DMD č. 9. pro 9. 4. 2014. Téma: Umění pro umění

Ta banda lapků nebyla ani nejpočetnější, ani nejchytřejší, se kterou se kdy střetli. Vyřídili je poměrně rychle i ve dvou.
"Jedno mi opravdu není jasné," nechal se slyšet Peregrin, zatímco s Laureen přivazovali bezvědomé ničemy ke stromu. "Proč se tak namáháš Laureeniným tréninkem, když se pak schová za strom?"
"Šerm je součástí základního vzdělání," pokrčil rameny Lucien, opodál hlídající bandity, kteří byli při vědomí.
"Pro dámu tedy rozhodně ne," namítl Peregrin rozumně.
"Součástí vzdělání každé dámy," ozvala se konečně předmětná dáma, "je věnovat se nějakému umění - já si vybrala to bojové. Naštěstí pro mě, umění nemusí bezprostředně sloužit praktickému účelu."

Liesel stála a dívala se do ohně. Praskal a šuměl jako vichřice v lese. Oranžové a žluté plameny olizovaly noční nebe. Když se podívala skrze ně, vypadalo to, že lípy, kolem kterých denně chodila do školy, hoří také.
Stočila pohled na kroutící se papír, který plameny živil. Zkoušela přečíst tituly na hřbetech knih, ale rozdmýchané peklo je stravovalo rychleji, než ona dokázala neuměle luštit písmenka.
Podívala se na oblohu obarvenou do červena a fantaskní tvary, které stíny vykreslovaly na okolních zdech. Vlastně to bylo krásné. Jen ji trochu mrzelo, že nevěděla, jestli nějaké krásné věci nebyly i uvnitř těch knih.

„Vítame vás späť pri sledovaní majstrovstiev sveta v interpretačnom tanci. O chvíľu sa začne druhé kolo kategórie „bizarné pomôcky“, ale zatiaľ tu máme víťaza prvého kola, Horácia Semiarta. Čo hovoríte na doterajší priebeh súťaže?“
„Ja si myslím, že hlavným účelom tohto stretnutia nie je zhodnotiť, kto je najlepším, ale je to predovšetkým príležitosť vidieť, na čom pracujú kolegovia z iných krajín a osláviť túto umeleckú formu. Napríklad bolo veľmi zaujímavé, ako Erika využila ružový traktor na zdôraznenie hlavnej myšlienky. Plánujem ju osloviť, či by sme jej nápad nemohli skombinovať s mojim mikroskopickým vysávačom a vytvoriť tak skutočne nevídaný umelecký kúsok.“

Silo má správnou velikost. A umístění. Trvalo, než ho našel. Dovede být trpělivý. Jen získat materiál patřičných kvalit bylo nesmírně těžké. Jenže s tím – jak si uvědomuje – se nejspíš potýkají všichni umělci. Je skoro hotov. Chce se chvilku jen dívat. Pokochat se barevnou dokonalostí. Ujistit se, že je všechno na svém místě.
Jenomže není.
Něco je špatně.
Něco – někdo! – tu chybí. To je zlé, moc zlé.
Umělce zachvátí panika. Šokovaně lapá po dechu. Je skoro bez sebe, jenže pak na něj padne stín.
„I love your work,“ řekne nejlaskavější hlas na světě.
Umělec se usměje. Ze života mu zbývá hodina.

Ayre strávil na tom zastrčeném nádvoříčku dohromady snad dva měsíce. Skládal kámen ke kameni, růžové, bílé a šedé, sám zvědavý na výsledek.
Dílo mu rostlo pod rukama. Doslova. Míval strach položit další kámen, aby ten zázrak nezničil.
Tohle bude má mistrovská práce, těšil se.
Jenže podcenil bdělost mistryně Sánchez.
Sledovala ho, jak pracuje v polospánku. Jak Mandala pod jeho rukama ožívá. A protože znala Písečnou mandalu z Torre, vyděsila se.
Přivolala na pomoc mistra Hjalmara a společně novou Mandalu zapečetili.
Ayre absolvoval s bezobsažným geometrickým obrazcem. Roztočil ho – a mistři nedokázali odtrhnout oči.
Ale nebylo to Dílo, jen laciný trik.

