DMD č. 7. pro 7. 4. 2014. Téma: Hlavně klid

"Vintíř má nějakou ženskou, našla jsem v autě kalhotky. Co mám dělat? Mám mu sbalit kufr?", pláče Gizela na rameni švagrové Vincencie.
"Hlavně klid, dej mu pár facek, ale žádný kufr. To by z toho vyšel příliš lacino! Pěkně se s tebou bude starat o děcka až do důchodu. Do jejich!"
"Ale když on mi zahnul..."
"Ty si myslíš, že mně Jimram nezahýbal? Jen si myslí, že jsem nic netušila. Jednou někde prošustroval košili, koupil si novou, bláhově předpokládal, že nic nepoznám."
"To ti byly jeho zálety jedno?"
"Samozřejmě nebyly, já jsem ovšem paní podnikatelová, ty ostatní jsou jenom štětky!"

Jakmile mě jezdící schody vynesou nahoru, už vidím, že tam zase jsou. Poslední dobou nějak častěji, zdá se mi. Ale nemusím se bát. Mám přece ještě předplaceno až do...
Dokdy? Hm, už se nepamatuju, ale bude to až za dlouho! Určitě!
A co kdyby přece...
Jen nepanikařit. Oni to poznají.
Stejně je to otrava. Zastavovat se, hrabošit v tašce...
Nasadím patřičně otrávený výraz a rázně vykročím. Chlapík, kterého míjím, si mě nevšímá, zastaví dalšího člověka.
Tak hurá!
Ale později prohrabuji věci v tašce a doklady nikde. No jasně, zůstaly včera v bundě.
A čeká mě ještě cesta domů.
No nazdar.

Po průzkumné výpravě do vrcholků stromů Bilbo slezl zpět na elfskou cestu. K jeho překvapení tam nebylo po trpaslících ani stopy.
"Haló?"
Bilbo nervózně přešlápl z nohy na nohu. "Bude to v pořádku, hlavně klídek, důležité je nesejít z cesty..."
V koruně nad sebou zaslechl nějaký hluk a s ukazováčkem připraveným obviňujícně ukázat na schované trpaslíky se po něm ohlédl. Vzápětí ale zděšeně zaječel. To když zjistil, že se na něj z koruny stromu šklebí ošklivý pavoučí exemplář.
Bez ohledu na své předchozí přesvědčování o důležitosti klidu a zůstání na cestě, se nyní Bilbo rozeběhl přímo do temného okolního lesa.

"Hlavně klid," opakoval neustále dokola mozek. "Netřes rukama, není se čeho bát. Všechno bude v pořádku. Neděláš to poprvé. Akorát je to dneska trochu akčnější."
"Zázračný střelec" rozkročil, aby zaujal pevný postoj. Nic na tom nebylo. Stačilo odmyslet si vše kolem a zamířit na cíl.
Založil šíp do kuše.
Napnul tětivu.
Zrak vyhledal cíl.
Bříška prstů přejela po spoušti a vypustila šíp sevření na leteckou dráhu.
Ke zklamání obecenstva zasáhl. Jak se dalo čekat.
"Gemmy, už můžeš otevřít oči," vyzval svého syna. Místo toho se však šokem sesul ze stromu. Vilém Tell mu podal sestřelené jablko.
Byli volní a živí.

"Au!" ucukl Petr, když mu Majka řasenkou málem vypíchla oko.
"Nemel se," napomenula ho Káťa, zatímco ho tahala za vlasy. Sprejovala na ně mnohem víc laku, než bylo potřeba.
"Jo, my to plánujeme vyhrát," přidala se Lenka a na zápěstí mu zrovna navlékala spoustu barevných náramků.
***
"Seš kočka," zasmál se Marek, když ho nakonec uviděl.
"Ty máš co říkat," ušklíbl se Petr. Silou vůle se snažil udržet na podpatcích v těch mrňavých botách.
"Zvykej si," doporučil mu Marek.
"Cože?"
"Tahle soutěž se pořádá každej turnus," vysvětlil Marek. "Ale fakt by mě zajímalo, proč se z nás vždycky snaží udělat ženský."

