Pomáhat a chránit - kapitola 4

Shrnutí: Co kdyby postavy ze Zaklínače žily v současnosti? Mladý písničkář Jaskier potká jednoho večera policistu Geralta, který se stane velkou inspirací pro jeho tvorbu. A možná něčím víc…
Párování: Jaskier/Geralt, v minulosti Geralt/Yennefer (zmínka)
Přístupnost: Vzhledem k násilí a občasným ostřejším výrazům přibližně od 12 let.
Varování: kocovina
Poznámka autora: Povídka není sepsána za účelem zisku, většina postav je majetkem Andrzeje Sapkowského (já s nimi akorát provádím různé nepřístojnosti).
Navazuje na kapitolu 3.
Milá Remi, než zacinká Ježíšek na letošní Štědrý večer, tvá povídka bude kompletní! Již na tom pilně pracuju, vše zraje jak víno (aspoň doufám ;D).

Jaskier se probudil s hlavou jako střep. Cítil, jak mu paprsky jasného světla jako dlouhé tenké jehly propichují sítnici až kamsi do mozku. A měl hroznou žízeň. Otočil se na druhý bok a přetáhl si přikrývku přes hlavu. Zhluboka se nadechl jemně květinové vůně čerstvě vypraného prádla. Až v ten moment si uvědomil, že tohle není jeho peřina. Ani jeho polštář. On totiž svoje povlečení naposledy vypral tak dva měsíce zpátky.
Rychle se posadil a v zápětí toho litoval, protože mi opět vystřelila do hlavy ostrá bolest. Vždyť jsem včera nesbalil nikoho, nebo…? Pomalu se zkoušel rozpomínat.
„No dobré ráno,” vešel do dveří Geralt. V rukou držel hrnek a talířek. Obojí postavil na konferenční stolek před pohovkou a Jaskier ucítil povědomou vůni kávy. Nebyl schopný zformulovat smysluplnou odpověď, tak se jen na Geralta tázavě podíval a doufal, že zmatený výraz bude dostatečně vypovídající.
Geralt se posadil vedle něj na pohovku. „Nebyl jsi mi ani schopný říct, kde bydlíš, natož abys tam sám dojel. Tak jsem tě odvezl k sobě a ustlal ti na gauči.” Pousmál se a zavrtěl hlavou.
„O businessové schůzce máme zjevně dost rozdílné představy. Na.” A přistrčil hrnek s kávou a talířek, na kterém ležel tvarohový šáteček a ibalgin. Jaskier uchopil růžovou lentilku do ruky, jako by ji viděl poprvé v životě.
„Bolí mě hlava,” zaskřehotal. Geralt obrátil oči v sloup a ze země zvedl láhev čisté vody a vrazil ji bardovi do ruky. Tohle rázné gesto zřejmě mladíka alespoň trochu nastartovalo, minimálně natolik, aby zapil analgetika a pustil se do snídaně.
Policista se zvedl a vydal se do kuchyně pro vlastní šálek kávy.
„Čekal bych, že budeš trochu uvyklejší na alkohol.”
„Mmmhpchm,” zamručel ukřivděně Jaskier s plnou pusou šátečku.
„Mimochodem, nemáš dneska tak náhodou školu?”
Jaskier polkl a přehodil přes sebe deku: „Ehm, ne?”
„Jsi si jistý?”
„Achjo, no tak jo. Joo, ale jenom přednášky. Účast nepovinná.”
Geralt si opět sedl k Jaskierovi (dělilo je nejméně třicet centimetrů, jak si Jaskier s drobným zklamáním všimnul) a zpražil ho pohledem.
„Tak to ne. Vstávat.”
Jaskier vykouzlil ten nejdojemnější výraz raněné srny, který uměl.
„Hned!”
„No dobře. Můžu se aspoň najíst?”
Geralt si povzdechl a opět odešel. Za chvíli se ozval zvuk tekoucí vody. Jaskier už do sebe nasoukal celý šáteček a zas sebou, s vidinou chvíle klidu s Geraltem ve sprše, plácnul zpět na lůžko. Polštář byl tak měkký a po snídani měl v bříšku jak v pokojíčku, i bolest hlavy pomalu ustupovala. Začala se mu klížit víčka. Ani si nevšiml Geralta, který vyšel z koupelny jen v ručníku omotaném kolem pasu.
„Jaskiere!”
„Ještě pět minut, mami,” zamumlal Jaskier. Geralt po něm hodil čistý ručník. Měl nepříjemně přesnou trefu.
„Když si pospíšíš, odvezu tě do školy.”
Bard si protřel oči a konečně přijal fakt, že už prostě další spánek nebude.
„Taková nabídka se neodmítá,” řekl a poslední slabiku protáhl do dlouhého zívnutí. S ručníkem hozeným přes rameno se vydal směrem, kde tušil koupelnu.

