Hraničářův učeň (John Flanagan)

Tolik let byli malí nepřátelé. Tedy nepřátelé byli velcí, ale oni sami byli malí.
Proháněli se po redmontském panství a prováděli si různé naschvály a lumpárny. Občas do svých sporů zatáhli další lidi, občas je další lidi krotili.
Vyrostli, zestárli, ale jejich spory to neutlumilo. Na jejich souboj o dožínkové slavnosti se nedalo tak docela zapomenout.
Pak na okamžik postupně stáli tváří v tvář smrti a nepřátelství se přetavilo v přátelství. Přáteli zůstali dalším smrtelným nebezpečím navzdory.
Myšlenky Willovou hlavou jen prolétly, na víc nebyl čas.
Viděl hořící most. Horáce.
Jejich dávné nepřátelství a spory najednou vůbec nevypadaly tak vážně.

„Velení nech na mně!“ říkal Crowly Haltovi a Hal neochotně souhlasil. Že tedy ano, že tak to bude lepší. A pak si stejně udělal, co se mu hodilo. Inu, hraničář.
„Velení nech na mně!“ říkal Halt Willovi vždy, když se chystali na další akci. Will pokaždé urputně přikyvoval. A pak si stejně udělal, co chtěl, i když ho to dostalo do průšvihu. Inu, byl přece jen Haltův učeň.
„Velení nech na mně!“ řekl Will Maddie stejnou větu, jakou mu vždy opakoval Halt. Maddie dychtivě přitakávala. A pak si stejně udělala, co se jí zlíbilo. Inu, učila se přece u Willa.