Romantický večer

První kněz Chrámu Slunečního Boha stojí sám. Silueta se rýsuje proti planoucímu obzoru. Zapadající Slunce plní mysl mírnými myšlenkami. Jeho světlo je měkké, všeobjímající. Hřeje tak, aby neublížilo.
Než Slunce zcela zapadne, objeví se druhá silueta. Přijde k Prvnímu, přátelsky mu položí ruku na rameno.
„Sraž k zemi nehodného!“ rozlehne se náhle nad Chrámem. První se skácí. I tak probíhá převzetí moci.
Ti, kterým se zdál První příliš slabý, si vyvolili favorita.
První, který klesl k zemi, náhle nikdy neměl žádné následovníky.
Ráno zase vyjde slunce. Nezmění se nic. Bohu nezáleží na tom, kdo ho uctívá, dokud teče dost krve.