Rychlé šípy

Konečně, na místě, kam měli přístup jen povolaní, došlo ke sčítání hlasů. Napětí se dalo krájet, vždyť šlo o tolik.
Všichni předpokládali těsný výsledek. Dva tábory, dva víceméně stejně silní soupeři. Nejspíš bude potřeba tenhle zápas rozhodnout jinak.
Jak ale sčítání pokračovalo, tváře přítomných se postupně měnily. Bylo to dobře znát i v přítmí, prosvětleném pouze barevnými lampióny.
Překvapení, nedůvěra, údiv stále větší.
Stalo se něco neuvěřitelného, nepředvídaného.
Zdánlivě slabý bezvýznamný kandidát nabral ve finále překvapivě tempo, a nakonec strhl na svou stranu řadu nerozhodných, snad unavených tím věčným dohadováním.
A tak zvolili Velkým Vontem… Standu Bahňáka z Komářího koutu.

"To ti byla pařba. Červenáček dorazil ve vínově rudém tričku. Jarka si povolil vázanku. Jindra si po třetí sklence citronády v Modrém životě vybarvil políčko žlutě, chápeš?! A tomuhle neuvěříš, Mirek přišel pozdě! Jen o dvě minuty, ale rozumíš..."
"A ty?" zeptala se Bětka a dál si nevzrušeně čistila nehty.
"No," zrozpačitěl Rychlonožka. Náhle jako by se zmenšil. "Já jim řekl, že jsme se zasnoubili. Vím, lhát se nemá, ale všichni byli tak drsní a já..."
Haha Bimbi si ani nevšimla, že se bodla nůžtičkami pod nehet. Najednou s ocelovou jistotou věděla, že s tímhle troubou chce zestárnout a umřít.

Po setmění byla ta čtvrť i při pohledu zdálky zřetelná. Vznášela se nad ní nazelenalá světla plynových lamp, tak odlišná od elektrického osvětlení. Tam ležela Stínadla, jméno vzbuzující strach a vzrušení.
A mnohé napadalo, jak dlouho zůstane všechno při starém.
Mluvilo se o asanaci, zbourání těch úzkých vlhkých uliček a těsných příbytků, aby vznikly široké ulice moderních domů.
Jak dlouho asi potrvá, než zhasne poslední plynová lampa i tady?
Nakonec se většinu původních domů podařilo zachránit. Ani lampy nakonec nebyly vyměněny zdaleka všude.
A Stínadla s uličkami a plácky prosycenými tolika příběhy, dobrodružství a záhadami zůstala zachována i dalším generacím.

Podívejme, vysázeli tu nové stromořadí, všiml si. A potom se na ty stromy překvapeně zahleděl.
Taková vzácnost to bývala. Pamatoval si jeden, který rostl v jejich čtvrti, a ten byl tehdy jediný široko daleko.
Odmala ho zajímaly květiny a stromy, a tenhle vzácný ho fascinoval. Na dvoře, kde rostl, se scházela parta, taková uzavřená společnost se svými rituály a tajnostmi, něco jako svobodní zednáři. Povedlo se mu do ní vstoupit a dostal list jako členský odznak. To bylo vzrušující.
Zamyšleně zvedl jeden jinanový list.
Jak je to dávno…
Ale možná i díky tomu vystudoval přírodovědu a stal se profesorem botaniky.

Jak dáte slona do lednice?
Otevřete lednici, dáte do ní slona, zavřete lednici.
Jak dáte žirafu do lednice?
Otevřete lednici, vyndáte slona, dáte žirafu do lednice, zavřete lednici.
Jak dáte ježka do pece?
Otevřete lednici, vyndáte žirafu, vyndáte ježka, dáte žirafu do lednice, zavřete lednici, dáte ježka do pece.
Jak vyndáte ježka z pece z klece?
Když natočíme nejdelší osten ježka tak, aby vyčníval z klece nejširším jejím otvorem, posuneme ježka do poloviny výšky klece. Pak točíme za vyčnívající osten ježkem, až na jeho protilehlé straně dostaneme do kolmé polohy...

Jo, tohle by na volbu Velkého Vonta teoreticky použít šlo.

“Sedím teď v pekárně a ve světle pecí píši do deníku. Hrozivě jsem se pohádal v dílně s Em. Vyptával se mě na hlavolam, snad něco tuší! Nikdy se nesmí dostat k tajnému receptu na rychlokvasný chléb, který je bezpečně schován v ježkovi. Když jsem mu nic neřekl, vrhl se na mě a začal mě bít. Pozor, někde v dálce vrzly dveře, někdo se blíží. Kdo to je? Nevidím mu…”

“To je vše, záznam končí v půlce strany a další stránky jsou prázdné.”
“Proboha,” zašeptal Jarka Metelka. “Vzpomínáte, co nám tehdy řekl ten starý pekař? Tleskače našli zapečeného v chlebu!”

Hroši od Bobří řeky
Vydali se do hospody
Měli totiž po krk vody
Brunátněli vzteky

Strávili tam týden celý
Pivo teklo z Rychlé pípy
Košilaté řeči, vtipy
Se tam vyprávěly

Snědli všechno, na co přišli
Klobásky a Ježka z pece
Puding a kus býčí plece
Příbory jen tak tak vyšly

Přehnali to s jedním šprýmem
Ze Stínadel se kouří
Hospodský jen oči mhouří
A dusí se dýmem

Na hospodě visí Velký Font
Hroši zakázani! Hippos, don’t!

Snad mě máte za chuje
Vše je jen z mé kebule
Parodie čistá
Jedna věc je jistá
Foglar jako vrtule
Teď v hrobě rotuje

„Do hajzlu,“ zaklel Metelka, nedbaje varovně zdviženého obočí Dušínova. Rychlonožka zašel ještě dál jadrným stínadelským „kurvafix“.
Hoši z Rychlých šípů stáli shromážděni kolem kamínek ve sklepení Mažňákova obydlí. Pícka byla rozhicována na nejvyšší míru – ze žhavého kovu se kouřilo a v místnosti bylo nepříjemné vedro.
„Máte někdo pohrabáč?“
Ticho. Pohrabáč se do kápezetky nevejde.
Červenáček vykřikl: „Mažňákovci se blíží! Rychle!“
Dušín se statečně vrhl ke kamnům. „Au au DO PRDELE!“
Metelka varovně zdvihl obočí, nicméně rozpálená ježatá kulička byla venku.
„Berte ježka do kapesníku, a honem pryč!“ zavelel Dušín. „Ale do Hlasatele raději napíšeme, že byl celou dobu v kleci.“

Cesta do opuštěného kostela byla vzrušující, prohrabávání zaprášené půdy už méně.
„Co tu vlastně hledáme, himbajs?“ hudral Rychlonožka.
„Ježka v kleci?“ rozkašlal se popadesáté Jindra.
„Tleskačův deník?“ zkusil Červenáček.
Vtom opravdu objevili jakýsi sešitek…
Radost byla předčasná. Deník psal nějaký chlapec, který v kostele ministroval zřejmě ještě dávno před Tleskačovým příchodem. Bydlel nedaleko s nevlastním otcem, truhlářským mistrem.
S násilnickým otčímem zakoušel peklo. Z některých zápisků chlapce opravdu mrazilo.
Jenže…
„Tohle do Tamtamu nemůžeme dát,“ vzdychl Jarka.
Mirek zapřemýšlel.
Tleskač byl zámečnickým učedníkem. S mistrem míval spory.
„A co takhle…“
Nové číslo Tamtamu se zápisky Jana Tleskače se stalo trhákem.