Krásná umění

“Ivan! Ivan! Ivan!”
Roztrhané cáry barevné mlhy pulzující kolem vznášející se megakapky pod stropem sálu.
“Na volno city ložené, na povrchu krychle světa...”
Ze stropu se sypalo mokré chmýří.
“...sbírá.”
Cvrlikání. Kapka se otřásá.
“S košíkem kolegům v utrpení...”
Trilky. Stihne se vyjasnit.
“...v obrtlíku ukazuje cestu.”
Skrz kapku dramaticky proletí žalud.
“K očištění!”
Kouzla se uvolní a kapka padá...
Kajetán zamrká. Sprška dopadla před něj a on si až teď všimá, že před ním stojí velice mokrá dívka. Tváří se rozladěně a když ucítí jeho pohled zeptá se: “Taky si myslíte, že přednášet na plesech moderní poezii je pitomost?”