Žena sloužící lidstvu

Bylo dopoledne, slunce prvními jarními paprsky zahřívalo zem. Kráčela vesnicí a mířila na trh.
„Frejo,“ pokývla na ni plavovlasá žena a usmála se. „Nechť při tobě stojí Živa.“
„Při tobě též,“ usmála se na ni Freja a pohledem pohladila její zakulacující se břicho.
Zastavila se u pekařky a nadechla se vůně ještě teplého kváskového chlebu. Pekařka jí ho s vděčným stisknutím ruky darovala. Minulý měsíc Freja pomáhala u porodu její sestry, který by dítě bez její pomoci nejspíš nepřežilo.
Lidé ji za její práci milovali. Pomáhala, kde bylo třeba, podporovala, kde mohla.
Bylo to potřeba, aby lidský rod mohl pokračovat.