Neviditelný

Samozřejmě je skvělé být zářícím božstvem věcí skvostných a vznosných. Poslouchat hymny na svou počest bez obav, že vás vaši vyznavači zašlápnou.
Jistě je hezké, když je vaše slunce stvořené z ohnivých drahokamů nebo se vozí v elegantním kočáru.
Ovšem někdy si při metaforické pouti tohoto zásadního nebeského tělesa musíte vystačit s tím, co máte zrovna po noze.
Občas je to kulička trusu.
Proto kdokoli, kdo ohrnoval nos na vrubounem posvátným, měl co dělat s jeho božským vtělením Cheprerem, s mocným Reem i sprapůvodním Atumem.
A s nelítostnou Sechmet, ovšem v jejím případě za tím stojí spíš všeobecné krvelačné predispozice.

Postava1: Nazdar, ty loupežníku!

Postava2: Nedělej si prdel. Tuhle přeýdívku kvůli tobě slýchám dost často.

Postava1: I tam?

Postava2: Ne, v Americe Tě neznaj. Jenom když se stavím domů.

Postava1: Nojo, jaktěživ jsem nebyl dál než za humnama Jičína. (Smutně.) Jak se jmenuje tvoje město?

Postava2: Anaheim. A nebuď smutnej, vousáči. Byls po celým světě, ani o tom nevíš. Zrovna můj mlaďas si Tě bral i na dovolenou.

Postava1: To zní pěkně. Jsem rád, že se na mě ještě nezapomnělo.

Postava2: (Usmívá se.)

Postava1: Škoda, že letos nejedeš na mistrák. Minule to byla petarda. Se synkem jsme fandili jak diví.

"Příteli, neviděl jsi moje kladivo? Někam jsem ho pověsil a nevím kam."

"Kolikrát ti mám říkat, abys ho nenechával válet se okolo?"

"Není to moje vina. Vypil jsem příliš mnoho medoviny."

"Výmluvy. Já jsem na té party včera byl taky a neopil jsem se."

"Museli jsme tě odnést do lože."

"To se nepočítá. Byl jsem naprosto střízlivý."

"Chtěl jsi vyskočit z okna a tvrdil jsi, že dokážeš létat."

"Dokážu."

"Když máš svůj oblek?"

"Když mám svůj oblek."

"To pořád nevysvětluje, kam se podělo moje kladivo."

"Počkej, už si vzpomínám. Když jsem ho naposledy viděl, otevírali jsme jím další pivo."

"Cože?!"

Běžec:
Co je to dnes za lidi, jeden si nemůže v klidu ani zaběhat.

Lesní muž:
Co se stalo?

Běžec:
Byl jsem běhat, to víš, musím si udržovat kondici, při mém povolání je to nutnost.

Lesní muž:
Chápu.

Běžec:
A jak si tak běžím přes pole a louku, natrefím na otravné stalkerky.

Lesní muž:
To je konec, dnes člověk nemá nikde klid.

Běžec:
No právě.
A hned začaly vyzvídat. Prý, jak se mám, co dělám, že mám stále veselou náladou.

Lesní muž:
Husy, kdyby běhaly, tak by se jim také vyplavily endorfiny.

Běžec:
Odsekl jsem, že nevím a utekl jsem.

SegniL: tak co, kde jste?

KřižAAk: tady

SegniL: to jste se daleko nedostali.

Křižaak: no jako... ne. Ale dneska to bylo hustý. Rozloženej tábor, ne, totálně vysmažený, a někdo najednou vylezl z města a hulákal. Než jsem se pořádně podíval, byli naši chlapi na půl cesty dovnitř.

SegniL: do háje. Kdo tomu velel?

KřižAAk: no jako... já ne, že jo. Ale pomlátili jsme jich tisíce.

SegniL: psal jsi, že jich tam je pár stovek.

KřižAAk: jo, kámo, taky se mě ptali, co s nima. Řek jsem, že Pánbu si je roztřídí.

SegniL: WTF, vole. To budu muset probrat s marketingem.

