DMD č. 7. pro 7. 4. 2014. Téma: Hlavně klid

Marie Stella se zhroutila na sedadlo v první řadě. Začala tiše štkát. Neměla se nechat přesvědčit. Ten konkurz nikdy, ale nikdy nemůže vyhrát! A přitom je z účastníků umělecky nejvíc na výši, hraje pouze pro samotnou radost z hraní, ne z tak přízemních pohnutek jako ti druzí, třeba pro gáži a tak. Její největší odměnou byl vždy potlesk. A komise - považte - netleskala!
Kouzelník s vysokým kloboukem vyskočil na forbínu. "Vyměňte komisi!" zvolal. "Není schopná rozeznat pravé umění od šmíry! Hanba! Ven!"
Tragéd se ošil. "Co myslíš, ukecá je?"
"Leda k tomu, aby s ní tuplem vyrazili dveře," uklidnil ho satirik.

Irena vyčkávala.
Ruce zkřížené na prsou. Vší silou se nutila ke klidu.
Nemyslet na předchozí nezdary, hodiny zmařených pokusů. Na výsledky, které raději smetla z povrchu zemského, než je stačil spatřit někdo další.
Rty pevně stisknuté do úzké linky, snad aby na ten ďáblův přístroj před sebou nevrčela a necenila zuby.
Stejně by to nepomohlo.
Mít v hlavě knihy Seidu plné kouzel a kleteb a recepty „Jak zakolíkovat upíra na sto a jeden způsob“ bylo sice relativně praktické, ale občas si zapřála, aby jí tam zbylo víc místa třeba na takovou obyčejnou kuchařku.
Jednou se jí ty buchty povést musí!

První den stvořil Bůh nebe a zemi, zároveň oddělil světlo a tmu. Vytvořil tak den a noc. Druhý den vznikly souše a vody, přičemž souše se zazelenaly rostlinstvem.
Třetího dne se objevilo na obloze ve dne životadárné slunce, noc prozářil chladivý měsíc.
Čtvrtého dne se Bůh rozhodl oživit souše i vodstvo rozmanitými živočichy a požehnal jim. Pátého dne řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším věrným obrazem.“ První člověk dostal jméno Adam.
Dne šestého byla z žebra Adamova stvořena Eva a ta až do večera nezavřela pusu.
Je tedy naprosto jasné, proč sedmého dne potřeboval Stvořitel hlavně klid a odpočinek.

"Nezapomněli jsme..." začala.
"Ne," přerušil ji. "A pokud ano, už se stejně nemůžeme vracet, pokud nechceš, aby nám uletělo letadlo."
"Určitě jsi nenechal otevřené okno?"
"Určitě."
"Řekli jsme mojí matce, aby je zašla čas od času zkontrolovat?"
"Řekli."
"Co když se něco stane?"
"Jim nebo nám?"
"Jim... počkej, nám? Co by se mělo stávat nám? Nám se nic stát nesmí, co by si bez nás počaly?"
"Jsou to kočky, myslím, že by si poradily."
"Ty nic nebereš vážně."
Auto zastavilo. "Víš co? Myslím, žes zapomněla zabalit na tu dovolenou to nejdůležitější."
"Já to věděla, nic mi včas nepřipomeneš... co?"
"Klid."

Celý svět se dal náhle do pohybu, moře hrozilo vylít se z břehů, všude kolem se ozýval ohlušující řev příboje.
Vše obklopující tmu prorazil nenadálý paprsek světla a záchvat hurikánu udeřil s novou razancí.
Ubohá již ani nevěděla, kde je dole a kde nahoře.
Světlo sílilo a ona se propadala do vzduchoprázdna s úděsným strachem, že se snad rozpadne.
"Hlavně klid," řekla její flegmatická polovice.
Okolní teplota se hrozivě zvyšovala, vše kolem získávalo sírově žlutý odstín a objevil se dusivý kouř.
"Jo, klid, když mám nožičky celé z rosolu," pomyslela si její nervóznější protějšek.
Kdyby tak zůstalo jen u nožiček...

