Šoustek-Šuk-Tydlitát

Lev si otevře lahváč a už slyší Scholastiku:
"Chybí ti hospoda, viď?"
"Chybí. Snad by už brzy aspoň zahrádky mohli otevřít. Ale to bychom museli mít rozumnější politiky, aby zde byla situace lepší."
"A proč si tedy vy voliči rozumnější politiky nevolíte?" ozve se Otík.
"To se lehko řekne," odvětí Lev. "Ale jak poznat toho, kdo má patent na rozum? Těžce. A i když ho poznáme, jak ho přesvědčit, aby kandidoval? A jak takových najít dostatek?
Až to budeme umět, to se budeme mít."
"Takhle to nikdy nebude," poznamená realisticky Scholastika.
"Bohužel máš asi pravdu," přitaká Lev nad svým půllitrem.

"Nějaký ženich na obzoru, Scholastiko?"
"Ani mi nemluv! Všichni solidní jsou rozebraní, ti nezadaní stojí za houby."
"Myslím, že jen pasivně čekáš na prince na bílém koni. To by ses načekala. Musíš jít štěstí naproti."
"Jak a kde?"
"Víš co? Pomůžu ti! Vyrazíme spolu v létě na dovolenou. Někam k moři. A pokud bude ve výpravě vhodný kandidát, rozhodíme sítě; chytí se, ani nebude vědět jak. A bude mít pocit, že on je tím baličem a dobyvatelem!"
"Myslíš to vážně?"
"Samozřejmě! Jsme ženy, máme své ženské zbraně. Když se chce, všechno jde. Tak jdeme do toho?"
"To zní odhodlaně, jdeme!"

Z nedaleké kostelní věže se ozvalo polední vyzvánění. Tadeáš přerušil zahradnické práce a vytáhl z boudy dvě zahradní židle. Na jednu se usadil a na druhou si naservíroval svůj skromný oběd, k němuž si otevřel plechovku piva.
Zakousnuv se do své krmě, spatřil náhle pestrobarevného motýla přistavšího na plechovce. Druh nepozná, entomologie nikdy nebyla jeho hobby.
Tak ty sis vzal do hlavy, že lítat z kytky na kytku tě nebaví, pomyslí si. Je v klidu, malým otvorem nemůže motýl do piva spadnout.
Za okamžik se křídla zatřepetají a motýl ulétne k směrem k rozkvetlým stromům. Vše funguje tak, jak má.

Předvolební mítink končí, část účastníků si ještě s fotografií stoupá do fronty na autogram. Jimram postřehne, že je mezi nimi též Bibiana. Už když ji zahlédl mezi publikem, polila jej hrůza. Pro jistotu se v projevu i diskusi vyhnul ožehavým tématům jako mravnost a rodinné hodnoty.
"Dobrý den, pane Šoustku, pamatujete si na mě?"
"Pamatuji, jak se máte?"
"Výborně!"
"To je dobře," odvětí Jimram dávaje autogram.
Spadl mu kámen, přímo balvan, ze srdce. Neztropila mu skandál. Nejraději by byl u ní zapomenut, ale ví, že je to mimo jeho moc. A navíc v kontradikci s jeho kandidaturou na veřejnou funkci.

Velevážené voličky, velevážení voliči,
opět se přibližuje den, kdy budete vybírat svého reprezentanta do Senátu. Dovoluji si Vám nabídnouti svoji osobu. Mám již životní zkušenosti, které bych chtěl v Senátu zúročit ve prospěch všech.
Vedu rodinnou firmu fungující již ve druhé generaci, v níž dávám práci několika stovkám lidí. Znám cenu vydělaných peněz a v politice budu hájit zájmy především těch, kteří se snaží v prvé řadě se sami o sebe postarat a nenatahují neustále ruku směrem ke státu.
Zvolíte-li mne, budu pracovat na kultivaci politického prostředí, abych přilákal do politiky více slušných lidí.
S úctou Váš oddaný
Jimram Šoustek

