Marvel

Restaurace se zdála prázdná. Všechny stolky a židle byly srovnané v řadách kolem místnosti, na každém karafa s vodou a tácek karamelových sušenek.
Podívala se na hodinky. Za minutu celá. Přešla ke dveřím, odemkla, pak přešla ke stolečku, který stál trochu stranou.
Ručička hodin poskočila o poslední vteřinu. Restaurací se prohnal vítr. V duchu napočítala do deseti, pak položila ruku na zvonek.
Cink! Cink! Cink! Cink! Cink!
Restaurace byla zase prázdná. Stolečky byly rozstrkané kolem, židličky převrhnuté, karafy vypité a ze sušenek zbyly jen drobky. Hodiny ukazovaly celá a dvě minuty.
Kasa byla plná.
Milovala tyhle randící akce pro rychlo-superhrdiny.

Nebyla to běžná mise - ne, že by si Voják pamatoval, jak jeho mise běžně vypadala, ale byl si jistý, že alespoň dostal zbraň.
Místo toho stál na malém letišti v zemi, kterou by většina světa ani nenašla na mapě, v hlavě nahraný jazyk, kterým mluvilo pár tisíc lidí, a v kapse pár zmuchlaných bankovek. Chyběla mu dokonce i ruka - v civilním oblečení by ji neměl jak skrýt.
Jakmile se dostane do hlavního města, rozbije kapsli, kterou má zašitou pod kůží. Encefalitida a neštovice.
Oficiální vyšetřování ho bude znát jen jako bezejmenného pacienta nula. A projekt Chiméra bude jen městskou legendou.

"Příteli, neviděl jsi moje kladivo? Někam jsem ho pověsil a nevím kam."

"Kolikrát ti mám říkat, abys ho nenechával válet se okolo?"

"Není to moje vina. Vypil jsem příliš mnoho medoviny."

"Výmluvy. Já jsem na té party včera byl taky a neopil jsem se."

"Museli jsme tě odnést do lože."

"To se nepočítá. Byl jsem naprosto střízlivý."

"Chtěl jsi vyskočit z okna a tvrdil jsi, že dokážeš létat."

"Dokážu."

"Když máš svůj oblek?"

"Když mám svůj oblek."

"To pořád nevysvětluje, kam se podělo moje kladivo."

"Počkej, už si vzpomínám. Když jsem ho naposledy viděl, otevírali jsme jím další pivo."

"Cože?!"

Vždycky obdivoval superhrdiny. Už od útlého dětství, přes pubertu a dál.

Nejvíce jej však fascinoval Iron Man. Ani ne tím, že se jednalo o bohatého muže, hlavně ten jeho oblek.

Nyní měl dvacet tři let a studoval robotiku. Ve volném čase, kterého moc neměl, se pokoušel vytvořit něco jako repliku obleku Iron Mana. Právě jedné noci vytvořil jednu nohu.

Nasadil si ji a zhluboka nadechl. Stiskl tlačítko na ovládači a... Musel rychle chytnout stolu. Fungovalo to. Zespodu robotické boty začaly vycházet trysky.

Nějak to vypnul a uculil. Zase jeden úspěch po několika nezdarech.

Jednou bude zachraňovat svět, bude superhrdina Roger.