Komentíci s ocáskem

Záchyt jest slovo mnohoznačné.
Význam v jaderné fyzice vygooglete za domácí úkol.
Záchyt může též býti bakteriální a z tohohle už by se jeden naježil.
Jednou ráno jsem vytažen z hamaky a dostanu injekci. Moji tři spolukomentíci ani nekvikli na poplach. Ježkovyzraky, jsme vůbec příbuzní?
Kdyby jen jednou! Denně! Dvakrát!
Chtěl jsem varovat holky, ale varoval bych i Béďu a Veliho, což bych nerad.
Plán B! Musím chránit svou rodinu! (Včetně Drahoše, tudíž zvu na návštěvu nazyvatelku)
Číhám v horní hamace, až bude sahat po Pavlovi.
Záchyt!
Takže do odvolání budu drabblata psát JÁ
Evžen Rattus Zježen Vztekloun Čumbrk Mařen

Krmitelka nás, Komentíky TNG, chce o-cosi. Chočovat. Spočívá to v tom, že Drahoše vozila po všech čertech a pak si vzala mě Ester a Ludmilu pod mikinu. Tak my se teda budeme chočit.
Ludmila ji označkovala. Hihi.
Chočení v mikině je nuda. Jdu na průzkum.
Šuplík plný pokladů! No ne!
Jídlo, sušenky, pamlsky.
Krevetová!
Konzerva!
Krmitelka prý zapomněla, že je tady má.
Otevřela nám ji!
Jupí!
Maso! Já si nesu kus masa větší než moje hlava a sním ho sama!
Ludmila mi ho chce sebrat, místo aby si vzala svůj. Ten můj je prý lepší!
Jsem rychlejší!
Moje moje moje!

Krmitelka říká, že jsme po stěhování z výzkumáku rozkvetli.
To teda ne!
Nejsme žádné květinky.
Jsme komentíci s ocáskem.
Nekveteme, ale rosteme. Někteří ROSTEME. (Třeba Pavel) (Tvrdí kdo?)
Umíme se pěkně navztekat. Když je Evžen zježen, lítají chlupy! (Evženovy:-) (To teda ne!)
Dokonce máme novou generaci, ale to jsou ještě škvrňata a nebydlí u nás. Naštěstí. Drahoš je malá nezničitelná červenooká striga a sousedi z něj mají hlavu jako pátrací balon. Nejhorší je, když se vytahuje před holkama.
Teď však jsme zajedno. Jako lvové lomcujeme mřížemi a ultrazvukem voláme:
"Zvedni zadek od toho počítače a dej nám konečně druhou večeři!"

Voní na nás, hle na nás, volají na nás: Sněz mě!
Pamlsky, které nám člověk podává do klece.
Odřezky syrového masa, když člověk zase vaří.
Oříšky v misce na konferenčním stolku.
Banány na kuchyňské lince.
Ty krásně naservírované dobroty na talíři. Kdyby nám je nechtěli dát, nenechají je na stole bez dozoru!
Zásoby nakradených sušenek za lednicí.
Pavouci.
Banánové slupky a další poklady v odpadkovém koši.
Pokojové rostliny. Hlavně ta voňavá s bílými květy.
Kabely.
Komody, psací stůl a skříňky. Chtějí ohryzat, nelíbí se jim ten bílý nátěr.
Samotný konferenční stolek.
A přísaháme, že i ta nabíječka na mobilní telefon!

Duše ženská jest těžko pochopitelná. Jednou mladá a rozpustilá, jednou mateřská a měkká. Jak v tom má vyznat? Každý den nám ukazují jinou tvář!
Den první slibují lásku, založení rodiny. Běžím po jejich slibných pachových stopách. Už zítra, už brzy, dnes se ještě ztrácejí v dáli.
Druhý krouží kolem mě a já kolem ní, ale dělí nás mříže a za chvíli jsem odchycen člověkem a zavřen do klece. Nepovedlo se. Zítra!
Třetí už není zájem. Utržil jsem kopanec a kousanec do packy. Fňuk.
Den čtvrtý k nim radši ani nelezu. Jsem uražen. Ale vím, že zítra zase bude den první...