Muž odložil štětec a prohlédnul si své plátno, porovnávaje ho s dílem na stěně.
‚Ano, to bude stačit,‘ pomyslel si.
Ještě než stačil obraz srolovat do tuby, zaslechl blížící se hlasy.
„Zrovna tu máme nějakého studenta, pořizuje kopii.“
Urychleně dokončil svoje dílo a odstoupil od obrazu na stěně.
„Á, pane Slánský, už jste hotov?“
„Ano, ano, kopii jsem již dokončil, mockrát vám děkuji za spolupráci.“
„Rádo se stalo mladý muži, přijďte zase.“
Student ukvapeně vycouval i se svým tubusem a ponechal kurátora i s jeho hostem o samotě s obrazem.
„Nezdá se vám, že je ten obraz pověšený mírně nakřivo?“

Vaření bylo jednou s jeho mnoha vášní. Trvalo léta, než své umění dovedl k dokonalosti. Často doma míval hosty. Dnes už však nikoho nečekal.
Chuť jídla se snoubila s tóny piana, které se rozeznívaly prostornou jídelnou.
Pomyslnou třešničkou na dortu potom byla láhev výtečného francouzského vína.
Jedna židle však nebyla zcela zasunutá ke stolu. Zdobený koberec ležel srolovaný u stěny. A podlahu, v místě, kde býval, krášlila jen velká červená skvrna.
Nebyly to však věci, se kterými by se musel zatěžovat ihned.
Vložil si do úst další sousto a s potěšením skousl.
Těžké červené víno chuť horkého srdce skvěle doplňovalo.

Strejda Jerry trpce litoval okamžiku, kdy se rozhodl vyjít si s třináctiletým Tomem na procházku. Za tu společně strávenou půlhodinu už Tom stihl rozebrat každý skandál v Jerryho rodině, o kterém kdy slyšel. Měl ve zvyku pokládat šťouravé otázky nesmírně neodbytným tónem. Teď se zrovna rozhodl rozebrat Jerryho práci.
"Modelky mají slávu a peníze. Firma má prestiž a peníze. Ale co z toho, jako fotograf, máš kromě peněz ty?"
"Peníze ti přijdou málo?," opáčil trochu nepřítomně strejda Jerry. Poprvé za celou procházku se alespoň trochu pousmál. V duchu se totiž už těšil na večerní focení s povolnou topmodelkou Jade Greenovou.

Málokdo si těch změn všímal.
Obloha, která byla tisíc let stále stejná, najednou byla s každou nocí nová. Hvězdy, které neměnně visely na svých místech v příhodně pojmenovaných souhvězdích se najednou začaly přesouvat.
Když to Twilight Sparkle - vybavená silným teleskopem a nezměrnou zv(í/ě)davostí - zaznamenala, pokoušely se o ni mdloby, protože to šlo proti veškerému jejímu (poněkud OCD) smyslu pro pořádek.
Dnes na obloze zářil z hvězdných diamantů vyskládaný Canterlotský hrad.
Princezna Luna si spokojeně prohlédla svůj výtvor.
Od té doby, co se vrátila, už nepřikládala takovou váhu tomu, jestli krásu noční oblohy někdo ocení.
Užívala si toho, že může tvořit.

Nejdřív uviděli záblesk. Zvuk slyšeli až za chvíli.
Následovaly další a další. Z noci se stal den.
Obloha rozkvetla magickými ohňostroji.
Letos se opravdu vyznamenali.
Kromě klasických kytic (momentálně byly hodně v oblibě chryzantémy) a rozličných draků (to už byla tradice) si hodně pozornosti získaly i zmenšené modely významných světových staveb (Tádž Mahál byl jako živý!).
Diváci se ne a ne nabažit té krásy.
A náhle... konec.
Začal Nový rok.
Unavení pyrokouzelníci balili své propriety.
Stovky hodin dřiny a nemalé finanční prostředky, všechno doslova vyhozeno do vzduchu během několika minut. Nezůstane nic, jen vzpomínky.
Ale právě ty stojí za to.