Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Lenka věděla, že do toho klubu nemá chodit. Bez ohledu na to, jak moc má ráda a lidi a kontakt s nimi. Večer si zprvu moc neužije, myšlenky většiny lidí, kterých se dotkne, jsou jak by se mohli dostat do kalhot někoho jiného. Potěší ji, když konečně najde někoho, kdo se chce pouze pobavit, jako ona.
Tancují spolu a když dostanou žízeň, rozhodnou se vydat k baru pro pití. On ji chytne za ruku, aby se jeden druhému neztratili, a... najednou jsou někde úplně jinde!
"Ooo, sakra! Počkej, já ti to nějak vysvětlím..." V jeho myšlenkách může číst čirou paniku.
Škrtání, škrtání, škrtání a samé přepisování. Jestli to nebude dávat smysl, tak mě prosím upozorněte =)
Chlapec je z drabble Druhý a jeho jméno zní Lukáš.
Celestia ležela u sebe v komnatě a právě si opatrně přilevitovala na čelo sáček s ledem.
"'Tio, stalo se něco?" Luna strčila hlavu do dveří.
"Od té doby, co Twilight Sparkle odešla, mám pocit, že se má Škola pro nadané jednorožce změnila spíš ve zvěřinec," zaúpěla sluneční princezna.
Luna si k ní přisedla a začala jí něžně vískat ve hřívě.
"Zvláštní, já nikdy neviděla nikoho rušit... když jsem se byla podívat v hodinách, nikdo ani nedutal..." zamyslela se mladší klisnička.
"Možná bys je mohla učit místo mě - nebo spolu se mnou," navrhla Celestia. "V tom randálu se totiž učit nedá..."
Dnes menší amok nad tím, čeho všeho se člověk od spolubydlících nedočká. Takový malý nástin, jinak by to bylo drabble tak trojité.
Soupis pravidel a následné vyvěšení v kuchyni nepomohlo.
Dveře, co se mají zavřít nechávají zásadně otevřené a naopak. Neumí třídit odpad a když se zadaří, tak raději nebudou nic vyplachovat nebo mačkat, aby to nedejbože nezabíralo méňe místa. Proč taky? On to někdo bude vynášet několikrát do týdne a vymývat koš od zkaženýho mlíka smíchanýho s kofolou.
A o nádobí ani nemluvím. Jako by pravidlo: "Každý si umývá své" bylo něco náročného. A tím umývá nemyslím až o týden později!
Kolikrát jim ještě musím vysvětlovat, že po koupání mají nechat tu koupelnu vyvětrat.
Vítej plísni, kde ses flákala tak dlouho?
To je fakt zlý bjb, ani to nečítajte. Ináč je to popis celkom bežných pocitov hráča jednej počítačovej hry.
Vedľa mojej postavy sa objavilo ružové L. Arcilich. Jedna z najnepríjemnejších potvor v hre. A to sa môj turista dostal tak ďaleko ako ešte nikdy. Prvý krát som sa dostal za Medúzin ostrov.
Skúsim doňho šťuchnúť dýkou.
Tak to nebol dobrý nápad. Preklial mi polovicu vecí a pričaroval hromadu nepríjemných potvor. Síce mi postava ešte žije, ale nevyzerá to dobre. Ale ja o ňu nechcem prísť. Kedy sa znova dostanem tak ďaleko?
Hlavne kľud. Je to na ťahy, nemusím hrať hneď. Prečítam si návody, poradím sa s inými. Uložím hru a skúsim pokračovať zatra. Aj tak už sú tri ráno.
Nehovoril som? BJB. Ale tá hra je fakt dobrá, tú odporúčam.
Biggles se opíral o svého Velblouda. Měl zavřené oči, tvář zamaštěnou od mouru a kolomazi nastavoval posledním paprskům odpoledního slunce. Před chvílí přistál. Hlavně kulometů, ještě žhavé z předchozí střelby, chladly a popraskávaly.
Jinak bylo ticho. Mrazivý únorový vzduch si podivně zahrával ze zvukem. Fronta, klikatící se za Avignonským lesíkem, jakoby ztichla.
Biggles otevřel své unavené oči. Depeše od poručíka Raymonda přišla ten den ráno : MOST LICY. BASA KONAKU V SAZCE.
Most pad. Dnes večer bude od války klid. Věrné motory Rolls Royce mechanici rozeberou, vyčistí a zas složí. On a Algy se podívají v důstojnickém klubu koňakům na zoubek.
Hlavně klid.
„Stráže, zavřete brány! Ples je u konce.“
„Elso, počkej!“ Královně sklouzla rukavice z ruky...
„Vrať mi mou rukavici!“
Uklidni se. Nic se neděje. Je to jen rukavice. Ty to zvládneš ovládat sama! Nepotřebuješ ji.
„Elso, prosím, já už takhle dál nemůžu.“
„Tak odejdi.“
Co jsem to řekla? Ne, klid. Hlavně v klidu, není proč panikařit.
„Co jsem ti kdy udělala?“
„To stačí, Anno.“
Prosím, dost. Nechci ti ublížit.
„Ne, proč? Proč se mě tak straníš? Proč se uzavíráš před světem! Čeho se tak bojíš?!“
Královna proběhla dveřmi a zmizela.
Prosím, Anno, odpusť mi.
Nebezpečí bylo pro dnešek zažehnáno.