Lev jde do komory, aby si po zimě vytáhl jarní boty. Poznává, že se k polici lehce nedostane. Nejprve musí odtáhnout kočárek. Ano, v Šukovic komoře parkuje kočárek pro panenky.
Lev jej vyváží a chce se mu otázat se Scholastiky, zda si s kočárkem bude hrát, až bude zase malá. Ale neudělá to, ví, že to není Scholastičin plezír. Kočárek tam jen logicky skončil jako její věc, když rodiče měnili svůj byt za menší. A tuší, že by mu Scholastika odpověděla, že měl tedy namísto kluka zplodit holčičku, aby měl kočárek využití.
Vytáhnuv boty, vrací kočárek mlčky na své místo.

"Ano, časy se mění," konstatuje Tadeáš.
"Ale něco stále zůstává," mudruje Lev. "Například ta vejce. Jsou stále stejná jako kdysi. Stále je musí snést nějaká slepice a těm dřívějším se podobají opravdu jako vejce vejci. Akorát dnes už se nevyžívám v představě, že vyhodím syrové vajíčko z okna na ulici a ono se rozpleskne o hlavu Gustávu Husákovi."
"To jsi se současnými státníky a politiky o tolik spokojenější??"
"Houby spokojenější! Ale jako dospělák už nemám takovou potřebu rebelovat proti autoritám. A hlavně: chuděry slepičky si nezaslouží, aby se takto mrhalo s jejich produkty, zkonzumovat je je tisíckrát smysluplnější, nemám pravdu?"

"Proč se s tím, Lve, vlastně vláčíš jak soumar? Dnes, v době e-shopů."
"Nejsem žádný staromilec, ani odpůrce e-commerce, ovšem všechny ty rohlíky, košíky a spol. mne zatím neoslovily. Potraviny denní potřeby si raději vyberu fyzicky."
"Ale proneseš se," konstatuje Tadeáš.
"Víš, jaký mám z toho dobrý pocit, že jsem lepší než všichni ti okolní mastňáci, kteří si ty nákupní vozíky vyskládávají do kufrů svých aut?"
"Pravda, nejsi žádné ořezávátko!" uznává Tadeáš.
"To nejsem; jen doufám, že mi ještě nějakou dobu vydrží ten batoh, takové se dnes snad už ani nedělají; vůbec mám takový pocit, že nezadržitelně nastává soumrak soumarů."

"Nazdar, Tadeáši!"
"Zdar, Lve, kam s tím nákladem?" osloví Tadeáš kamaráda nesoucího na zádech obří batoh a v každé ruce tašku.
"Vidíš, nesu nákup."
"Tak obří?"
"Co vykrystalizovalo od posledního nákupu, to se zjevilo na seznamu. Ještě jsem u Scholastiky ověřoval, zda opravdu další plato vajec, když máme dvě v lednici, rozkaz ovšem zněl jasně. Prý se blíží Velikonoce."
"To ke Scholastice chodí tolik koledníků?"
"Ani bych neřekl, ale neřeším to. Scholastice důvěřuji, že její zadání jsou smysluplná."
"Třeba ti z nich upeče něco dobrého..."
"Nepochybuj, kamaráde, Scholastika ctí tradice a jako hospodyňka se nikdy, ale opravdu nikdy, nenechá zahanbit!"

"Co to máš??" táže se Scholastika Lva.
"Vidíš, zelené pivo," odpovídá Lev plně svůj půllitr zelenou kapalinou.
"Oni to už dělají v PET flaškách?"
"Co zbývá pivovaru, když hospody standardně nefungují..."
"Vždy jsi tvrdil, že pravověrný pivař si pivo z petky nedá."
"To jsem tvrdil, leč letos mi nezbylo než konstatovat, že duben, ještě v nouzovém stavu budem. A podpořit Méďu, když to v těchto flaškách prodává."
"Kéž bychom aspoň v tom máji mohli do háje..." zasní se Scholastika.
"Doufejme; mimochodem, nechceš aspoň lok, ochutnávkově?"
"Myslím, že ani ne," odvětí dle očekávání nepivařka Scholastika a Lev zasněně upije tradičního moku."