Jedna velká (šťastná) rodina 3

Díl třetí: Štědrý den

Režisér i kameraman se potí. U vánočního stromečku stojí dva reflektory, mikrofonista je bledý. Živák. Král se zbláznil. Ať žije král.

Je přesně 14:59 a Jeho Veličenstvo král James III. se usadí v křesle, vypadá unaveně, ale na povadlé tváři má úsměv. Vánoční poselství se bude vysílat živě za tři... dva... jedna...

"Moji vzácní občané, přátelé, rodino z celého Společenství. Po dlouhých letech jsem se rozhodl vrátit k tradici živého přenosu. Ještě včera bych si býval nepomyslel, že dnes promluvím k tolika členům svého Společenství jinak, než jak tomu bylo doposud. Ale události posledních několika měsíců a hlavně dnešní noci mi ukázaly, jak hluboce jsem se mýlil.
V následujícím roce mě čeká velké životní jubileum. Bohužel se také blíží smutné výročí, kdy mě před pětatřiceti lety nejprve opustila má milovaná choť, královna Beatrice, a nedlouho poté i můj otec, Jeho Veličenstvo Edvard V. Vždy jsem myslel, že když budu kráčet ve stopách svého otce a řídit se velkými vzory z minulosti, nemohu udělat chybu a povedu svou zemi neomylně vpřed..."
Král se napije z šálku černočerné kávy. Jako profesionální řečník stále udržuje oční kontakt s kamerou. Mluví bez papíru. Nádech.

Sandringham, o 20 hodin dříve
Vysoký vánoční stromeček září do velkého sálu, na pohodlných gaučích i křeslech se shromažďují členové nejužší královské rodiny. Princ Philip se tváří jako zmoklá slepice, princezna Catherine se mračí, princezna Beatrice už několik minut drnká do harfy a čeká.
"Cožpak není všem známo, že rozbalování dárků a oslavy začínají v sedm? Beo, kde je Henry, proč nehraje spolu s tebou?" zajímá se král. Beatrice pokrčí rameny.
"Klepala jsem asi před půl hodinou na jeho ložnici, ale nebyl tam."
Philip prohodí něco o Alexově pokoji, matka na něj sykne, ať si dá konečně pokoj.
"Tak jsem taky byla," odsekne Bea.
"A Marta?" zeptá se pro změnu Catherine.
"Necítila se dobře, šla si lehnout, prý ji máme z dnešních radovánek pokud možno vynechat. Pokusí se přijít k večeři."
Král hlasitě vzdychne. Jeho výraz je zcela jasný, ale jeho důstojnost mu nedovoluje vyslovit svoje myšlenky nahlas. Šťastné a veselé.

Ještě o 2 hodiny dříve
Alex šílí. Vyšiluje. Hlava mu třeští. Na posteli má připravený pohodlný oděv vhodný ku zpěvu a veselí ("To jako všichni nosíte tyhle ulítlý červený svetry? I král?"), ale nemá chuť se do něj navlékat. Z paniky, která se mu honí hlavou, ho vytrhne zaklepání.
Vstupuje Henry. Ani jeho tvář není zrovinka překypující veselím.
"Máma a Philip už se přes hodinu hádají. Je to slyšet přes zeď. Není mi z toho dobře, letos to začalo nějak prapodivně brzy. Myslíš..." Henry se zarazí, když vidí Alexův výra.
"Zlato, co se děje? Ale ne, dostal se ti do hlavy!"
Alex si přitáhne Henryho k sobě a opře si čelo o jeho rameno.
"Nevím, jestli to zvládnu. Asi... asi pořád nevím, do čeho jsem se to zamotal. Ty a jedině ty jsi moje štěstí a láska, ale ta klec, která k tobě patří, nejspíš začínám rozumět dost věcem, které jsi dělal a říkal."
Henry ho pohladí a políbí do vlasů.
"Čím tě dědeček vyděsil?"
"Nedošlo mi, že nebudu pracovat. Mám našlápnutou slušnou kariéru, chtěl bych pomáhat lidem. Rozumím tomu, že pomáhat se dá i jinak, ale teď si neumím představit, že bych to zvládl. Nicméně to není to nejhorší, Henry. Musím se vzdát svojí víry a netuším, jestli to vůbec dokážu."
Henrymu se na čele objeví vráska a rty se mu trochu moc pevně sevřou.
"Nevěřím, že ti tohle řekl. Parchant. Alexi, zlato, to není pravda. Už dvacet let se mohou všichni členové královské rodiny, kromě následníka trůnu, ženit a vdávat za koho chtějí. Královský zákon hovoří jasně o tom, že následník trůnu musí být vychováván v duchu anglikánské církve, jejíž bude hlavou, ale to se nás, v žádném případě netýká."
Alex zvedá hlavu a trochu se usměje. "Snažil se mě vyděsit, abych utekl?"
"To si piš, přesně takhle tahle šílená rodina funguje. Brouku, my to zvládneme. Věříš mi?"
Alex ani nestihne odpovědět, protože z vedlejšího pokoje zaslechnou vyděšený výkřik. Henry vystřelí, Alex si na sebe hodí aspoň tričko, aby Její Výsost nevyděsil. Ale vyděšení jsou spíš oba mladí muži. Marta, bledá a ještě bledší v dlouhé noční košili stojí nad kaluží krve.
"Nodoprdele," ujede Henrymu.
Marta je vyděšená. Zcela očividně je paralyzovaná vlastním strachem.

