Umělkyně

Albus opravoval domácí úkoly. Sotva ale přečetl první esej, do salónu vstoupil Gellert.
„Konečně mám kupce na ten viktoriánský ateliér v západním Londýně,“ oznámil. „Je to úžasně talentovaná dáma.“
„Umělkyně?“ odložil Albus se zájmem desky a naklonil hlavu.
„Malířka. Malířka kouzelnických obrazů, abych byl přesný,“ zazubil se Gellert a podal Albusovi plátno zabalené v šedém papíru. „Slevil jsem jí na provizi. A na oplátku mi udělala portrét.“
„Výborně,“ usmál se Albus a začal obraz nedočkavě vybalovat. „Pověsím si ho v Bradavicích do kabinetu.“
„No, to…“
Zcela nahá postava Gellerta Grindelwalda se začervenala a rozpačitě si zakryla klín.
„Aha. Tak nepověsím.“