DMD č. 7. pro 7. 4. 2014. Téma: Hlavně klid

Svěřit jednotku ne jednomu, ale hned dvěma Přeměněným nebyl dobrý nápad.
Oba chtěli velet. On, protože byl chlap. Ona, protože byla zkušenější.
On ukořistil mapu a buzolu. Ona se mu pokoušela vysvětlit, jak s nimi zacházet.
Velká chyba.
Ztratili se, samozřejmě.
Vran se začal rozčilovat.
Lišku to iritovalo a opakovaně ho vyzývala, aby se uklidnil.
Příliš opakovaně.
„JÁ JSEM ÚPLNĚ KLIDNÝ!“ zařval.
Nastala chvíle rozpačitého ticha, šoupání nohama a vyhýbání se pohledy.
„Dobrá,“ prohlásil nakonec. „Povídej, když jsi tak chytrá. Kudy?“
„No,“ řekla opatrně Liška, „kudy to sice nevím, ale možná by nám pomohlo, kdybys přestal držet mapu vzhůru nohama.“

Zdálo se mi, jako bych mezi stromy zahlédla... To není možné. Mžourám proti ostrému světlu, které se sem tam prodralo skrz husté větve. V lese panuje přítmí, ale tyhle ojedinělé paprsky oslepují. Zrak mě neklamal. Stříbrnou lišku už jsem neviděla hodně dlouho, myslela jsem, že už u nás v horách nežijí. Tajím dech a zvedám pistoli.
"Tohle zvládneš," šeptám si neslyšně. "Stačí se jen soustředit a být v klidu. Klid znamená pevnou ruku."
Zaměřuju. Pojistka jen lehounce ťukne, jak přes ni přejíždím palcem. Pomalu mačkám spoušť.
Cvak.
Stojím jak opařená, zatímco liška pádí pryč.
"Kurva," zanadávám. "Já ji zapomněla nabít."

"Safra, hej Davi, co je dneska za téma?!"
"Hlavně klid."
"Já jsem úplně v klidu. Tak mi prosím řekni, co je za téma."
"Vždyť jsem ti to už řekl. Téma je Hlavně klid."
"Aha, tak takhle to myslíš. Počkat, co je to za téma?! Jak na to mám něco vymyslet?"
"No, to nevím."
"Jo, jo, děkuju. Teď budu muset být asi hóódně v klidu, jinak nic nevymyslím."
"Hlavně klid."
"Mlč už, prosím tě. Co mám napsat? Hlavně klid. Hlavně klid. Musím být v klidu. Nerušte mě prosím!"
"Kiuiáne, Kiuiáne, puosím puecteš mi knížku?"
"Jak mám v týhle domácnosti napsat drabble?!"

Sedím v práci u pracovního stolu. Snažím se pracovat pro blaho našeho lidu.
Najednou zazvoní telefon.
„Dobrý den, u telefonu zaměstnanec naší instituce. Čím Vám mohu pomoci?“
„Dobrý den,“ ozve se huhňavý hlas, „mne od vás přišel dopis, nějaké čestné prohlášení. Co s tím mám dělat?“
„Předpokládám že se jedná o formulář XYZ. Formulář stačí vyplnit přesně jak je v něm uvedeno a zaslat ho zpět na naší adresu.“
„Dobře. Na shledanou.“
„Přeji příjemný den.“
Položím sluchátko. Vzdychnu.
„To posílám, aby sis na tom ustlal!“
Znovu telefon. Představím svou osobu. Opět stejný stupidní dotaz. Prostě a jasně. To chce klid!

Letos nebudou problémy! Máme průkazku, máme košík, máme čokoládou obalené nervy! Alespoň dvě z nás. Tak jedeme.
První problém: auto - Cindy si pamatuje cestu. Jistěže, není blbá!
Druhý problém: schody před ordinací - Nahoru je bere po dvou, ale stejně rychle je chce vzít dolů. Po třech. Se mnou v závěsu.
Třetí problém: čekárna - Chce utéct. Ale nemá kam...
Čtvrtý problém: první očkování - Doktor očkuje, já elegantně brousím podlahu koleny. Cindy mi láme prostředníček.
Pátý problém: uši - Cindy mlátí košíkem mě, sestřičku i doktora.
Šestý problém: druhé očkování - Nepublikovatelné.
Sedmý problém: Došly náplasti!!! Hlavně klid...
Osmý problém: Za měsíc znovu? Nééé!