Když ho Tobin, tedy vlastně Tamír, žádala, aby s ní zůstal přes noc v pokoji, docela znervózněl. Bylo něco jiného spát s ní v jedné posteli jako panoš, ale teď když byla ženou a královnou k tomu, tak to prostě nebylo správné. Nechtěl se jí dotknout, ale neslušelo se to.
Hlavně klid, říkal si, když se ho dotkla a on v sobě dusil touhu po ní. Jako chlapce ho nemohl milovat a teď je zase dělil původ. Raději si šel lehnout do šatny nebo se na noc vytrácel, aby ho nemohla žádat o to, aby s ní byl přes noc.
Doufám, že téma jde alespoň trochu vidět. Nechtěla jsem to moc doslovné. Na požádání nicméně ráda vysvětlím :). (Stejně ale doufám, že to nebude potřeba.)
Hraju. Hraješ. Hrála.
Černá. Červená.
Několik paprsků slunce do temnoty.
Kolik má kočka zubů? Dvacet tisíc, třicet tisíc.
Tydlidam – tydlidym.
Přes bariéry doléhají písně sýkorek.
Sladíš? Sladí? Sladíme.
Velká, malá.
Kolik má kočka očí? Jedno oko, tři a páté.
Utíkáme. Utíkáte. Utíkají?
Vánek hladí po vlasech.
Modrá krajka. Modrá. Pruhovaná.
Běží čas! Běží čas! Běží!
Zmítá se v košili pod jehlami.
Bílé myšky. Kolik bílých? Ne. Ano.
Havran – králík. Srdce - káry.
Kam v bludišti? Doleva! Doprava! Doleva! Doleva –
Je tma. Padá! Tma...
„Hlavně ať nemá záchvaty. Držte ji. Zítra jí uděláme díru do lebky.“
* * *
Pověz mi, Alenko, prošla jsi zrcadlem?
Neodpírám inspiraci ani jinému fandomu - totiž Once Upon a Time in Wonderland.
Tento příběh je zasazen do Dreamer's Ship (=DS) světa. (Na mém profilu je odkaz na náš web.)
Cris a Anthony spolu cestují vesmírem a dostávají se potíží, do kterých je dostává hlavně Cris. Anthony je z planety Zart (velmi podobné Zemi) a Cris je z Krys-teelu, planety plné krystalů.
"Okay Tony, hlavně klid, ano? Nepanikař!" říkal Cris, zatímco se k němu pomalu přibližoval.
"Nepanikař? Stojím na pitomý mině! Když se hnu, urve mi to nohu!" rozkřikl se.
"Zůstaň v klidu," opakoval Cris.
"Jak mám zůstat v klidu, když nejsem v klidu?" odsekl.
"T-to bude v pořádku, ano? Neboj se! Já se o to postarám!"
"To mě má jako utěšit?"
"Já nevím, kdo stoupl na tu minu!" bránil se Cris.
"Kdybych nešel první, tak už nemáš nohu!" okřikl ho.
"Počkej, zkus rychle odskočit," napadlo ho.
"Co?!"
"Věř mi."
Tony rychle uskočil a spadl na Crise. Mina se ani neobtěžovala bouchnout.
Ehm, musela jsem napsat, že na sebe spadli. :D To k nim prostě patří! :D
Tragický život pana Kaštánka dojal mnohé z vás až k slzám. Často se mě ptáte, jak to s panem Kaštánkem bylo dál, jaké další hrůzy mu osud přichystal, či zda konečně nalezl štěstí a klid.
Proto bych rád využil dnešního tématu k další (a pravděpodobně poslední!) návštěvě tohoto všemi oblíbeného hrdiny.
Těm z vás, kteří se snad s panem Kaštánkem setkávají poprvé, doporučuji přečíst i díla Zkormoucený Kaštánek a Příčina hrozného smutku pana Kaštánka.
Po několika dnech na skládce, měl pan Kaštánek sen.
"Kaštánku," ozval se konejšivý ženský hlas, "žij."
"Jsem příliš nešťasten..."
"Klid, štěstí je blízko!"
Když Kaštánek nabyl vědomí, bylo ráno. Slunce vykukovalo zpoza vysokých hromad komunálního odpadu a šimralo Kaštánkův kulatý obličej. Okamžitě se rozplakal, jenže potom mu na mysli vytanul ten zvláštní hlas. Zhluboka se nadechl a rozhlédl se.
Spatřil ji na samém vrcholku protější hromady, potřebovala dofouknout, ale jinak byla nádherná...
***
Milenci se vydali domů. Svěží ranní vzduch, prosycený zápachem odpadků, přisliboval zcela nové, lepší zítřky. Zmizeli za horou starých pneumatik. Společně.
"Pozor, Eliško, střepy...," šeptal něžně pan Kaštánek.
Trička, čepice a tašky s potiskem "Miluji Kaštánka" a "Kaštánek - můj vzor" lze již nyní objednávat na internetové adrese www.kastaneklifestyle.cz, kde naleznete také vysoce kvalitní vlasové přípravky zn. Kaštánek, po jejichž aplikaci budou vaše vlasy extrémně objemné a krásné, a špičková krmiva pro psy.
Nákupem na výše uvedených stránkách navíc přispějete na dobrou věc!
Mohu vás totiž ujistit, že si za vydělané peníze nic špatného nekoupím.