„Není možná!” rozpřáhla doširoka ruce na uvítanou Eliška, Jaskierova kamarádka. Znovu zkontrolovala čas na mobilu, na hodinách i teatrálně na levém zápěstí, ačkoli nikdy nevlastnila hodinky.
„Včas na ranní přednášku. Co se ti stalo? Nejsi nemocný? Vypadáš trochu použitě…”
„Hahah. Taky přeju dobré ráno,” odsekl Jaskier, ale jen na oko. Ranní káva ho pořádně nakopla, ibalgin se postaral o bolest hlavy a kelímek další kávy z bufetu naznačoval, že by mohl přežít i dvě přednášky s děkanem. Posadil se vedle Ely, která zabrala strategické místo vpravo v zadní řadě posluchárny.
„No tak co se stalo?”
„Ne co. Kdo se stal.”
„Ale ale ale! Konečně sis začal s někým zodpovědným? Teda nevím, kdo zodpovědný by se vyspal s tebou, na druhou stranu s počtem zářezů, které máš, je jen málo pravděpodobné, aby aspoň jeden nebo jedna z nich nebyl zodpovědný nebo á.” rozhovořila se Ela, zjevně ve výborné náladě.
„No, jestli mě pustíš ke slovu, možná ti to i řeknu.”
„No tak dělej!”
„Pamatuješ na toho bělovlasého policistu? Jak jsem ti o něm psal.”
Ela na něj zůstala zírat s otevřenou pusou. „Ten? Fů, Jasku…” A párkrát na něj významně pozvedla obočí.
„No, ale nic nebylo.”
„Počkej, jak nic nebylo? Neříkej, že jsi u někoho strávil noc, aniž byste-.”
Jaskier ji přerušil. „Achjo. Dostal mě z basy, zadrželi mě kvůli tomu buskování, ale to víš. Tak jsem ho za to pozval na večeři. Vytáhl jsem z něj nějaké historky, nebudeš věřit, to se píše úplně samo. No a trochu jsem to přepískl s vínem. Tak, že jsem ani nemohl stát. Natož dojet domů. A tak mě on, svědomitý policista, nemohl jen tak nechat před restaurací. Takže mě vzal k sobě domů a-”
Tentokrát Jaskiera přerušila na oplátku Eliška. „No? Neříkej mi, že nic nebylo!”
„Nevím. Ani si nepamatuju, jak jsem se dostal na jeho gauč, na kterém mi ustlal. Musel jsem být úplně tuhý během 10 vteřin. Věř mi, kdyby něco bylo, tak si aspoň na střípek vzpomenu. Spal v jiné místnosti. A ráno mi udělal snídani. Přinesl mi ibalgin. A řekl, že když si pohnu, hodí mě do školy. Tak jsem si pohnul.”
„Teda, Jasku, čekala jsem spoustu věcí, ale tohle teda ne.”
V tu chvíli vešel do přednáškové místnosti vyučující. Hovory studentů postupně utichaly, naopak přednášející se rozhovořil. Byla to děsná nuda. Jaskier byl vděčný za místo, které Ela vybrala, umožňovalo totiž strávit celou přednášku na mobilu a také vést rozhovor velmi tichým šeptem.
„Ale je policista, žejo?”
Jaskier kývl.
„Hm.” zamračila se Ela. „Jaká je pravděpodobnost, že by moh’ bejt na kluky?” „Netuším. Jenom vím, že je rozvedený. A má dceru.”
„No, tak to to úplně nevylučuje, žejo… Tak aspoň kdyžtak nebudeš lákat tátu od rodiny. Myslíš, že se ještě potkáte?”
„Nevím. Zkusím mu napsat.” Jaskier na mobilu vyťukal sms.

Ahoj Geralte, uz pilne studuju. Diky moc za snidani i odvoz.

Zvažoval, jestli přidat emotikon srdíčka, ale nakonec se rozhodl podepsat jen jako J.
Po chvíli mu přišla odpověď. Eliška mu koukala přes rameno. „Palec nahoru? Shit… Počkej, kolik jsi říkal, že mu je?”
„Já nevím, třeba kolem pětatřiceti?”
„No tak vidíš. V klidu.”
Jaskier ale nebyl v klidu. Chvilku zvažoval, zda to ještě zkoušet, nakonec rychle vyťukal další sms a odeslal ji, než si to stihl rozmyslet.

A vcera jsem si to moc uzil. Nechces si to nekdy zopakovat?

Ale jen kdyz mi slibis, ze nebudes tolik pit. Geralt

Jaskier se zašklebil. Dobrý.

Dobre, mami, slibuju.

S úsměvem ukázal telefon Eli. Ta ho s nadšením praštila do ramene. „Tak vidíš!”
„Neruším vás?” ozvalo se zepředu místnosti.
„Shit,” ujelo znovu Ele. Děkan se na ně díval s přísným výrazem a byl na ně otočený zbytek přednáškové místnosti (tedy až na studenty, kteří dospávali včerejší párty či jinou noční kratochvíli). Jaskiera už ale nemohlo nic rozházet. Geralt se s ním chtěl znova vidět. Nasadil bezelstný úsměv.
„Pardon, pane děkane, rozebírali jsme s kolegyní jeden problém vztahující se k tématu.”
Děkan pozvedl obočí, jako by mu nevěřil ani nos mezi očima, ale jen ucedil: „No dobře. Ale příště, ať budete mít nějakou otázku, buďte tak laskav a podělte se s ostatními kolegy.”
„Ano, pane!”
Ela v duchu děkovala Bohu, že u toho Jask i nezasalutoval.

Ačkoli se to při jejich prvním setkání zdálo bardovi jako něco absolutně nedosažitelného, Geralt a Jaskier se začali potkávat pravidelně. S pomocí neoddiskutovatelného šarmu se Jaskier dostával Geraltovi blíž a blíž. Ten se s ním postupně začal dělit o různé historky z práce, včetně pikantních detailů. Toho bard samozřejmě využíval a jeho repertoár se rozšiřoval. A spolu s ním se rozrůstaly i řady Jaskierových obdivovatelů.
Rostlo a upevňovalo se i pouto mezi nimi. Jaskier by dokonce řekl, že jsou kamarádi. Možná přátelé. A to mu nezabránilo v tom, aby měl na Geralta nestydatý crush.