Silvestr
Věnováno mé babičce.
31. prosince 1975
Celý den jsem se nemohla ubránit bilancování. Byl to těžký rok. Verunka roste hrozně rychle. A máme nového prezidenta. Toho nejpříkladnějšího. Dostatečně poučeného z krizového vývoje.
Začíná poslední čtvrtstoletí. Budou tu soudruzi ještě na jeho konci? Vstoupí s námi do nového tisíciletí? Na věčné časy...
Láďa většinu dne střílel. Vím, že taky bilancuje. Chybí mi. Chybí mi ten, kým byl, než ho zničili.
Vstupujeme do posledního čtvrtstoletí. Láďo, budeme takto žít ještě na jeho konci?
---
Volební lístky z roku devadesát měla pečlivě uschované jako posvátný důkaz. Ale třetího tisíciletí už se nedožila. O dva roky a den.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je velmi osobní a...
To je velmi osobní a... posmutnělé. Skvěle sepsáno.
Ach.
Ach.
Krásně smutné
Krásně smutné
Smutné...
Smutné...
Děkuji moc za pěkné komentáře
Děkuji moc za pěkné komentáře.
Krásně smutné,
Krásně smutné, ale výborně vystihuje téma. Kdo to zažil tak chápe. Hrozná doba.
Děkuju moc. Babičku jsem
Děkuju moc. Babičku jsem nikdy nezažila, ale z jejích deníků, které si moje máma čítávala, některé věci číší. Třeba taková zdánlivá beznaděj. Budeme nové tisíciletí slavit pod rudou hvězdou? Možná je důležité si to připomínat.