Do škol!
BJB
Československo podporovalo v rámci RPA především vzdělance a studenty. I proto záhy vznikla dvě ruská gymnázia, konkrétně Ruské gymnázium v Moravské Třebové a Ruské reformní reálné gymnázium v Praze - Strašnicích. Později vznikaly další školy, například Ruské reálné gymnázium v Praze na Pankráci.
Na těchto gymnáziích studovali žáci, kteří byli nuceni přerušit studia kvůli revoluci. Také zde ale studovalo množství studentů, kteří z Ruska emigrovali ve vyšším věku. Takže nebyl žádný div potkat v septimě sedmadvacetiletého studenta.
Ani laskavý čtenář ať se tomuto jevu nediví, neboť právě studenti se těšili velké podpoře a jen hlupák by si nechal tyto benefity uniknou.
Ano, skutečně takové případy byly. Ale abych ruské školy a studenty jen nehaněla:
Československo bylo jedinečné nejen tím, že financovalo pestrou škálu škol, ale i tím, že se mu podařilo shromáždit vynikající pedagogické odborníky, kteří řídili a ovlivňovali emigrantské školství v celé Evropě. V Praze sídlilo Ruské pedagogické byró, Ústřední ruských učitelských organizací v zahraničí, Svaz pedagogů středních a vysokých škol v ČSR. V Praze se plánovaly a konaly pedagogické sjezdy a konference o aktuálních otázkách ruského školství v zahraničí a vycházel časopis Russkaja škola za rubežom (Ruská škola v zahraničí, Praha 1923 - 1931), který byl nejlepším ruským pedagogickým periodikem v celosvětovém měřítku.
Starším osobám umožnila pomocná akce důstojně přežít a mladším, dětem narozeným po roce 1918 mimo Rusko, rozvinout veškerý tvůrčí potenciál. Finance, vložené do výchovy a vzdělání, byly tak vráceny prací stovek úspěšných lékařů, techniků, geologů, botaniků, nadaných hudebníků, divadelních umělců a výtvarníků, kteří se stali nedílnou součástí české společnosti. Pokud tito lidé ČSR později opustili nikdy nezapomněli ve svých životopisech uvádět, že za své úspěchy vděčí československé pomoci.
Anastazie Kopřivová, PŘÍBĚHY EXILU Osudy exulantů z území bývalého Ruského impéria v meziválečném Československu (Památník národního písemnictví, Praha 2018, str. 82)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Aha, já pořád přemýšlela, kde
Aha, já pořád přemýšlela, kde je ten hřích, když to zjevně bylo prospěšné. A ono je to jiné téma. To sedí :-)
No jo, jsem trochu pozadu -
No jo, jsem trochu pozadu - krom krise třetího týdne jsem si ještě musela hnout ramenem, takže nehnu hlavou a ještě nemám nápady. Díky :)
já hlavou hnu, ale rameno mám
já hlavou hnu, ale rameno mám v háji už ty tři týdny. Tak vítej v klubu, soucitník
Děkujík. Já zvedala našeho
Děkujík. Já zvedala našeho sedmdesáti kilového psího dědečka s artózou v kyčlích a snažila se zamezit babičce, aby mi pomáhala - on se zvednul, babička v dobré víře, že pomáhá mu podrazila přední tlapy a on spadnul a pověsil se mi na ruce. Scénka jak z Neváhej a toč,jenom jsem nevěděla jestli se mám smát nebo brečet.
A taky soucitník, ramena jsou nejhorší.
Tak nějak mi naskočila jedna
Tak nějak mi naskočila jedna Haškova povídka, ještě si vzpomenout na jméno, jak dva gymnazisté ruského gymnázia šli porubat pedagogický sbor. :)
Pěkně napsané.
Žeby napsaná dle skutečnosti?
Žeby napsaná dle skutečnosti? :)
Díky.
Další zajímavý historický
Další zajímavý historický střípek.
Díky.
Díky.
Opět parádní, díky za další
Opět parádní, díky za další rozšíření obzorů!
.
Děkuji mnohokrát! (Ono to dokonce mělo být "podporovalo", moc děkuju. To je tak, když člověk píše bez brejlí, protože je někam založil... Odcházím se zahrabat. Ještě jednou díky)
velmi zajímavé, díky za
velmi zajímavé, díky za napsání
Já děkuji.
Já děkuji.
Moc zajímavé.
Moc zajímavé.
Díky.
Díky.
Velmi pěkné,
velmi a navíc poučné.:-)
Děkuji velice :)
Děkuji velice :)
No jo, realita.
No jo, realita.
Přímo krutá.
Přímo krutá.
Ohromné.
Ohromné.
Díky!
Díky!