Neviditelný

ILKokta: Co cesta? Pustil vás ten…. Šváb? Štěnice? Ne – Rus? Kdyby se cukal, mám pár tipů!
CZTáta: Ahoj, pustil. Cesta cajk, ale mrtě práce udržet ty pacholky remcavý, nespokojený, na uzdě. Nechápu, jaks to dal 40 let… Respekt, kámo!
ILKokta: Chápu, taky jsem vzteky rozflákal i šutry, když jsem slezl z hory.
CZTáta: Tvl, nemluv o horách, žreci mě nutí furt někam šplhat. Prosím tě, kronikář mi do huby vrazil ty tvoje kecy vo mlíku a strdí. Ty pisálci už taky nic originálního nevymyslí. Vyřiď Áčku, že sorry.
ILKokta: V poho. Áčko smolí další díly a citace prý zvyšuje prodeje.

Buřič: Prý jsi nejlepší student na univerzitě.
Neo: To se o mně tvrdí?
Buřič: Popravdě, tvrdíš to o sobě sám.
Neo: Hele, řekni, to tě baví takhle rejpat do lidí?
Buřič: Ano, rád zkoumám neznámé identity.
Neo: Tak to mi své pravé jméno asi neprozradíš, co? Zapsal bych si ho do svého černého sešítku.
Buřič: Zklamu tě, ale mé jméno zůstane skryté. Nikdy ho neuhodneš.
Neo: To se ještě uvidí. Nepodceňuj mě, provokatére.
Buřič: I kdybys byl členem japonské policie, nikdy na to nepřijdeš. Tím jsem si zcela jistý.
Neo: Pche! Nikdy neříkej nikdy! Ještě jsem neřekl poslední slovo, Buřiči!

- Miláčku, jak jsi daleko?
- To fakt nevím.
- Plsky plsky koukni se. Nudím se. Už jsem po večeři a nechce se mi spinkat.
- Spletla sis frekvenci.
- Kdo je tam?
- Hádej.
- Stačí jednou hihi :-) Záříš i ve tmě.
- Uhodla :-)
- Už se mi nechce čekat. Pojď se mnou ty.
- Copak plánuješ?
- Už ti vyprávěl o knihovně?
- To víš, že ano :-) až bude mít službu, půjdu s ním.
- Proč ne hned? Kluci nemusí vědět všechno :) Vyděsíme nějaké studentíky hihi
- Oni nepiští děsem, ale nadšením :-) prý jsme heboučké, ale na mě nikdo sahat nebude :-P
- Někteří mají teplé ruce.
- Zajímavé. Kdy a kde?
- Vchod, teď.

Porušili jste podmínky.
Technicky vzato jsme na oběžné dráze.
Mám na mysli C.
Potřebuje vaši pomoc.
Kdo jste?
Přejděme na holoprojektor.
Ne.
Proč nechcete být viděn ani slyšen?
Osobní důvody.
Jak vám můžu věřit?
Na tohle teď nemáme čas.
Ukazuji tvář málokomu, ale nejsem mimo dění. Mám kontakty u povstalců.
Možná vím, kdo jste.
Co se stalo?
Letoun C a D byl sestřelen neznámou stranou. Povstalci je našli obě v pořádku. Proběhla tam ale vzpoura. Chtějí je obě předat separatistům.
Tohle zní jako léčka.
Nejste zrovna znám čekáním na kolkovanou žádost, když jde o život.
To máte pravdu.
Posílám souřadnice.

„Tak začněme,“ zahájil pohovor personalista. „Jak jste na tom se smrtelností?“
„Přežil jsem pád do reaktorové šachty a následnou explozi.“
„Hmm, slibné. Jak jste na tom s tvůrčími schopnostmi?“
„Jednou jsem se podílel na projektu vytvoření nového života. Byl to velký úspěch.“
„Dobře,“ personalista si udělal poznámku. „A co další dovednosti?“
„Ovládám umění číst lidem myšlenky, mám telekinetické schopnosti a taky dokážu rukama tvořit blesky.“
Personalista překvapeně vzhlédl od svého bloku. „To je působivé, opravdu. Blesky tady umí jen náš vedoucí. Myslím, že nepotřebuji vědět víc. Vítejte na Olympu.“
Na to si Palpatine zamnul ruce. „Doobřee, he he he heeee!“

