Pátý

V rozpisu hlídek jsem pokaždé pátý.
Kolem poledne se před Jeho komnatou nikdy neděje nic zajímavého.
Byl bych hádal, že se tu nikdy neděje nic zajímavého.
Ale kamarádi z noční vypráví historky, kterým se zdráhám uvěřit.
Je tak nepravděpodobné, že právě On by se bál tmy. Pán zástupů, mocný a nikdy neporažený.
Jenže...
Dneska se začalo stmívat uprostřed dne. Chrámové modlitby se nesou nezvyklým rytmem.
Kroky.
Dveře vrznou. Padá mi k nohám a třese se. Prosí. Prosí o smrt.
Vypočítává hříchy a bezpráví, kterých se dopustil.
Cítím převahu. Příležitost. Pro tohle stálo za to žít.
Nechávám ho naživu. Ať trpí.