Uhasit svíčku pro oheň

Mladý muž ležel v trávě a sledoval oblohu.
„Kdybys mohl něco změnit,“ obrátil se na Společníka, „začít od začátku, všechno předělat - udělal bys to?“
Starší se usmál. Smutně. „Změnit - a neztratit Tě?“
Přikývnutí.
„Ne. Vím, že bych mohl, ale ne.“
Syn se usmál. „Hodně by se tím zničilo...“
„Ano. Svět by byl lepší, ale kolik dobra by pro něj skončilo v zapomnění? Představa, kolik svíček by muselo být uhašeno pro oheň... Dusí mě.“
„Tolik je máš rád?“
Jeho úsměv byl jako čistý vánek.
„Tolik mám rád to dobré, co jsi jim dal.“
Stiskl mu ruku.
„Jejich svíčky... planou silně, Tati.“