DMD Bonus č. 7 pro 23. 4. 2023.

Šach mat a můj mozek je v patu. Rotují mi tu vágní myšlenky jako měsíce kolem Jupitera, napůl upečené nápady, ale nic, co by se dalo uchopit, co rozvinout dál. Možná jo, ale kterou? Jestli tohle nepatří spíš do včerejšího, vybrat něco zdá se nemožné, a vteřiny tikají, teda nevím, jak úhlová jednotka může tikat, to bych docela chtěl vidět. Spíš to bude sekunda sem, sekunda tam, a ztrácím dvě tři pokaždé, co se podívám. Dívám se dívám, jak byla ta písnička? Já jí strašně nesnášel. Asi to je pravda, že jsem svůj vlastní nejhorší nepřítel. Ale proč vlastně, milášku?

“Tak kterého si dáš?” mumlal si stín.
Okolo ohně seděla pětice siluet v kontrastu proti světlu. Stín temnější než okolní tma se plížil sotva mimo dosah mihotajících plamenů a vybíral si večeři.
“Ten vypadá dost pohuble. Co tenhle? Podívej se na ten tuk, ještě by se ti udělalo špatně. Hm, tenhle vypadá dobře. Ale line se od něj pach nemoci. To tak. Tenhle rozhodně ne, slyšel jsi přece jak se modlil. Určitě u sebe má křížek. Tak tenhle?”
Upír se konečně rozhodl a skočil. Bohužel pro něj v táboře seděli jen čtyři pocestní a sud zásob. Nocí se zableskly zbraně.

The fight was more or less equal, with none of the combatants having a clear advantage.
"Is that all you got?" Lion teased.
"Actually..." his opponent smirked and pulled out something, that was probably an artifact.
Lion jumped back and the spell almost missed him.
He remained standing as a statue.
His opponent came closer to him, but right then a portal opened under his feet.
A moment later Osprey appeared through another portal, Tiger on her heels, rubbing his back.
"Well, that worked pretty great," she smiled.
"Not sure I'd pick it again," Lion, melting from the paralysis replied.

Wouter Weylandt, 2006

Který cyklista by se nechtěl dostat na grand tour? Třeba takové Giro. A co teprve tam ještě vyhrát etapu? O něčem takovém jsem snil už od malička.

Nodar Kumaritašvili, 2005

Určitě bych se chtěl dostat na zimní olympijské hry. Sáňkování v Gruzii nemá dobré podmínky a jen těžko se můžeme měřit s nejlepšími. Pro mě je ale srdeční záležitostí a olympijské hry prozatím vzdálená modla.

Roger Bruce Chaffee, 1962

Vždy jsem chtěl být letec, pilot letadla. S rozvojem letů do kosmu ale své priority přehodnocuji a byl bych nesmírně šťastný, kdybych se někdy mohl podívat do vesmíru.

Stát frontu před maringotkou Prda Kruťase se v zimě nikomu nechtělo, ale každý to nakonec udělal rád. On totiž Kruťas uměl vařit nejlepší slitiny. A to všechno pouze na své plynové dvouplotýnce.
Když jsem se nakonec dostal na řadu, pouze mě stroze vyzval, abych své nálezy vhodil do hrnce na vařiči. Pak začal kouzlit.
Rychlost tání kovů řídil divokým tymiánem. Bobkový list měl dodat budoucí zbrani říz a medvědí česnek sílu.
Chňapkami ve tvaru slepiček pak vařící směs přelil do formy na lovecký nůž. Kladívkem na maso ze směsi tvaroval ostří.
Nemohu se dočkat.
Vždyť ty jiskry voní jako bramboráky.

Napiš drabble, povídku přesně o sto slovech, s využitím devíti náhodně vygenerovaných slov. Máš na to dvacet minut. Tvůj čas začíná teď!

První set
bronz, palma, legrace, úzkost, zavlažovač, sluha, ubohý, Taskmaster, prádlo

Druhý set
kokos, kytky, olej, lahvička, ikona, efektivnost, malý, Greg, lakýrky

Třetí set
blbost, dóza, sbírka, zloděj, inteligence, čundr, Alex, Davies, pouta

Čtvrtý set
měsíc, smyčec, pětka, útok, delfín, obřad, Horne, bůh, bolest

Pátý set
úlek, opereta, motyka, provoz, dýmka, konzole, asistent, sex, pochvala

„Alexi, z jak velké množiny slov ten generátor vybíral?“
„Z dostatečně velké, soudě podle výsledků. Které drabble si chcete přehrát jako první, pane?“

„Abys věděl Listere, šachy jsou sportem intelektuálů, na rozdíl od bezduchého prohánění mičudy,“ poučoval Rimmer, když se Lister ohradil proti přepnutí zápasu London Jets na záznam partie Kasparova proti Karpovovi. „Souboj dvou gigantických myslí snažících se přelstít soupeře…“
„A taky nejnudnější věc, na kterou můžeš v televizi koukat. Možná po podvodním kriketu.“
Jejich dohadování vzbudilo podřimujícího Kocoura.
„U Frankensteinových vousů, to je strašný!“ vyjeknul, když Kasparov sebral věž z naleštěné šachovnice.
„Ty rozumíš šachům?“ obrátili se rázem oba na Kocoura.
„To si pište, že rozumím – ten lesklej lak je katastrofa. Šachovnicovej vzor v jakýmkoliv jiným než matným provedení je zločin.“

Nic nevíš, nic si nepamatuješ, neznáš nás, nevíš, kde máme sídlo.

...

„Pane ptám se vás znovu. Co víte o samozvané skupině Smrtijedů?” Otázal se muž v bystrozorské uniformě. „Dodejte tam hlavně, že se jedná o výslech pod Veritaserem.”

„Nic nevím.” Odvětil na to vyslýchaný a ještě na důraz svých slov zavrtěl hlavou.

„Legiliment.” Vyslýchaný muž sebou cukl, ale i tak dále divák před sebe nepřítomným pohledem.

Nebylo tam nic. Jako výlet do prázdna. Mužova mysl sice obsahovala nějaké základní informace, jako jeho život, avšak tam tomu byl konec. O smrtijedech ani zmínka.

„Dobrá. Ukončuji výslech. Můžete jít.”

A byl konec.

Když první živý tvor otevřel oči a nadechl se, Sen učinil to samé.

"Zdravím, bratře," prohodila bledá mladá žena.

"Co se to děje?" Sen svraštil obočí. "Kdo jsi ty?"

"Jsem Smrt, tvá starší sestra," představila se mu.

Sen to zvážil. "Nerozumím," přiznal se. "Kdo jsem já?"

"Ty jsi Sen. Když bytosti usnou, budeš jim přinášet fantastické a děsivé vize a představy. Vydají se na cestu do prázdna a ty jim navždy budeš neviditelným průvodcem."

Sen se zamračil. "To zní... osaměle."

Smrt ho vzala za ruku. "Ano... ale já tu budu pro tebe."

Sen přikývl. Zahleděli se na první východ slunce.