Mach a Šebestová

Teda kucí, už mě nebaví si pořád vybírat mezi váma a Bětkou, povzdechl si Rychlonožka, Stínadla jsou žůžo, ale Bětka, ta když se usměje, tak by i ježek vylezl z klece, jestli víte jak to myslim, ale Mirek se zamračil, tohle není jen tak, klub má svá pravidla, a Červenáček dodal, plantážníku, vyber si nás a je to. Jenže Rychlonožka na to, víte vy co, Bětka je správná holka, umí házet šišky až za roh, Hojerovic panádlovou polívku snědla a ještě by si přidala, prostě já ji přihlašuju do klubu, a můžem spolu chodit všichni, tim myslim jako na výpravy.

Jednou Mach prohlásil, Šebestová, pořád se učíme, co bylo, ale nikdy ne, co bude a já dostal skvělý nápad, vždyť my se můžeme podívat do budoucnosti a Šebestová řekla, není to nebezpečné? Ale Mach už volal do sluchátka: haló, my bychom chtěli být v budoucnosti a než bys řekl švec, už tam byli a Mach si protřel oči a povídá, tady skoro nic není, ale Šebestová řekla, tamhle je nějaký trilobit, avšak Mach mínil: to bude spíš úlomek meteoritu, který všechno zničil i život a ze Slunce zbyla jen malá ohnivá koule, ale je tu nějaká spermie. Šebestová, honem pryč!

Nazdar Ová. Co dnes podnikneme?
Ahoj Ivo. Já nevím. Chce se mi brečet.
Proč Ová?
Náš nejlepší společník, rádce a sluha je fuč.
To nemyslíš vážně!
Ivo, je to strašný, ale je to tak.
Tys ho ztratila?
Co si to o mně myslíš?
Tak ho někdo ukrad?
Něco horšího. Někdo mu ukrad identitu. Co budeme dělat, Ivo? Už to mám. Vypátráme toho zloděje.
Jsi normální, Ová? To nepůjde. Podle čeho chceš poznat zloděje, když nemá předmět doličný?
To je fakt, Ivo.
Navíc Ová, teď už asi to, co hledáme, vypadá úplně jinak.
Právě, Ivo. V tom množství mobilů nemáme šanci.

Ale slyšeli jste vo těch mravencích? zeptal se Pažout a Horáček souhlasil, že to je strašný ty mravenci a tak se Mach zeptal jaký jako mravenci. No přece ty zlatý mravenci řekl Pažout a nechápal, jak o tom ještě někdo neví. Sou děsně chytrý protože ti vlezou do ucha a pak se ti zavrtají do mozku a sežerou všechno na co přijdou, řekl Horáček. A hlavně ten mozek, upřesnil Pažout.
Šebestová zakroutila hlavou a řekla jim, že by asi neměli věřit všemu, co kde slyší, na což Pažout s Horáčkem vyvalili oči a souhlasili, že Šebestovou už asi taky dostali.

Jsou čarodějky, povídali Machovi, potřebujeme sluchátko, kdyby vítr rozfoukal oheň, Pažout řekl, jsou čarodějky, potřebujeme sluchátko, kdyby došlo pivo, sluchátko prohlásilo, že není hasič ani pivní kurýr, a Machová se zeptala, s kým teda? Sluchátko řeklo, s chlapci, těm pivo nedojde! Pili tedy pivo, načež se sluchátko optalo, než jsem vás potkalo, byli jste normální? Zeptali se sluchátka, jak to myslí, a sluchátko odpovědělo, sexuálně, ne asi! Pažout zbrunátněl a zařval, když se mají dva LIDI rádi, hluchadlo, je to naprosto normální! Ale Horáček se usmál a řekl, jasně, až do koček a lednice, a dál už je to historie!

Uděláme si zahrádku, navrhl jednou Mirek, a Jarka se přidal, Mirku, řekl, to bude něco, pak můžeme zahradničení naučit kluky a holky z naší čtvrti, napíšeme o tom taky do TAM-TAMu, to bude žůžo, a co budeme pěstovat?, tak Mirek odpověděl, všechno: mrkev, cibuli, rajčata, melouny, prostě všechno, ale ostatní nadšení nebyli, na tohle nemám, oznámil Červenáček, zlatý převádění důchodců přes přechod, to radši panádlovou polívku od Hojerů, a Jindra přikývl, plantážníku, klidně ti ji přihřeju, jenže Rychlonožka neposlouchal, tak slyšel jenom melouny, a hnedka řekl, pánové, melouny nebudou problém, o těch Bětčiných vím všechno, a Mirek zahradničení radši zrušil.

To tvoje zírání do ledničky, povídal Pažout Horáčkovi, to je kapitola sama pro sebe, co myslíš, že tam najdeš, koukáš tam zasněně nejmíň dvě minuty, víš, kolik to stojí, a Horáček ledničku zavřel, ale zasněně se tvářil dál, já vždycky vzpomínám, vysvětloval, jak Mach a Šebestová provedli tu věc s kočkama, já šel k tobě, všude bylo naházené jídlo a žraly ho ty kočky, pak jsem otevřel ledničku a tys tam byl, bílej a studenej, to bylo strašné, jenže když jsem ti dal umělý dýchání, byl jsi zas krásně teplej, a Pažout odpověděl, pořád jsem, pojď mi ho dát znova!

My, to je ohavné zájmeno, takže lépe já, kočka, jsem individualistka, rozhodně nejsem stádní typ jako kráva nebo smečkový jako, promiňte to slovo, pes, takže když nás (fuj!) byl milión, bylo to peklo, a každé peklo je organizované, takže hned vznikla protestní komise, petiční výbor, spolek Proti davu, hymna (Já já já jenom já, mňau), Nejednotné hnutí, strana Odporu proti shromažďování a tak dále, jenomže my (au!) se organizovat neumíme, takže došlo na ječení a vytahování drápků, ale než se něco semlelo, už jsme (brrr) zase nebyly, bylo jsem jen já, individuální kočičí vědomí plující vesmírem, a to bylo skvělé!

Být magický předmět není žádný med, vážení, jednak se předpokládá, že tupě plníte příkazy, za druhé si nevyberete, kdo vás vezme do ruky, a tak štěkám jako hrom, ať je koček milion, tím to začalo a je to skutečně stupidní a dětinský nápad, koček je už tak dost, vy pak vidíte všechny ty důsledky, zděšení ptačí populace, alergické reakce, třeba takový Pažout skončil v ledničce a kdyby ho Horáček nevytáhl, dočista by umrznul, exkrementy milionu koček, to nechcete, ani když nemáte nos. Tak jsem si začalo dělat věci po svém, když je požadavek rozumný, vyhovím, a když ne, nazdar bazar!

Tohle je z doby, kdy jsme byli malí, teda já a Horáček, oba grázlíci, škola za totáče byla dost zlá, ale teď jsme spořádaní občané, máme železářství a erotický e-shop, ani doma nebyl s našima klid, jedinej, s kým jsem si (kromě Horáčka) rozuměl byla babí, teda vlastně prateta Emílie, ta mě vždycky vyslechla, měla pro mě ucho, já jí říkal babí, ona mně bobečku, byla skvělá, ale koho jsme s Horáčkem nesnášeli byli vzorňáci, jako Mach a Šebestová třeba, jenže drabble má mít sto slov, takže o tom, jak jsme si s Horáčkem dali první pusu, třeba někdy jindy.