Před dávnými časy...
Nahrazuji téma z 21.4. "Výlet do prázdna."
Pokračuji ve své včerejší linii o sourozeneckém duu Sen a Smrt. Tentokrát ve stylu 'jak to všechno začalo...'
Když první živý tvor otevřel oči a nadechl se, Sen učinil to samé.
"Zdravím, bratře," prohodila bledá mladá žena.
"Co se to děje?" Sen svraštil obočí. "Kdo jsi ty?"
"Jsem Smrt, tvá starší sestra," představila se mu.
Sen to zvážil. "Nerozumím," přiznal se. "Kdo jsem já?"
"Ty jsi Sen. Když bytosti usnou, budeš jim přinášet fantastické a děsivé vize a představy. Vydají se na cestu do prázdna a ty jim navždy budeš neviditelným průvodcem."
Sen se zamračil. "To zní... osaměle."
Smrt ho vzala za ruku. "Ano... ale já tu budu pro tebe."
Sen přikývl. Zahleděli se na první východ slunce.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
to je dobrý
to je dobrý
Děkuji.
Děkuji.
Oni jsou zlatí a dojemní.
Oni jsou zlatí a dojemní. Jako tohle drabble.
Souhlasím a mockrát děkuji. :
Souhlasím a mockrát děkuji. :-)
To je moc hezké.
Mockrát děkuji. :-)
Mockrát děkuji. :-)
To by se dalo hned zkomixovat
To by se dalo hned zkomixovat
Taky bych to ráda viděla v
Taky bych to ráda viděla v komiksu. :-)