Šoustek-Šuk-Tydlitát

"Oto, abys mě dobře pochopil, ostražitost před ženami neznamená, že se k nim budeš chovat jako hovado. Právě naopak. Opatrnost není v rozporu s galantností. Zdalipak jsi například té slečně pomáhal z kabátu a do kabátu?"
"Chtěl jsem, ovšem ona důrazně pravila: 'já sama'. Takže tak."
"Ty dnešní feministky... Ovšem ty se tím nenech odradit a vždy se snaž o gentlemanské chování. Víš, mým ideálem je mít syna, který bude švihákem a lvem salónů a který se ve světě neztratí."
"Ono to tak obvykle bývá, že tatínkové od synů očekávají splnění toho, čeho sami nedosáhli," okomentuje toto Lvovo kázání Scholastika.

Lvu padne do oka položka České dráhy. Vzpomenuv si, že onoho dne navštívila Otu jeho internetová známost ze Slovenska, vše rozklíčuje.
"Oto, vidím, že ta slečna ze Slovenska si nechala od tebe zaplatit zpáteční cestu."
"No jo..."
"Holt byla vykutálená, maximálně tě využila. Máš z toho do budoucna poučení, že ženské jsou ochechule..."
"No tatínku!" reaguje Scholastika.
"Samozřejmě, ne všechny. Toto byla ještě bezpečná známost. Ale je evolučně dáno, že ženy hledají u mužů zabezpečení a hmotné statky. Proto věz, že jako samostatnému dospělákovi s vlastním bydlením se ti bude nějaká podobná snažit nastěhovat do kvartýru i se zubním kartáčkem."

"Určitě poznávací znamení na rande," tipuje Lev, když si slečna na své sexy šatičky připichuje odznak.
"Jen aby nenarazila na sňatkového podvodníka," praví Tadeáš.
"Takový by si ji zval do nóblejšího podniku," oponuje Jimram.
Tu se na zahrádku rádoby tančivým pohybem vkolébá medvěd. Uklání se před slečnou a shazuje svou medvědí hlavu. Dívka se tváří velmi rozpačitě. Vždyť takový vtip již dávno není originální. Medvěd však shazuje i další kožešinu a před dámou stojí úplně nahatý mládenec.
"Úchyláku!!!" zařve slečna, chrstne na nudistu svoji limonádu a prchá pryč, div si nezláme vysoké podpatky svých parádních bot. Bylo to nepovedené rande.

"Což takhle dát si DIP, pánové?" nadhodí Jimram kamarádům.
"Dip tu snad Méďa ani nemá," reaguje Lev.
"Nemyslím dip jako omáčku, nýbrž dlouhodobý investiční produkt. Investice si můžete odečítat z daní, podmínkou je setrvat deset let. Roky letí, máme nejvyšší čas. Já už si to založil."
"Investování, to je nejistota, navíc prachy potřebuju hlavně teď," odvětí Tadeáš.
"Navíc, co když umřu ještě ve službě. Scholastika tím pořád straší, už mě tím nakazila," přidává se Lev.
"Chlapi, konstanty v dnešní době nehledejte," odvětí Jimram. "Přiměřené riziko se vyplácí, jedinou konstantou je, že stát se bude vždy snažit občana co nejvíc ojebat."

"Tak mě napadlo, když už pravidelně recitujeme o tom snášení vajec slepičkou, že bychom si nějaké slepice pořídili," nadhodí Tadeáš zrealizovav spolu s Tobiášem tradiční pomlázku.
"Zapomeň, tatínku!" zareaguje rázně Timea. "To by dopadlo tak, že bych se o ně nakonec starala hlavně já. Znám dobře své pappenheimské. Žádnou slepičárnu tu zakládat nebudeme!"
"Nač slepice tady, stejně bych se těm velikonočním zvykům nejradši vyhnula," přidává se Tabita.
"Pravdu máš, dcero," dí Tadeáš. "Tyto sadomasochistické praktiky nám naštěstí nenařizuje žádný zákon. Takže příští pondělí velikonoční můžeme brzy po ránu vyrazit někam úplně mimo civilizaci a všichni potenciální koledníci budou mít utrum."

