Divit se

„Poslední dobou vypadáte spokojeně,“ usmála se sestřička při pondělní dialýze.
„Překvapuje vás to?“
Přikývla.
„Mě taky. Víte, že už jsem ani nevěřil, že něco takového bude možné?“ poznamenal, stále ještě s opatrnou, nejistou nadějí.
Ženu to rozesmálo. „Fakt, že vaše ledviny jsou na tom mizerně, ještě neznamená, že jste ztracená existence nad hrobem. Vaše opioidní receptory na membránách neuronů jsou jistě v pořádku.“
Zarazil se. „Nemám nejmenší tušení, o čem mluvíte.“
„Já vím. Každý občas potřebuje připomenout, kolik toho ještě nezná. Ten, kdo to chápe, se nikdy nepřestane divit.“
Přikývl, podíval se z okna.
Sluneční paprsky se zvolna rozlévaly světem.