„Stůj, ani se nehni!“
Drobný chlapec strnul uprostřed kroku. Očima hledal nebezpečí. Písčitý břeh řeky, klidný a pomalý proud, kmeny sklánějící se nad vodou, splývající liány, vše vypadalo naprosto neškodně.
Splývající liány...
„Už vidíš?“
Jedna z lián se hýbala jinak než ostatní. Vlastně se nehýbala vůbec.
Přišel čas na další lekci.
Mnohokrát zajímavější než ve školní lavici.
Ovíjenka. Je smrtelně nebezpečná, ale útočí, jen když zahlédne prudký pohyb. Životní cyklus. Jak najít vajíčka. (Jsou jedlá, ale nepříliš chutná.) Na jaké lektvary se hodí části jejího těla.
Soustředěně poslouchal.
Další den, další lekce.
Výuka příštího experta v učebně pod širým nebem.

Strašně rád poslouchám historky o tom, co jsi dokázal – z mála jsi udělal hodně, z velikána myš a z chudého sedláka pana hraběte.
Chci jít v tvých stopách, dědo. Proto tu teď blbnu.
Neboj, zvládnu to. Chce to jen trochu trpělivosti a přesně dodržet postup.
Jedna smyčka, druhá… tááák, teď utáhnout… Krucipísek, špatně. Já se na to vykašlu.
Klid, ono se to poddá. Raz, dva… A zase nic. Ach jo.
Jenže tys to měl jednodušší, stěžuju si tvýmu malovanýmu já v parádních nablýskaných holínkách.
Kdoví, jak bys zvládal ty svý hrdinský činy, kdyby sis musel pokaždý před výpravou zavazovat tkaničky.

Elrond supěl, když se mu nedařila tak prostá činnost jako zašít si díru v plášti. Málem toho nechal už po prvotním zápasu s navlékáním jehly na nit.
„Elronde, to chce klid. Když se necháš strhnout zlostí, nebude se ti nic dařit,“ radil mu zkušeně Ereinion.
***
Elronda zasáhl spád nadávek, když vešel do stanu, nebyly však určeny jemu. Gil-Galad udatně bojoval s jehlou nití - snažil vyspravit si podvlíkačky. Nit se mu vyvlíkala a jehla jej zákeřně bodala do prstů.
Uvažoval, zda mu nemá udělit stejnou radu, jakou mu nedávno dal on, ale při pohledu na ostrý předmět si to raději rozmyslel.

Brogo se plížil spolu s dalšími bojovníky křovím tak tiše jak jen to šlo. Na hradby pevnosti, která byla ještě nedávno pod jejich nadvládou, už viděli dobře a v denním světle vypadala opuštěně. Bylo jim však jasné, že ve tmě střílen nepochybně hledí ven ostré oči skřetí hlídky.
K hradbě, kterou museli přelézt, to odsud bylo nejvýš nějakých 100 yardů a to byla vzdálenost, kterou museli zdolat co nejrychleji, než stihnou stráže vyvolat poplach.
"Hlavně klid chlapi," řekl celkem zbytečně velitel Klrim. Nikdo ani nedutal. "Můžeme? Tak na ně!"
Sotva zavelel, Drokki vyskočil a hnal se vpřed, tradičně jako první.

Hluboký nádech.
Klid. Chce to hlavně klid.
Nemůže věčně vycházet ven jen za svítání. Není přece až tak asociální. (A polštářek s π potřebuje vyprat, a na to potřebuje prací prášek.)
Vyšel na chodbu. Nikde nikdo, ačkoli bylo odpoledne.
Začínal mít výbornou náladu. Ještě zamkne. Skutečně, stačí zachovat klidnou hlavu, držet se hesla, že ho nic nerozhodí, a ono to fung-...
Na rameno mu zaťukala nějaká příslušnice ženského pohlaví. Cenila na něj zuby. Říkala něco o rituálním shromáždění více exemplářů, totiž party.
Taky říkala něco o novém spolubydlícím. Pro něj.
Hystericky zařval a práskl dveřmi.
Ze svého pokoje nevylezl další týden.