Korsický lidožrout
V životě je to dost často buď a nebo. Jeho Život byl ovšem až na výjimky sledem jednoho Rubiconu za druhým. Vždycky riskoval. Vždycky vsadil všechno.
Například nyní vystoupil na břeh u Antibes a věděl, že ho kdokoliv může zastřelit. Ale na trůně seděl tlustý a zpátečnický král, výsměch, ne monarcha, a prostě stálo za to ještě jednou povstat.
Když mu úzkou stezku zahradil dělostřelecký batalion, zůstal klidný.
"Jacquesi, Françoisi, Emiliene i vy ostatní z Pátého! Zastřelíte toho, kdo stál ve vašich řadách?"
Když se místo výstřelů ozvaly výkřiky Vive l'Empereur!, věděl, že vyhrál.
Do Paříže se vrátil jako hrdina.
Napoleon Bonaparte dostal po neúspěšném tažení do Ruska přes čumák u Lipska a na dožití měl takový hezký výběh na Elbě. Mohl to být konec, kdyby na francouzský trůn neusedlo něco, co vstoupilo do dějin jako Ludvík XVIII. Byl bratrem popraveného krále Ludvíka XVI. a byl spíš k smíchu než k vedení státu.
V té době se Napoleonovi podařilo dát dohromady malinkou flotilu, se kterou doplul až do Francie. Klíčovým setkáním se stal útok Pátého dělostřeleckého pluku, který měl za úkol Napoleona odpravit. Jenže většina těch vojáků s ním prošla nesčetnými bitvami a místo toho, aby se ho zbavili, se k němu zase přidali.
Napoleon se vrátil z vyhnanství do Paříže a znovu se prohlásil císařem.
Bohužel, kdo dával na hodinách dějepisu pozor, ví, ten triumf už moc dlouho netrval.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Moc pěkné.
Moc pěkné.
Výborné
Výborné
tak tak, snaha byla, ale
tak tak, snaha byla, ale dlouho to nevydrželo. Moc pěkné.
Díky moc!
Díky moc!
Pokoušel štěstí dost dlouho.
Pokoušel štěstí dost dlouho. Člověk s tak jasnou vizí musel nutně podlehnout iluzi o vlastní nezranitelnosti a neomylnosti.