Šoustek-Šuk-Tydlitát

"Oto, nekydej si na tu tlačenku takovou haldu kečupu!" napomíná syna Scholastika.
"Je to nejen neestetické, ale navíc se přecpáváš," přidává se Lev.
"Jsem ve vývinu!" argumentuje Ota.
"No jo, začínáš nám přerůstat přes hlavu," komentuje Lev realitu.
"Ale rosteš taky do šířky a to není dobře," dodává Scholastika.
"Mám to v genech," vymlouvá se Ota.
Lev spolkne jedovatou úvahu, po kom má více takových genů, ostatně sám také není žádný drobeček, a přemýšlí, jak výchovně zapůsobit.
"Geny negeny, měli bychom se všichni snažit jíst zdravěji," pronese nakonec.
"Výborně, tatínku, zítra bude večeře od tebe!" zasmečuje Scholastika.
"Bude," odvětí Lev.

Dívka na sebe pouští sprchu a přemítá. Bože, to jsem si vybrala denní chléb. Harcovat po republice, nocovat v obskurních bytech a teď se i producírovat v ručníku před cizím chlápkem. Ještě s tak lascívním jménem. Kdyby mě manažer, blbec, aspoň varoval, že to tu budu sdílet s chlapem. To bych si sem vzala solidní pyžamo.
Ale co to budu řešit. Vždyť přes své jméno Lev Šuk vypadá jako usedlý strejda. V tátově věku plus minus. Nemusím v každém chlapovi hned vidět obšourníka. To by bylo paranoidní.
Usušivši se vyráží do svého pokoje okolo Lva mlátícího soustředěně něco do notebooku.

"S kým si to tam dáváš dobrou noc, Lve?"
"Novinka, už tu nejsem sám. Mám tu kolegyni."
"Mladou, starou?"
"Mlaďošku. Právě prošla kolem mě z koupelny do svého pokojíku."
"Ještě řekni, že zahalená jen do ručníku!"
"Přesně tak."
"No tedy, Lve! Pamatuj na dobré vychování! Víš, že se mají ovládati chtíče, jinak, že to dobře neskončí?" Scholastika si nemůže nevzpomenout, jak kdysi Lva sváděla.
Lev si odpustí jedovatou poznámku, že jednou mu tato zkušenost stačila a praví jen:
"Miláčku, dnes už jsem přece o poznání starší, vybouřenější, ale hlavně zásaditý! Takže se neboj a dobrou noc, pytel blech na pomoc."

"Ejhle, ostříhaný!" zhodnotí Jimram Tadeáše.
"To víš, občas nutno navštíviti chlupodravce."
"Kam chodíš?" zajímá Lva.
"Tady za roh. Kdysi jsem jim slíbil zůstat štamgastem."
"Jak to?"
"To bylo tak: večer před svatbou si s Timeou voláme ohledně posledních podrobností. Ona jen tak mimochodem vyjádří přesvědčení, že jsem určitě navštívil holiče."
"A ty ne," uhodne Lev.
"Přesně tak. Proto vlítnu do holičství právě v zavírací hodinu. Chtějí mě vymést, ale já jim povídám: dámy holičky, přece mne nenecháte na sobě. Nejprve nechápou, ale po vysvětlení myšlenky i situace mě ostříhají. Takže dostaly velký tringelt a slib věrnosti co vlasy budu míti."

Zdirad dohrál. Bez jediné chybičky a sklízí zasloužený potlesk.
"Váš syn nejen výborně hraje, ale je to i elegán par excellence," chválí Timea Zdirada Jenovéfě.
"Však vaší dcerce to také sekne. A z našeho Zdirada se stává módní expert. Dokonce i mě se vyptával, jaké si sem vezmu šaty a šperky."
"Slyšíš to, Tobiáši? To bylo nějakého vysvětlování, že sem rozhodně nemůžeš v džínách."
"Nejsem umělec, na rozdíl od Zdirada."
"Ovšem švihák být můžeš," podpoří Timeu Tadeáš.
Ale to se už chystá na pódium Tabita.
"Určitě nás čeká minimálně stejně hluboký umělecký zážitek," prohlásí Pankrác cítě potřebu oplatit Timeiny komplimenty.