“Tak se na to podíváme, pane Zrivie. Předchozí zaměstnání bylo tedy zaklínač, ju?”
Přikývnul.
“Důvod ukončení pracovního poměru?”
“Svět se změnil. Není v něm už místo pro monstra, ani pro ty, co je loví…”
“Však my vám něco najdeme. Máte vysokou školu?”
Zavrtěl hlavou.
“Ještě že tak.” Zmáčkla pár tlačítek: “Máme tady rekvalifikační kurz, co říkáte? Jen musíte mít výpis z trestního rejstříku, a vyplnit mi pár formulářů. Vytisklo se nám to zrcadlově, ale to určitě zvládnete…”
Geraltovi se na jazyk dralo pár šťavnatých výrazů. Než je stačil pustit ven, ukázala žena na tabulku za sebou:

ZÁKAZ ŘVANÍ NA ÚŘADĚ.

Toho rána vyšlo slunce na oblohu rychle a nemilosrdně. Nejprve se opřelo do kmenů, následně hledalo skuliny, kterými by hustý porost prozářilo. Poslední noční vzducholoď byla nad lesem nemilosrdně osluněna právě ve chvíli, kdy paprsky dopadly i na mýtinu. Ze dveří hostince vyšel Ludvík. Chvíli stál a kochal se. Potom setřásl prach z ramen svého obleku a usedl na lavici, kde už několik let očekával jistého trestance. Decentně si odkašlal, aby vydržel celý den nehnutě mlčet. Vzácný zvuk jako vždy vzbudil hostinského. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se dnešek měl odehrát jakkoliv jinak, než jak tomu bylo posledních patnáct let.

"Plukovníku Ferdinande! Stovky Červených překročily vzdálenější brázdu a šikují se na ostrůvku!" Zadýchaný posel únavou pletl nohama.

"Blbost. Červení jsou odjakživa naši přátelé. Proč by napadali svoje bratry? Za to můžou ti Zlatí, to oni tam jsou."

"Pane, Zlaté nikdy nikdo neviděl."

"Zapomněl jste, kde je vaše místo? Půjdete do první lin -" Plukovník Ferdinand slovo linie nedořekl. Místo toho začal chroptět, jak se mu kolem krku stahovala smyčka z jeho oblíbeného červenočerného šátku.

Když Ferdinand zvláčněl, major Tom ho i s šátkem pustil k zemi.

"To víš, debile," zabručel Tom, "žádný Červený tam nejsou a počty taky nesouhlasej. Tož sedlejte!"

Zpráva byla pro agenta Smithe velkým zklamáním.

"Dj", jak osobu jeho evropská verze označovala, byl očividně velký přehmat.

znám pod jménem: Arnoštek
vazby: žádné
kontakty: žádné
podezřelé aktivity: bohémský život

Na fotografii připnuté ke zprávě byl vysoký chlap. Měl doširoka rozevřené ruce, díval se kamsi nahoru a zřejmě při tom zpíval. Vlasy barvy pochcané slámy, účes připadal příšerný dokonce i citově ploché umělé inteligenci.

Pod fotografií našel Smith poznámku.

"Prý dělá z lidí ty nejlepší tanečníky disco."

Smith zprávu i s fotografií znechuceně zmuchlal a zahodil. Anderson by si určitě vymyslel lepší krytí. A lepší jméno. A hlavně lepší účes.

Poslední slova bývají zrádná v tom, že nemusíte nutně postřehnout, že byla poslední. Že vám zatnula tipec.
A tak se stane, že klidně vedete rozhovor dál, jste nápomocní, přicházíte s neotřelými řešeními situace, aniž byste si všimli, že si pod sebou podřezáváte větev.
Účastníte se večírků, užíváte si nabyté bohatství, degustace, premiéry, vrcholné okamžiky. Nebo čistě to, že zmizel obří balvan, který vás roky tížil.
Jenže spolu s tím vám do života vpadl ON.
Tedy vklouzl. Skoro omluvně, přátelsky. Najednou vám připadá, že je všude.
Drobný muž v ošuntělém kabátě, který se otočí ve dveřích s poznámkou „Ještě jedna věc…“