Ředitelka Institutu

Každé ráno vstala a podívala se sama sobě do tváře. Každé ráno zrcadlo ukazovalo někoho, kým být nechtěla. Někoho, koho se musela zbavit. Nanesla na něj vrstvu šminek, zkrotila ho lakem a ukryla pod kvalitní a elegantní oblečení.
Každou svou první myšlenku napřed otočila v hlavě, než si ji doopravdy dovolila přijmout. Často patřila někomu, kým hodlala pohrdat. Zavírala ho za hradbu z chladné logiky a racionálních rozhodnutí.
Žádnou, ale absolutně žádnou, emoci si nedovolila prožít. Emoce byly zrádci. Emoce patřily někomu, koho už dávno odsoudila k smrti.
Žilo se jí tak velice dobře. Byla přesně tím, kým být chtěla.