Alex a Henry později přesně nevědí, jak se události semlely, protože nějak zapracoval instinkt. Alex popadl Martu do náruče, Henry nastartoval terénní auto. Navigace je neomylně naváděla do nejbližší nemocnice (Alex i Henry se museli trochu usmát, když zjistili, že nemocnice leží v městečku jménem Gaywood). Alex měl na jednom uchu záchranářku na telefonu, zároveň utěšoval plačící Martu a snažil se jí pomáhat dýchat.
Do nemocnice dorazili za čtvrt hodiny, protože Henry porušil snad všechny dopravní předpisy. Lékařský tým už je připravený, přebírají ženu, jejíž titul ani postavení v tu chvíli vůbec nikoho nezajímá.
A pak se čas začal nekonečně vléct.
Alex s Henrym se drží za ruce, hlavu opřenou o hlavu a čekají na místě, které jim ukázal nemocniční zřízenec. Teprve po hodině si první ze zdravotních sestřiček začala prohlížet Henryho tvář a její nadšený úsměv vystřídalo zděšení, když jí došlo, koho mají na operačním sále.
O další hodinu později napadlo Henryho zkontrolovat telefon...

Štědrý den
"Celý uplynulý rok mi jasně naznačoval, že kroky, které jsem učinil, byly sice správné, ale nyní je čas přestat chodit ve stopách jiných. Sám jsem už jako mladý panovník učinil mnoho změn. Prosadil jsem absolutní primogenituru ve prospěch mé milované dcery Catherine, aby se stala panovnicí i v případě, že bych se znovu oženil a počal syna.
Málem mi zlomilo srdce, když se Catherine stáhla do ústraní a tvrdila, že se nároků na trůn vzdá ve prospěch mladší generace. Její návrat ke královským povinnostem mi připomněl, že jsem trochu ztratil to, co by se dalo nazvat zápalem.
A proto doufám, že ten zápal znovu objevím. Že i ve svém pokročilém věku budu dobrý králem všem svým národům.
Ze všeho nejvíc musím v tomto poselství poděkovat svému nejmladšímu vnukovi, princi Henrymu, a jeho partnerovi, kteří včera našli tolik duchapřítomnosti, které se nám, starým, ve všech ceremoniích nedostalo.
Dostal jsem tu čest být první z rodiny, kdo oznámí celému Spojenému království i celému společenství, že dnes ráno, chvíli po půlnoci, rozrostla se naše rodina o nejmladšího člena.
Děkuji zaměstnancům nemocnice u Svaté Máří Magdaleny v Gaywoodu, že bez váhání pomohli princezně Martě s předčasným porodem.
Vážení spoluobčané, oznamujeme vám, že je to syn.
Princ Arthur."

Závěr bude!