Šoustek-Šuk-Tydlitát

"Dnes jsem potkal spolužáka ze základky vezoucího kočárek. Myslel jsem: časný dědeček, a houby! Pyšný tatínek! Až jsem se v duchu zastyděl, že jsme se Scholastikou rozmnožování už zabalili," referuje Lev kamarádům.
"My už jsme také doma všichni, jak říkává Timea, člověk musí znát své možnosti," konstatuje Tadeáš.
"Pravdu máš, ale řekni, proč jsem z toho tak naměkko?" táže se Lev.
"Neboť zrození je zázrak!" reaguje Jimram. "Znám jen něco málo z anatomie či biochemie; když si představíš, že někdo, ať už mu říkáš pánbůh, či jinak, poskládal ty molekuly tak, aby vznikl život, to tě naplní úctou a obdivem!"

"Zachariáši, poslouchat budeš, ať se ti to líbí nebo ne! A rozhodovat budu já, dokud nebudeš plnoletý. Leda, že by se ti podařilo dosáhnout emancipace."
"To je co?"
"Když se budeš už před osmnáctinami schopen sám uživit, například jako špičkový sportovec, či třeba podnikatel, může ti soud přiznat svéprávnost."
"To si piš, že udělám vše pro to, aby se mi to povedlo. A pak to hned půjdu k Méďovi oslavit pivem a rumem!"
"Tak to pozor, chlapče," odvětí Jimram, " ta emancipace se týká jenom něčeho. S alkoholem a třeba i s řízením auta máš do osmnácti tak jako tak utrum!"

"Já vím," praví Lev, "od malička se mi smáli, jak biji o mříže. A já měl často pocit, že jsem v kleci. Zvlášť od doby, co jsem se oženil. Avšak - vykládal jsem vám o svém kámoši Oktaviánovi?"
"O tom, co tě vytáhl na pánskou jízdu, po níž jsi spadl do oné klece?"
"Ano, vždy mě fascinoval, jak to umí se ženskými. Užívá si, žádný vážný vztahy.
Ale jak jednou skončí? Nechci to vidět. Ten rodinný krb mu nic nenahradí. Bude mít, panečku, pořádně krušný stáří!"
A vzápětí, dopiv poslední doušky piva, zvolá:
"Méďo, platím a mizím zpět do své klece!"

"To je na houby, člověk si zvolí poslance a když se netrefí, do dalších voleb s tím nic nenadělá. Nejde ho vykopnout jako zaměstnance lempla," brblá Tadeáš.
"To si jen myslíš," oponuje podnikatel Jimram, "dnes má zaměstnavatel tak svázaný ruce, že si desetkrát rozmyslí někoho přijmout. Vzít je lehký, vyhodit složitý."
"Jó, kdyby tady byly lepší poměry a pořádný zákony..." pokračuje Tadeáš.
"Chlapi, nechme toho, Scholastika by nám na to řekla: 'Hic Rhodos, hic salta!'" přeruší jej Lev.
"Rhodos mi, Lve, moc nepřipomínej, tam Timea touží jet na dovolenou, a já marně přemýšlím, kde vzít a nekrást," odvětí mu Tadeáš.

"Tak nazdar, hoši," praví Lev a odpojuje se.
"Co je, ty nejdeš k Méďovi?" diví se Jimram.
"Až jindy, dnes Scholastika vyhlásila cyklotrénink."
Jimram jde dál s Tadeášem, ale i ten jej záhy překvapí.
"Taky se loučím, jedu odzimovat zahradu. Abych se tam nemusel zašívat o víkendu," omluví se a odbočuje k domovu.
Do hospůdky dorazí Jimram sám.
"Méďo, dnes jen jedno lahvové s sebou, bez kámošů se mi tu nechce sedět."
"Hergot, to přijdu brzy na buben."
"A víš co, přidej mi flašku medoviny pro Vincencii."
"Správně, na ženu je třeba také myslet!" ozve se z kuchyně vykouknuvší Medvědice.

