Nevyžádaná rada

Chvíli se s Irenou mlčky dívali do tmy. Její poslední věta v něm probudila zrníčko naděje a tak se odvážil vzít ji za ruku.
„Zítra si na ples vezmi zelené šaty. Ta barva ti sluší.“
Irena se mu vytrhla.
„Chci, aby mezi námi něco bylo naprosto jasné, Ryko. To, co se stalo a nestalo, a to, co se mohlo stát, je všechno deset let v minulosti. Jsem vdaná a svého muže mám ráda. Od tebe nechci nic, ze všeho nejméně radu, jak se mám oblékat.“
Zavrávoral, jako by ho udeřila. Pak se otočil a odkulhal pryč. Její tiché počkej přeslechl.