Sklep, osvětlený slabou, dramaticky blikající žárovkou. Na zemi leží muž v drahém obleku. Právě se probudil.
„Kde to jsem?“
Záblesk vzpomínky na advokátní kancelář. Někdo zezadu tiše přistupuje, a tiskne kapesník napuštěný chloroformem muži na tvář.
Zpátky ve sklepě.
„Co to …?“
Detail ruky připoutané pouty k topení.
„A tohle je co?“
U nohou mu leží plastická trhavina. Vedou z ní dva dráty. Blikající odpočet: 12:41 … 12:40 … 12:39 …
„Bomba!!!“
Muž se zmateně rozhlíží kolem. Něčeho si všiml.
„Lístek s kleštěmi?“
Na lístku je text: MODRÝ DRÁT – ŽIVOT, ČERVENÝ – SMRT.
„Sakra, vždyť jsem barvoslepý, jak mám vědět který přestříhnout!!!“

"Kurvadoprdeledrát ne,"mumlala si pro sebe zatímco pozorovala proužek lakmusového papírku. Výsledek za pouhé tři minut! hlásala krabička, ale chytrý copywriter zapomněl dodat, že občas se tři minuty zdají jako rok.
Cítila, jak se jí stahují vnitřnosti a svorně se pokoušejí opustit tělo - žaludek vyhrával, jako první se totiž prodral až do krku.
Ještě minutu a půl. Hlavou jí vířily představy plenek, dětských postýlek, dupaček a dudlíků. Žaludek se znovu pokusil prorvat staženým krkem.
Dýchej, napomínala se v duchu. "Zachovej klid, nepanikař, nic se určitě neděje, " špitala si mantru zoufale hledíce na časový odpočet.
Teď!
Roztřeseně zvedla papírek a vykřikla.

Odjakživa jsem věděl o jiných osobách, které žijí ve mně. Od pravěkých dob až po dnešek ovlivňovala mé bytí rudá zloba. Utvářela ji především nesnášenlivost a zbrklá odvaha, ale i vytrvalost. Ať už jsem ve svých životech zabil kohokoli, nikdy v tom nebyl úklad. Jen chvilkové zatmění smyslů a síla severského válečníka.
Kdo by tušil, že až americká spravedlnost mi přinese klid a umožní přístup ke vzpomínkám minulých já. Ve svěrací kazajce, víc mrtvý než živý, jsem mohl znovu prožívat své životy a zcela se oprostit lidského strachu ze smrti. Čím budu, až budu zase žít? Rád bych to věděl…

"Takže tisíc dolarů bude teda stačit" zeptal se podnikatel Skorlinski. "Rozhodně a zombie budou jako živé" odvětil Jakub. "Přijď zítra a tvých dvacet zombie bude připravených".Jakub šel rovnou na bolševickou část hřbitova. Cosi zamumlal a bývalí soudruzi se začali připravovat na svůj první casting.Druhý den se Skorlinski ptá Jakuba "kde jsi je sehnal, vypadají jako pravé". "Však taky jsou". "Co prosím a jak je přinutíme hrát"? "V klidu, pamatují si část svého života". "Takže pánové dělejte co vám řeknu a dostanete za to řád práce". Zombie byly zralé na Oscara, jak se snažily, a druhý den již nežily.

"Tony, JARVIS mě pustil dovnitř, potřebuju vědět..."
"Bruci?!"
"Eh..."
"Bruci, hlavně klid, Bruci, mám Hulka rád, ale fakt teď není dobrá doba zelenat..."
"Eh..."
"Bruci? Seš v pohodě, brácho?"
"Tony!"
"Bruci, hlavně klid, vysvětlím to..."
"Zeptám se tě jen jednou, Tony, a být tebou mám nachystané velmi dobré vysvětlení jinak volám SHIELD a agenta Bartona jako prvního. Co dělá Thorův bratr a zároveň mezinárodně hledaný vysoce nebezpečný zločinec NAHÝ VE TVÉ POSTELI?!"
"Dáme si skleničku a vysvětlím ti to."
Tony Stark se zatvářil jako nevinnost sama a zavřel za sebou dveře od ložnice, ať může polobůh v klidu dál spát.