Lokálem létají nadávky. Na rozhodčího. Není divu, po nafilmovaném pádu soupeřova útočníka v šestnáctce a následné proměněné penaltě jsou fanoušci frustrováni. Vulgarita nadávek je nepřímo úměrná úrovni toho kterého autora, slepec je nejmírnější výraz.
"Vy chytráci", zvolá Jimram, "vám se to kritizuje, když to máte naservírováno zpomaleně a ze třech kamer. Chtěl bych vás vidět na jeho místě. Mít jen svoje dvě oči a v mžiku písknout či nepísknout!"
"Pravdu máš", přitakává Lev, "chtělo by to videorozhodčího, jako už je v hokeji."
"Pochybuji, fotbal je dost konzervativní", odvětí Jimram.
"Takže rozhodčímu bude stále zbývat jen to vidoucí oko", uzavírá Tadeáš.

"A Liberec poráží Boleslav 4:0 na zápasy...", hlásá komentátor z obrazovky.
"Další mančaft venku, to to nemohlo dopadnout 4:3?", brblá Méďa.
"Já vím, hrací dny řídnou, chodí ti sem méně pivních sportovců", zareaguje Jimram.
"Kdyby jen těch, kde máte dnes Lva, pánové?"
"Zahlédl jsem ho na kole se Scholastikou, asi je po cyklistice vysílen", referuje Tadeáš, "taky musím brzy vzít Timeu a děcka na kola."
"Chlapi, vy budete taky všichni z kola ven?" děsí se Méďa.
"Neboj, Méďo", praví Jimram, "Tadeáš půjde toliko s kolem ven, stihne všechno, zítra na Spartu s Plzní nás tu máš opět, možná i Lva."

"Těbůh, Lve Šuku, ty starý brachu!"
"Nazdar, Oktaviáne Znebejánku, jak žiješ?"
"Výborně, jedu opět na Kypr, užít si vína, žen, zpěvu..."
"Já tak leda na Scholastičinu chatu..."
"Když ses nechal uvrtat do rodičovství a manželství..."
"Uvrtat..., ty vole, Scholastika ctí zásadu vigilantibus iura, tam nebylo vyhnutí."
"Každý svého štěstí strojvůdcem."
"Přesně tak, Oktaviáne, a proto by ses měl, ty starý pardále, taky konečně usadit. Dřív než bude ta tvoje lokomotiva patřit do starýho železa!"
"Bez obav, to ještě dlouho nebude."
"Tím si nebuď tak jist. A já už letím, mám ještě nějaký povinnosti, znáš to, vlastně neznáš, požitkáři jeden požitkářskej!"

Právě dávají pořad Na stopě. Rozebírají přepadení jedné benzínové pumpy před nějakým časem. A je zde popis pachatele.
"Poslechni, Tadeáši, ten popis sedí přímo na tebe. Výška, typ postavy, barva očí, vlasů. I ten účes. A právě říkají, že měl na tvářích několikadenní strniště. Jako míváš ty, když se neholíš."
"Všechno souhlasí, ale to strniště ne. Povšimni si toho data. Den předtím jsme byli spolu na plese, a to jsem se čerstvě oholil!"
"Myslíš, že by si někdo po půl roce vzpomněl, kdy přesně tě viděl oholeného na plese?", ušklíbne se Timea.
"To nevím, ale udat mě snad, miláčku, nepůjdeš."

"Proč dneska tak smutně, Lve?", táže se Jimram.
"Ále, mám depku po víkendu. Nejprve mě sprdla Scholastika a druhý den i tchán s tchýní."
"Cos zase vyvedl?"
"Blbě jsem natřel okenice. S tchánem jsme to předělávali a vyslechl jsem sáhodlouhý kázání. A to jsem byl přesvědčenej, že jsem se snažil."
"Klid, kamaráde, já dostanu sprďana každou chvíli a nešílím", uklidňuje Tadeáš.
"Víš co?", radí Jimram, "nesnaž se, když tě nikdo neocení, ukaž se na té chatě jen sporadicky, pak si rodina bude vážit přítomnosti tatínka."
"Díky, ale tuhle velkopanskou radu nebudu radši aplikovat, nejsem takový formát jako ty", odvětí Lev.

