Poslední vyčíslená rovnice
Nechci končit smutně, tak si možná dám ještě jedno, ale tohle se prostě napsalo.
Nepřímo úmrtí blízké osoby
Přetržené prázdno po tobě ostře lemuje velký hrnek na čaj, triko pověšené v koupelně, malé rádio, které jsi poslouchal nad ránem.
Přelezu po paměti zrezavělý plot, černé šaty se zachytí a sedřu si ruku. Sednu si na zarostlý schůdky u potoka a zavřu oči.
Rybíz, který jsi zasadil pro mě, večery nad chemií (šla mi, abys měl radost), odpovídání na otázky v televizní soutěži. Obří bodlák, který sis na zahradě hýčkal.
Babička přestala plánovat zlatou svatbu.
Komplikovaný rodinný vztahy.
Drobnosti ohlazující jim hrany.
Čas, který se rozptýlil v prachu za námi a za který tiše poděkuju plynoucí vodě.
Ahoj, dědo.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ahhh... to je moc smutné a
Ahhh... to je moc smutné a moc krásně napsané...
Vyvolalo to u mě vzpomínky na
Vyvolalo to u mě vzpomínky na houskové knedlíky, rajskou se špagetami a rozpuštěným sýrem a zpěv s kytarou. <3
To je ohromně působivé, tak
To je ohromně působivé, tak hmatatelné, plné dojmů, citů, no prostě jak to říct, je to jeden z těch silných textů, kde nějaká komentující slova vyzní plytce a nijak. No prostě výborné.
Krásné. A plné vzpomínek -
Krásné. A plné vzpomínek - mých. Děkuju
Ach :'(
Ach :'(
:-( <3
:-( <3
<3
<3
krásné vzpomínky...
krásné vzpomínky...
To vyvolává spoustu pocitů. :
To vyvolává spoustu pocitů. :'( <3
Můj děda mě naučil zpívat My
Můj děda mě naučil zpívat My bonnie a vždycky, úplně vždycky mi dovolil hladit výstavní králíky. <3
Já už ti udělila bod za to
Já už ti udělila bod za to veselé, ale nejraději bych ti dala dva, protože tohle je opravdu hodně dobré. Musela jsem pak už číst rychle, abych utekla emocím, sviním jedněm. Prostě krásné.
To je krásné... Smutné, ale
To je krásné... Smutné, ale plné laskavosti.