DMD č. 9. pro 9. 4. 2014. Téma: Umění pro umění

"Chceš mi říct," začal Tony opatrně, "že tohle je umění?"
"Všechno na téhle planetě je umění. A proto mají galerie úplně všude... I na ulici," pokrčil rameny Cris.
"Hele, Street Art chápu, ale mít na vchodových dveří pověšený obraz s krávou...?"
"Á, vidím, že máte zájem o tento mistrovský kousek," řekl vousatý pán za nimi. "Skvělá volba! Je to od umělce, který rád kreslí pole a oblohu. Proto je tento obraz tak dynamický!"
"Dynamický?" zeptal se nevěřícně Tony.
"Mě se to líbí," přiznal Cris.
"Koukám, že pán je znalec! Víte, já si myslím, že by obyčejní lidé neměli umění provozovat."

„Nikdy jsem tomu čmárání nepřišel skutečně na chuť,“ rozhodil rukama a byl připraven na jakoukoliv kritiku, která se na něj snese jako hněv boží. Žádného rozhořčení si však nevšiml, a tak se rozhodl pokračovat. „Prostě mi uniká smysl, důvod, proč? Ano, vzít štětec, barvy a plátno a namalovat obraz má něco do sebe, ale co stojí za nutkáním podříznout děcko či bloncku, odkrvit je a pak patlat jejich krev rukou po stěně?“
„Stavíš se k tomu špatně. Umění se nemusíš snažit vysvětlit. Děláš ho pro umění samotné,“ pronesla avantgardní upírka.
„Pro mě je to prostě plýtvání jídlem a ne umění.“

Když Alek pozoroval Seregila při práci, znovu a znovu se podivoval, jak má hbité a jemné ruce. Snažil se od něj všechno pořádně naučit. Chtěl mu dokázat, že se v něm nezklamal.
„Víš Aleku, tohle není jen o tom, správně se obléknout a zamaskovat. Nevím, jak ti to přesně vysvětlit, ale tohle je umění pro umění. Je potřeba být tou osobou, za kterou se vydáváš. Samotný převlek nestačí. Musíš nejen vypadat, ale i myslet.“
„Myslím, že to chápu. Ale nevím, jestli to dokážu tak dobře jako ty.“
„Po nějaké době praxe máš šanci to zvládnout. Teď se hlavně nenechej nachytat.

Když jí předváděl své nejnovější dílo, oči mu zářily jako dvě hvězdy.
Div nenadskakoval netrpělivostí, když mluvil o tom, co má v plánu dál.
Obočí se mu stáhlo ve výrazu soustředění, když mu sdělovala svůj názor na rozdělaný projekt.
Občas měla pocit, že nedokáže pořádně vnímat nic jiného.
Jeho nadšení jí připadalo nakažlivé.
Asi ji nemělo překvapit, když přišel s tím, že se svým uměním chce živit.
Neměla to srdce mu oponovat, jenom se sama sebe ptala, jestli tím náhodou neztratí to, co je skutečně důležité.
Bude to ještě pořád vášeň, když se bude muset přizpůsobit cizím představám a záměrům?

Navenek byl Steve vždycky voják a chlapec ze čtyřicátých let. Takže ho v Avengers Tower viděli v posilovně cvičit, na střelnici střílet, v kuchyni vařit (proti Starkovým explozím to byla příjemná změna) a mezi Avengery urovnávat spory kdekoliv byli spolu.
V soukromí o něm ale nevěděl nikdo pořádně nic.
Narazil si na hlavu kšiltovku a s batohem přes rameno se pravidelně vydával do parku, s sebou jen tlustý blok a několik tužek. Skicák měl plný kreseb které nikdo neuvidí. Kreslil park, jeho návštěvníky, ptáky na obloze, mrakodrapy čnící za stromy. Kreslil pro sebe.
Nebyl jen voják, byl trochu i umělec.