"Šuku, ty jsi to zprasil!", nadává Scholastika.
Lev už vidí, že bude zase jednou hromobití.
"Ty okenice jsi měl oškrábat pořádně, ne takhle. Ta barva na tom nebude držet, navíc jsou tam kocouři. Tebe tak nechat dělat něco bez dohledu!"
Lev se na odpor nezmáhá, nemá to cenu. Ty okenice opravdu nevypadají dobře. Ani si nepředstavuje, co si vyslechne od tchána a tchýně, až přijedou.
"Takže zítra ráno znovu na start, škrábat a natírat!"
"Provedu!", odvětí Lev.
"Neříkej pořád provedu!"
A Lev mizí do hospody, kde dnes utratí navíc nějaké čtyři tisíce. Halířů. Protože teď to chce panáka něčeho tvrdého.

"Lve, ještě pivo?"
"Ano, poslední, pak musím jít."
"Proč tak brzy, říkal jsi, že Scholastiku a Otíka máš na chatě?", táže se Jimram.
"To ano, ale dostal jsem na tu dobu spoustu domácích úkolů. Poutírat prach, vytřít podlahy, vyluxovat všechny pokoje. Pak taky umýt umyvadlo a vanu, vycídit okapávač. O zalití kytek ani nemluvím. A nakonec taky udělat velký nákup, neboť prý lednička má souchotě. Čas prchá a já toho mám hotovýho sotva polovičku."
"Člověče, ty si toho slaměnýho vdovectví vůbec neužiješ", konstatuje Tadeáš.
"A kdy já si něčeho užíval, naposledy snad ještě za svobodna", posmutněle zhodnotí napivší se Lev.

"Tobiáši, Tabito, od sebe! A neřvěte jak paviáni!", volá Tadeáš. Je opět s dětmi sám doma a tak je má na povel. Už je v obýváku opět nepořádek jak v tanku.
"Děti, uklízet hračky, za chvíli je večerníček. A v takovém nepořádku žádný nebude!"
Dítka začala uklízet, avšak po chvíli jsou opět v sobě. A Tadeáš je zase trhá od sebe. Vzpomene si na včerejší přenos zápasu hokejové extraligy, tamní souboje proti tomu hadra.
Po chvilce je naštěstí vše uklizeno, právě včas, z okna Tadeáš zahlédne přicházející Timeu.
"Pssst, děti, maminka tu bude co by dup! Tak pěkně sledujte večerníčka."

"Tati, přečti mi, co nám píše strejda", žadoní Otík.
A tak se Lev pustí do překládání:
"Dear Lev, drahý Lve, I'm greeting you and your family, zdravím tebe a tvou rodinu. I'm going to arrive to Czechia next month, jdu přijet, ale houby, chystám se přijet do Česka příští měsíc. I haven't had opportunity to meet Scholastika and Ota yet, nemám měl jsem, ale ne, neměl jsem příležitost setkat se se Scholastikou a Otou ještě, therefore I'd want visit your family, proto bych chtěl navštívit tvou rodinu.
I'll have known... hergot, ta angličtina má úplně jiného ducha, to je práce..."

Poslední noc pobytu u moře. Lev sedí v pokoji u korpulentní Scholastiky, zatímco jeho cestovní parťák, světák Oktavián, okupuje jejich pokoj se Scholastičinou kamarádkou.
Takto se vyvinula cesta za požitky.
Popíjejí místní víno, které lahodí i pivaři Lvu. Celý týden spolu jen decentně konverzovali, nyní však u obou povolují zábrany.
"Teď se nedívej!", praví náhle Scholastika. Z koupelny je slyšet sprchu. Po chvíli se Scholastika vrací, zahalena toliko do osušky. Kyne Lvu směrem k sobě a navádí jeho ruku k uzlu na osušce. Ta padá k zemi a Scholastika zvolá:
"Lve Šuku, dokaž, že jsi hoden svého jména a příjmení!"