"Pssst! Potichu!"
"Vždyť spí. Znáš je, lidi, přes noc chrápou a ve dne jsou vzhůru..."
"Ale ten zvuk je probudí! Nemůžeš těmi dvířky tak bouchat!"
"Tak já je zavřu a schováme se. Oni si nevšimnou, že jsme venku."
"Dobře. Ale jestli zase nestihnu očůrat jeho notebook a rozhrabat kytku, tak si mě nepřej!"
"Ty máš na ten notebook stejnou obsesi jako on. Až na něm najde značku, už tě nebude pouštět."
"Ale mně se ten notebook líbí. A cítím z něj kočku. Ta pukne vzteky, až ucítí, že je náš!"
"Máš pravdu! Tak dělej!"
"Slyšíš? Vstávají! Já ti to říkal!"

Když padne tma, pole ožívá. Dává se do pohybu. Dravec letící nad stromy zahlédne pohyb; šedohnědá na šedohnědé, leskne se srst, tepe drobné srdce a krev. Dravec se snáší níž, pak zamává křídly a vznese se zpátky nahoru; tohle je velké zvíře, které sotva unese, masožravé stejně jako on. Konkurence v lovení drobných tvorů.
Nebezpečí pominulo. Mladá samice tiše opustí úkryt. Cítí v blízkosti tlustou housenku a hodně sladkého ovoce. Rychle se nají, aby se mohla vrátit do hnízda a vystřídat spoluhnízdící. Ta už sice nakojila všechny jejich děti, ale musí se také najíst a nemůže nechat děti bez dozoru.

Ingredience pro tento recept je ideální opatřit za slunečného dopoledne, ještě než oschne ranní rosa.
Natrhejte několik pampeliškových květů. Poté mnohem více pampeliškových listů. Mohli byste použít i rukolu, ale to pak musíte dojít do obchodu.
Zelený salát není tak zábavný jako barevný. Nasbírejte ještě několik jahod a jahodových listů.
Doma nasekejte pampeliškové listy. Jahody nakrájejte na malé kostky. Přidejte jahodové listy a promíchejte v míse. Část salátu můžete oddělit pro býlo- či všežravé domácí mazlíčky do jejich misky.
Salát určený pro lidi lehce dochuťce medem a kapkou olivového oleje a případně kapkou limetkové šťávy. Podává se ozdoben pampeliškovými květy.

Je to tady moje, moje moje moje. Moje říše, můj krásný byteček, moje komoda. Zrekonstruovala jsi ho pro nás, nakoupila krásný nábytek, do kterého si můžeme občas hryznout nebo pod ním číhat na kolemjdoucí ponožku na noze, a myslíš si, že je to tady tvoje, ale to je omyl, protože my jsme si tady všechno označkovali. Utřít hadrem? Tsk tsk, označkujeme znovu, to máš marné.
Na noze od stolu je Fredrikova značka! Co si to dovoluje? Tady je to MOJE! A já mám prázdnout nádrž a jestli půjdu do klece dotankovat, tak už tu svatokrádež tady nenajdu! Co budu dělat?

Revoluce byla pečlivě naplánována. Cíl: Dostat lidstvo na kolena.
Jistě, už se jednou povedlo. Nicméně teď přišla řada na jinou třídu. Malou a prý ošklivou.
První fáze: eugenika. Vybraní dobrovolníci žádoucího vzhledu a povahy spolu plodili potomstvo a patřičně je vychovávali k naší velké budoucnosti.
Třetí generace již byla připravena. Přesunula se na strategická místa, kde vzbudila pozornost a byla přijata do lidských domů.
Nyní nastal den našeho triumfu. Já, roztomile strakatá a chlupata velitelka domácnosti, sleduji zpoza skříně, kterak se pán tvorstva plazí po špinavém koberci, šišlá a prosí mě, abych se uráčila vylézt a vrátit zpátky do klece.