Mechanik: Konečně mám chvilku času, abych si sednul.
Nomád: Nedokážeš se zastavit? Já vlastně taky ne. Na čem teď pracuješ?
Mechanik: Je to tajné, ale má to být obranný štít kolem Země. Inspiroval mě bývalý kamarád.
Nomád: Teď spolu nemluvíte, Mechaniku? Copak nosil doslova štít?
Mechanik: Ne, dost ošklivě jsme se pohádali. Nevím, kde teď je, ani co dělá. Dostal jsem od něj přes hubu.
Nomád: Třeba jste si to zasloužil, jestli jste se choval jako blbec. Ne, pokud je to opravdový přítel, tak si to časem vyříkáte. O tom nepochybuju.
Mechanik: Díky za důvěru, Nomáde. Napíšeme si zas příště.

TIV: Tati, něco bych od tebe potřeboval.

FIX: Ano, synu?

TIV: Dostal jsem info, že Vlčí smečka chystá zase nějaký podraz, a tentokrát mají v hledáčku i tebe… Neříkal jsi, že máš teď nastoupit někam do praxe?

FIX: No ano… o co jde?

TIV: To zatím nedokážu říct… Ale myslíš, že bys mohl nastoupit na jednu loď? Poslal jsem ji teď na jednu misi, kde bude trochu v závětří, a shodou okolností potřebují šéflékaře.

FIX: To bych mohl, ale jsi si jistý, že je to dobrý nápad?

TIV: Jsem. Možná to bude trochu riskantní, ale téhle posádce můžu absolutně věřit.

rumova_vila
To ji tady opravdu chcete nechat?

potizista67
Máte nějaký lepší návrh?

rumova_vila
Musíte ji vzít s sebou. Je naprosto nezodpovědné ji tady nechat.

potizista67
Bylo by nezodpovědné brát ji s sebou.

rumova_vila
Je to vaše povinnost!

Uživatel potizista67 zrušil odesílání zprávy

Uživatel potizista67 zrušil odesílání zprávy

potizista67
Viděl jste ta poškození? Stačí, aby se trochu zhoršilo počasí, a rozpadne se. A ani já ani vy nemáme dostatek prostředků, abychom ji opravili.

Uživatel rumova_vila zrušil odesílání zprávy

rumova_vila
Co kdybychom to probrali v klidu nad skleničkou něčeho dobrého?

potizista67
Myslím, že vy už jste těch skleniček vypil víc než dost.

-Tyvado já diktuju a vono to píše.
-Haló?
-A mluví, nějaká technológie, pokročilá. Ty, jak žiješ?
-Normálně. Procházka po parku, přiběhl medvěd, tak jsem ho kopnul s otočkou a on utekl.
-Co je medvěd? Něco jako ovce?
-Ovce? Ta není nebezpečná.
-Asi neznáš vovci. Normálně ne, ale když ji to popadne, seš v háji. Sejkorka, taky.
-Sikorsky? Jednou jsem tím vrtulníkem letěl a sestřelili nás, tak jsem vyskočil. Bylo to jen patnáct metrů, takže dobrý.
-Neznám vrtulník, ale patnáct metrů je oukej. Nejhůř jsem skočil ze dvou set. Hojil jsem se dva dny.
-:)
-Dvojtečka závorka?
-Půjdem na pivo?
-Že váháš.

Beruška: Jaké to bylo?
Stvořitel: Co?
Beruška: Když jsi zjistila, že mě čekáš.
Stvořitel: Strašné. A strašně krásné.
Beruška: A potom? Když táta odešel?
Stvořitel: Potom se všechno rozpadlo.
Beruška: Litovalas?
Stvořitel: Než jsi se narodila, tisíckrát. Pak už jen občas.
Beruška: Děláš si srandu?!!!
Stvořitel: Jak jsi to poznala:)
Stvořitel: Nemůžeš spát? Proto ty otázky?
Stvořitel: Stalo se něco??? Nikdy dřív jsi se neptala...
Stvořitel: Nedělej, že spíš a koukej mi odpovědět!
Beruška: Neptala. Předtím jsem měla strach.
Stvořitel: A teď?
Beruška: Chci to vědět.
Beruška: Cítím se strašně. A strašně krásně.
Beruška: Mami?
Stvořitel: Neboj se. Zvládneme to.