Laureen rozrazila dveře a vyběhla z domu. Střevíce poztrácela cestou ke stáji. Štěrková cesta byla neúprosná, takže punčochy už nikdo nevyspraví. Nevadí. Vyhoupla se na hřbet svojí klisny, nedbajíc, že se jí nabíraná sukně vyhrnula až nad kolena. Jely, letěly.
Netrvalo dlouho a lehce zpěněná klisna se zastavila na palouku mezi stromy. Laureen sesedla a svezla se na břeh potůčku. S bolestným sykáním si stáhla punčochy a použila je na vyčištění a ovázání poškrábaných chodidel. Pak se ve svých jásavě žlutých šatech natáhla na záda do trávy. Ticho.
Měla pocit, že na ruch panského domu si už nikdy znovu nezvykne.

Upřímně by si asi radši čistil zuby kartáčkem z rozbitého skla a pastou z kyseliny sírové. Cokoliv než tohle. Snažil se. Vážně. Ale nešlo to.
Křičeli, brečeli a jeden mu dokonce pozvracel kalhoty. Theo byl zoufalý. Stál před zrcadlem a snažil se uklidnit. To převlečení pomohlo. Znovu se zhluboka nadechl a vyšel ven. A oni tam byli, běhali, zlobili, vřískali a naprosto ho nevnímali.
Theovy ruce se rozpálili doběla a vypadal, že vybuchne. Lavice, které se křečovitě držel, začínala doutnat.
V tom ucítil její ruku na zádech.
„Dýchej. Na první den dobrý, ale kvantová fyzika je na předškoláky trochu moc.“

"Honzo! Slez z tý zatracený pece a pomoz se senem!" zařval napůl zoufale táta. Svého syna měl rád, ale poslední dobou ho nechápal. Nebýval nikdy líný! Teď pořád někde posedává, tupě kouká, a na všechno valí oči, jako kdyby do pěti neuměl napočítat. Co z toho kluka bude?
Místo sena čte nějakej zen.
Když Honza usekal hlavy sedmihlavému drakovi, vysvětlil princezně, že si musí odpočinout - že je unavený. Pak si sedl do trávy a zahloubal se do meditace.
Koneckonců, kdyby poslední dobu netrénoval soustředěné spočívání, nevyprazdňoval pravidelně svou mysl a nestudoval moudrost samurajů, byl by z něj teď chladnoucí škvarek.

Edward Morley nevěřícně naslouchal monologu Alberta Abrahama Michelsona. Objevovala se v něm slova, která naznačovala, že ten distingovaný muž sloužil v mládí u maríny.
"Morleyi, jak se kruci zbavíme vibrací? Proč se to pořád ještě chvěje? Tady v Clevelandu přece na rozdíl od Berlína tramvaje nejezdí. Pod interferometrem je cihlová vyzdívka, na ní žulová deska, ta plave na jezeře rtuti - co můžeme ještě víc udělat, aby to přestalo vibrovat, když přejdu po místnosti?"
"Co prostě nechodit? Nechtěl byste usednout k dalekohledu a pozorovat posuv interferenčních proužků?"
"Výborný nápad! Uvedeme se do klidu a konečně naměříme rychlost pohybu Země vůči éteru!"

„Pomóóóc! Sáro,“ ozvalo se ze zavřeného pokoje.
„Co se děje?“ rozrazila dveře, jen aby uviděla svou spolubydlící rozvalenou na posteli.
„Ty víš moc dobře, co se děje. Hnijící Pavlíček se děje,“ zafňukala.
„Sakra, tohle mi nedělej, já myslela, že je to něco vážného.“
„Tohle je vážné!“
„Ale prosím tě, zase to moc dramatizuješ.“
„Přijdu si úplně tupá a čas se krátí!“
„Nejsi tupá. Uvolni se, dej si vanu, skleničku vína, nestresuj se. Hlavní je zachovat klid.“
„Klid?“ vyjekla nevěřícně. „Hnijící Pavlíček… HNIJÍCÍ PAVLÍČEK!“
„Ano, klid,“ odpověděla pevně. „Jsi chytrá holka. Nakonec tě nějaké drabble na to hloupé téma napadnout musí.“