Malá sestra

Catra se cítila klidná, prázdná, poslušná. Její věčná zuřivost a žal neexistovaly, vše vystřídala pokora.
A chlad, který se rozléval v jejím těle. Jako kdyby byla jen nádoba pro příkazy.
Jedna její část křičela, ukrytá někde daleko. Křičela a bušila na dveře, ze kterých se nemohla dostat. Nemohla ho dostat ze své mysli, Horde Prime byl s ní a ona byla Horde Prime.

Probudila se zpocená a vyděšená, s bušícím srdcem.
„Ššš, všechno je v pořádku,” konejšivý hlas.

Jen sen. Jen noční můra.
Catra se dotknula drobné ranky na krku, připomínky, že všechno je nakonec v pořádku.

„Ahoj, Adoro,” zašeptala.