Romantický večer
První kněz Chrámu Slunečního Boha stojí sám. Silueta se rýsuje proti planoucímu obzoru. Zapadající Slunce plní mysl mírnými myšlenkami. Jeho světlo je měkké, všeobjímající. Hřeje tak, aby neublížilo.
Než Slunce zcela zapadne, objeví se druhá silueta. Přijde k Prvnímu, přátelsky mu položí ruku na rameno.
„Sraž k zemi nehodného!“ rozlehne se náhle nad Chrámem. První se skácí. I tak probíhá převzetí moci.
Ti, kterým se zdál První příliš slabý, si vyvolili favorita.
První, který klesl k zemi, náhle nikdy neměl žádné následovníky.
Ráno zase vyjde slunce. Nezmění se nic. Bohu nezáleží na tom, kdo ho uctívá, dokud teče dost krve.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
jo, tak to chodí nejen v
jo, tak to chodí nejen v Chrámu
Chrám je odrazem reality...
Přesně!
Přesně!
Ajajaj.
Ajajaj.
Neboj, to dopadne dobře ;o)
Hu, tak to je romantika na
Hu, tak to je romantika na kvadrát. Ruku na rameno a kudlu pod žebra, co? Chrám je koukám ve formě.
Chrám je vždycky ve formě!
není nad to mít blízké
není nad to mít blízké přátele :(
Ano, První si to jistě také
To je tak krásně... chrámové.
To je tak krásně... chrámové. Mráz po zádech a tak... :)