"Asi ti vyšší moc říká, že máš Scholastice kupovat kytky častěji. Že je to málo kupovat je jenom o narozeninách," rozumuje Tadeáš.
"Kdybys nekecal, řekni upřímně, kdy jsi ty dal naposled Timee kytku jen tak?" oponuje Lev.
"Hmm, to snad bylo ještě za svobodna," přiznává Tadeáš.
"Ani já kytky Vincencii nekupuju zrovna běžně," podpoří Lva Jimram.
"Myslím, že kdybych přinesl kytku bez nějaké příležitosti, Scholastika by hned dumala, co si chci žehlit za malér," uvažuje Lev.
"Vincencie jakbysmet," potvrdí Jimram.
"Ale stejně bychom se mohli snažit dělat těm našim ženským radost co nejčastěji," praví Tadeáš.
"Pravdu máš, Tadeáši," odvětí Lev.

"Nazdar, Lve, dlouho jsi se tu neobjevil," vítá Jimram kumpána.
"Pár dnů jsem si dal od hospody dobrovolně pauzu, žehlil jsem průšvih."
"Jaký průšvih?" vyzvídá Tadeáš.
"Spíše faux pas. Scholastika měla narozeniny, měl jsem v plánu koupit kytku. Dojdu před obvykle navštěvované květinářství a s hrůzou zjišťuju, že už tam žádné není."
"To víš, to se v tržní ekonomice občas stává," komentuje situaci Jimram.
"A než jsem dohledal nějakou konkurenci, už měli všude zavřeno."
"To jsi to tedy pohnojil," praví Tadeáš.
"Právě, že nebylo co hnojit," opáčí Lev.
"Vsadím se, že to Scholastika jedovatě okomentovala," odhaduje Jimram.
"Ani mi nemluv."

"Tabito, už víš, jak se na to slavnostně oblečeš?"
"Ano, přesně. Ale nech se překvapit."
"A nalíčíš se?"
"Prosím tě, to ve svém mládí ještě nepotřebuji!"
"Do vlasů by sis mohla dát květinu. Nebo více květin."
"Zdirade, ty máš nápady..."
"Náhodou, to bys byla velmi šmrncovní slečna. Neboj se rozkvést."
"Já kvetu spíš z těch tvých řečí. Nechtěl by ses stát profesionálním vizážistou?"
"Možná."
"Víš co, Zdirade, starej se hlavně o svoji eleganci. Ať jsi sám hoch jako cukrdle!"
"To si piš, že budu maximálně vyšvihnutý."
A Zdirad se již v duchu těší, jak ohromí Tabitu dědečkovým oblekem a lakýrkami.

"Kde jste až byli?" zpovídá Scholastika Otíka vyslaného jako předvoj.
"Dál, než jsme chtěli. Vysvobozovali jsme svázanou ženu."
"Co???"
To se již zjevuje Lev a žena v jeho tričku.
"Slečno, vy vypadáte! Lve, to jsi jí nemohl půjčit i sandály? Necháš dámu trmácet se bosky. Nejsi žádný gentleman!"
"Mé sandály by jí byly velké."
"Zkusil jsi to? Nezkusil! A telefon taky nenosíš, pak se ti blbě pomáhá."
"Vašemu manželovi jsem nesmírně vděčná," zastává se žena Lva.
"Ale nápady nemá vždy praktické. Pojďte, slečno, ošetřím vás, a ty, Lve, nekoukej a nalej dámě frťana slivovice, ať se po tom šoku vzpamatuje."

"Proboha, vy jste zřízená," konstatuje Lev osvobodiv dámu z provazů.
"To víte, mravenčí práce," hodnotí žena svoje pokousaná stehna a hlavně zadnici.
"Teď vidím, ten lump vás přivázal hned vedle mraveniště."
"Bože, já se tak stydím! Nezávazně jsem se seznámila za účelem BDSM a takhle jsem dopadla. Okradená o všechno a ještě málem sežraná."
Lev shazuje svoje tričko.
"Zatím si to vezměte jako provizorní minišaty. Půjdeme k nám na chatu a půjčíte si něco od mé ženy. A policajty také zavoláme."
Lev ví, že z takovéhoto úlovku Scholastika radost mít nebude. Avšak věří, že mu jeho záchrannou akci nežárlíc schválí.