Je tu opět jaro, chata si žádá své. Lev vytahuje žebřík, staví jej a leze na střechu. Dlouhé roky tuto proceduru konala tchyně, posledních pár let je to na Lvovi. Ostatně se sluší a patří, aby po střeše rajtoval (relativně) mladý chlap.
Koštětem smetá napadané listy a jehličí. Kleká si k okapům a vybírá z nich usazený sajrajt. Poté ještě několikrát vytahuje na laně vědro s vodou a okapy proplachuje.
Konečně hotovo. Lev se chystá sestoupit.
"Držte mě!" zavolá na Scholastiku a Otu. Žena se synem podrží nestabilní žebřík a Lev sleze na zem. Z vykonané práce má dobrý pocit.

"Co to dáváš do vázy za kočičky?" ptá se Lev Scholastiky.
"To nejsou kočičky, ale vrba, hned pochopíš proč."
To už mu Ota podává několik vrbových prutů, sám má čerstvě upletenou pomlázku.
"Taky si upleteš, nemysli si, že mě budeš mrskat suchotinou od loňska," úkoluje Lva Scholastika.
Lev se dává do díla. Něco vytvoří, ale nevypadá to valně.
"To jsou pruty Svatoplukovy," zhodnocuje Scholastika. "Oto, pojď tatínkovi pomoct."
Ota už má čerstvou praxi, neboť svou pomlázku pletl s dědečkem. Proto táta se synem nakonec společně spletou pomlázku již řádnou. Tedy Lev drží, Ota splétá.
Každoroční jarní svátky sadomasochismu mohou začít.

"Ten Ota mi už přerůstá přes hlavu, on by mne snad i přepral. Naštěstí spolu žádné bojové sporty nepěstujeme," konstatuje Lev.
"Tebe by přepral kdekdo," zaprovokuje Tadeáš.
"Oho, o metr piv, že mě v páce nepřetlačíš."
"Kopyto, jelito, platí to!"
Nastává zápas. Za mohutného fandění spoluštamgastů oba vytrvale bojují, dlouho je to nerozhodné. Leč nakonec Lev přece jen povoluje. Realita tentokrát neodpovídala jeho sebedůvěře, nomen omen nepotvrdil.
"Slovo dělá muže," uznává porážku Lev. "Méďo, metr piv na mě!"
"Moment, chlapi, jak ten metr naměříme?" napadne Jimrama.
"V pohodě, na klíčích mám metrové pásmíčko," nenechá se vyvést z míry vítěz Tadeáš.

"Chlapi, to já měl jednou bokovku, mlaďounkou; no dobře, ne jen jednou, ale teď budu vyprávět o té jedné. Tak ona se mi náhle odmlčela, já jí teda zavolám a ona mi odpoví, že z našich aktivit nic nebude, že je už měsíc v jináči. Já zblednu, povídám, jak je to možný a ona, že jsem jí to sám doporučoval. Já vylítnu, že to teda ne a ona na to: hlupáčku, jináč není jen těhotenství, ale taky jiný svět. Že jsem jí doporučoval v mládí maximálně cestovat a ona tedy vyrazila sklízet kiwi na Nový Zéland. Ta mi tehdy dala."

"Tak se mi Jimram pochlubil, že jeho Zachariáš vyhrál šachový turnaj," referuje Lev.
"Vidíš, ten aspoň vede svého kluka k něčemu ušlechtilému. K čemu ty vedeš Otu?" reaguje Scholastika.
"Já bych ho k šachu vést nemohl, jsem houby šachista. Kdysi jsem to zkoušel, ještě s Oktaviánem Znebejánkem, ale vždy jsem vše prohrál."
"Mohl by Jimram vás, kamarády, v tom šachu cvičit. Ať ten čas v hospodě trávíte aspoň trochu užitečně. Vždyť šach je duševní tělocvik!"
"To ovšem řekl Lenin."
"To vůbec nevadí. Tento konkrétní výrok platí."
"Pravdu máš, ženo. Příště si zkusím vzít s sebou do hospody šachovnici a figurky."