Neviditelný

Nejprve se vztekal, jako všichni, ale pak se smířil a zklidnil. Jako všichni. Možná dokonce o trochu dřív než všichni. Už s ním nebyly problémy. Kdykoliv ho dozorce kontroloval, s uspokojením pokýval hlavou. Ten trhan spal. Jídlo si vzal a snědl bez reptání, mlčky, s hlavou skloněnou. Do obličeje mu skoro vidět nebylo přes dlouhé husté vlasy a vousy. Stejně by to bylo k ničemu. Otupěl jako všichni. Tady otupí každý.

A pak najednou zmizel. Ta zdánlivě prázdná schránka si dokázala vyměnit místo s jiným vězněm a nechat se místo jeho mrtvoly hodit do moře.

A to byl teprve začátek.

Redaktor odložil papíry na stůl.
"No…" povzdechl si: "jak bych to jenom řekl. Ten příběh není špatný. Vlastně je dobrý!" dodal rychle: "Dobrodružný. Jenom…" vytáhl návrh jedné z postav: "myslím, že mládež potřebuje někoho, s kým se ztotožní. Tady kamarád hlavního hrdiny by se na to ideálně hodil."
"Žádné změny."
Redaktor složil hlavu do dlaní: "Pane Rogersi, chápu, že jste si ten svět nějak nakreslil. Ale ten vztah hrdinů… myslím, že mentorský vztah k mladému chlapci bude cenzura vnímat lépe."
Steve přikývl. "Asi to vážně bude lepší."
Jen bude muset Buckymu nějak vysvětlit, že z něj udělal žáka základní školy.

Pane,

berte toto jako oficiální stížnost na pracovní podmínky, kterým nás v dílně vystavujete. Jsme pro Vás pouze levná pracovní síla (většina z nás pracuje zadarmo, čistě z lásky ke svému povolání). Vy si toho však nevážíte a soustavně nás zneužíváte. Necháváte nás pracovat přesčasy, dokonce kolikrát nonstop a to zejména v období vánočních svátků. Pracujeme ve dne i v noci, ale veškerou smetanu nakonec slíznete Vy. V kterémkoliv státě na Zemi je toto zacházení na pracovišti naprosto nepřípustné. Prosíme o napravení situace.

Stížnost se nevztahuje na Vaši ženu. Tu milujeme, peče nám sušenky a stará se o soby.

Skřítci

Dobrý den,

prosíme, pomozte nám! Napsali jsme o Vaší ženě projekt na téma "Žena, které si vážíme". Myslíme si, že je skvělá, a upřímně ji milujeme. Vyučující nám ale projekt neuznala se slovy, že se mělo jednat o reálnou ženu.

Je to pro nás velká rána, opravdu jsme do toho dali všechno. Chtěli jsme Vás tedy poprosit, zda byste mohli - Vy i Vaše žena - přijet a dokázat naší vyučující i ostatním studentům, že se pletou.

Předem děkujeme. Byl by pro nás splněný sen Vás potkat! Fakt milujeme Vaši ženu! Snad přijede i Rudolph!

S pozdravem

studenti Filozofické fakulty Univerzity Karlovy

Kosti jsou zvláštní věc. Zůstanou po vás, když odejde duše, maso a vzpomínky. Zůstane jen vybělený podivně povědomý lidi děsící tvar. Symbolizuje předky. V temných dobách smrt. Heh.
Kamenem ostřím jedno menší žebro a marně vzpomínám na jméno toho starého boha. Chvilku. Daleko zábavnější je pozorovat bráchu.
Moment... co blbne?
"Co hodláš dělat s tím pískem?"
"Žádná magie, já vím. Musím dobrousit vnitřek na jemno."
"Seš vůl."

Z lebky ještě visí obratle.
"Nechceš to odseknout?"
"Ne."
"Budeš vypadat jako idiot."
Zvedne lebku... a nasadí si ji jako přilbu.
"Vypadáš jako idiot."
Neodpoví.
Když si přilbu sundá, jeho úsměv je pryč.

"Milí a vážení obyvatelé přeúžasného Axiomu 2," vítězoslavně prohlásil uvaděč a dal publiku pár vteřin na to, aby se utišilo.

"Než začnou sportovní klání, připomeňme si, jak kdysi dávno soutěžili naši předkové," pokračoval s úšklebkem, načež se za jeho zády objevila 4D promítací plocha a na ní kolorizované záběry sympatické mladé ženy v červeném trikotu, která se houpala na bradlech. Měla blonďaté vlasy natupírované do úhledného drdolu.

Publikem se začal šířit pobavený šepot.

"Ano, ano! Ti pošetilí zaostalci praktikovali všechny disciplíny doopravdy! DO-O-PRAV-DY!" Uvaděčovo rosolovité tělo bublalo nekontrolovaným smíchem.

"Ehm... prosím, nasaďte si svoje m-sportovní soupravy, pohodlně se zavrťte. Začínáme."