Mladý, sotva patnáctiletý mladík stojí uprostřed pentagramu a vyvolává démona.
Konečně se mu dílo zdaří a teď před pánem pekel klečí a snažně ho prosí.
„Velký Baltazare, vládče pekel. Prosím, sejmi ze mne mou kletbu. Mé prokletí.“
„Oč jde? Bídný červe!“
„Mé nohy jsou uzpůsobeny k baletu. Však kamarádi mne haní. Za zády se pošklíbají.“
„Dej mi do vínku jiné umění. Ať se nikdo nešklíbí.“
„Výborně. Vezmu si co je tvé. Však věz, že tím prokleji tě.“
„Jsem smířen s osudem svým.“
Tak se výměna stala. Jedno umění, stalo se semínkem jiného umění.
Tak se zrodil mistr lektvarů. Severus Snape!

"Aaaa stop!" křikl režisér, samolibě si prohlížejíce tváře kolegů.
"Rejžo, jste si tím jístej?" ozval se nejistě kameraman, sbíraje odvahu.
"Jistě," odsekl režisér.
"Dyť tomu ty děcka nebudou rozumět," ozval se další člen štábu, nabuzen odvahou kameramanovou.
"Ale o tom to přece není, pánové. Tomu nemají rozumět," objasňoval režisér blahosklonně.
"Takže voni jako budou sedět tři hodiny v kině a nebudou tomu vůbec rozumět?" podrbal se kameraman pod čepicí a hledaje oporu v kolegovi, dodal: "To je nějaký divný, ne. No že jo, Stáňo."
Režisér zbrunátněl a vypadal, že mu dochází dech.
"Tohle je přece umění vy bando nekulturních barbarů!"

Důkladným studiem dospěl k jednoznačnému závěru:
Nejlepší umělci byli (tedy dočasně) nedocenění a zneuznaní.
Mluvili o kumštu, kterému ti omezenci nerozumí, o výsostném umění stvořeném pro umění samé.
Zmítali se v existenciálních krizích, pochybnostech a depresích, živili se plesnivými kůrkami a črtali díla doslova na útěku před věřiteli; pár desítek let na to si tím zajistili nesmrtelnost.
Před první výstavou se tedy snažil, aby jeho dílo vypadalo odpudivě, aby jeho myšlenky nedávaly smysl ani obskurním šílencům, aby ho kritika nenáviděla.
Pak přišel večer V.
Zbožňovali ho.
Předháněli se ve chvále i kupování.
Všechno špatně.
Seknul s uměním a začal chlastat.

Západ hořel. Nad mořskou hladinou zářila jedinečná a neopakovatelná kombinace barev.
Lucifer přes špičky propletených prstů sledoval, jak slunce zapadá za obzor.
Bůh byl opravdu umělec. Jeden každý západ slunce od stvoření do té chvíle byl jedinečným uměleckým dílem. Dokonce i v dobách, kdy ho mohly vnímat jenom améby v živném roztoku moří, plýtval Bůh svým uměním na dechberoucí podívanou končícího dne. Umělec od prvního do posledního dechu. Stvořitel.
Lucifer lehce nakrčil obočí. V hlavě se mu formovala myšlenka.
Tohle zvládnu taky, usmál se.
A když slunce zmizelo docela, vstal z pláže a vyrazil na cestu za stvořením vlastního vesmíru.

"Aragorne, tys neslyšel, že jsem tě volal?"
Aragorn přesměroval pohled od okna k Elrondovi a přestal okusovat husí brk. "Píšu báseň," vydechl zasněně.
To Elronda překvapilo: "Báseň? Ty?"
"Ano, pro vaši dceru."
To elfa překvapilo ještě o něco víc. Nakrčil čelo: "Nejsem si jist, že je nutné psát Arwen básně."
"Máte pravdu, vždyť ona sama je tou nejsladší básní a vrcholem veškerého umění, které mohou lidé kdy stvořit...Raději ji hned půjdu požádat o ruku!"
"Já to myslel spíš tak, že nemá cenu jí psát báseň, jelikož jsem ji zrovna ráno poslal do Přístavů," podotkl Elrond do již ztichlého pokoje.