Dreamer's Ship

"Erm, Erwin."
"Ano, Miku?"
"Zopakuj mi, proč že tu vlastně jsme?"
"Nelíbí se ti tu?"
"Víš, Erwin, většina lidí se necítí zrovna nejlíp když procházejí věznicí, sama jsi to říkala. Mám takový pocit, že procházet se věznicí bez dovolení a ještě v noci je dokonce horší."
"Ale no tak, to nemůžeš vědět, nikdy jsi ve věznici nebyl, dokonce ani žádná v tom městě, odkud pocházíš, nebyla."
"Jo, víš, třeba jsi mě tam v tom mém zabedněném městě mohla nechat."
"O tom později, Miku. Teď mi podej to máslo, uděláme do něj otisk tohohle klíče. A pak se ho naučíš vyčarovat."

"Miku, nekoukej tak zhnuseně a vyděšeně zároveň. Jsou to jen kostky cukru!"
"Ale ty po mně chceš, abych si je dal do čaje!"
"Ano! Protože to je to, co většina lidí dělá!"
"No to je možné, ale proč musím i já?! Proč si tam prostě nemůžu dát sůl?"
"Víš Miku, možná se ti to nebude líbit, ale my se snažíme být co nejméně nápadní. To že si solíš čaj moc nenápadné není."
"Jo, a to že ty jsi hlasitá, máš divné řeči, pořád pobíháš kolem a máš zářivé krvavě rudé vlasy nenápadné je, co?"
"Prostě. Si. Ten. Čaj. Oslaď. Srabe!"

"Přidej Miku! Přidej!"
"Prosím. Tě. Můžeš. Mi. Laskavě. Vysvět-lit. Proč. Se. Takhle. Ženeme. Jak. Nějací. Potre-fení. Blázni?" Kouskuju při běhu slova. Kam sakra Erwin tak spěchá.
"Nestěžuj si a poběž, musíme tam být přesně v čas." Usměje se na mě. Usmívat se, to jí jde, ale aby mi někdy něco vysvětlila, to ne.
Zatočíme kolem dalšího skalního výstupku a k mému překvapení vběhneme do městečka. Chci už zastavit, ale Erwin mě chytne za ruku a táhne mě dál. Rozhlíží se po městě a nakonec mě zatáhne do jedné budovy.
"Uf, tak jsme to přesně stihli."
"Co?"
"Polední slevu na oběd."

"A můj poslední dotaz. Jak často promazáváte panty u dveří do pokojů hostů?" Zeptá se Erwin majitele už sedmého hostince, který jsme v tomhle městě navštívili.
"Zrovna včera jsme je naolejovali, mlad-"
"Děkuji vám, na shledanou. Miku jdeme!" Přikáže mi a já zvednu naše těžká zavazadla, která musím nosit kdykoliv, když dojdeme do civilizace, aby se nezjistilo, že Erwin je kouzelnice. A dáma přece kufry nenosí, jak pokaždé zdůrazní...
"Jen mi, prosím tě, řekni, proč se ti žádnej z hostinců, kde jsme už byli nelíbil."
"Pamatuj si, Miku," přistoupí ke mě, "že nejlépe nezvané hosty odhalí vrzavé panty u dveří!"