Asterix a Obelix

„Okamžitě přestaňte!“ Panoramix se s vlajícím vousem žene k bráně, mohutnou knihu v rukou. „Nesmíme ho pustit do vesnice!“
„Caesar přichází jen se svou osobní stráží na mírové jednání, druide. Proč bychom neměli?“ nechápe Asterix.
„Tak se podívejte! Tento svazek varuje před těmi nejnebezpečnějšími bytostmi na světě! A zde! Římský císař! Nebezpečnost stupně pět!“ deklamuje Panoramix.
„Jsou to jen staré pověry...“ usoudí Asterix. „Nemůžeš věřit...“
„Tento bestiář se dědí po generace! Neopovažuj se, Asterixi!!“
„Ale co teď budeme dělat? Caesar je skoro tady!“ zoufá si Majestatix.
„No, můžeme odvolat pozvání s tím, že ho máme za bestii...“ zavrčí cynicky Asterix.

„Levá! Pravá! Přidejte, vojáci! Ukažte jim sílu Říma!“ křičí centurion na pochodující seskupení.
Konverzace odehrávající se mezitím v testudu...
„Samý rozkazy!“ brblá jeden z nováčků. „Instruktor nám vždycky tvrdil: těžko na cvičišti, lehko na bojišti! Pche! Někdo mě pořád šťouchá mečem do zadku!“
„Taky mi to jednodušší nepřijde...“ povzdechne si jeho kamarád.
Několik veteránů si vymění vědoucí pohledy.
„To počkejte na opravdové bojiště, holobrádci. Ti Galové nemusí cvičit vůbec...“
„Zastavit stát! Držet pozice!“
„Galové! Vzdejte se nebo...“
„Hele, Césare, nedal by sis místo toho předvádění pivo?!“
„A kromě toho jsou taky šílení...“ komentuje pozvání z vesnice jiný voják s povzdechem.

Když do tábora dorazila inspekce, nastal absolutní poprask. Sice ji tak nějak čekali, ale že ji povede on...
"Doslechl jsem se, veliteli, že jste jako jediní z mé armády," převaloval to slovo na jazyku, "neuspěli."
Velitel mlčel.
"Jako nejvyšší velitel jsem se tedy rozhodl vzít věci do vlastních rukou. Tedy, do rukou gladiátorů."
Velitel polkl. "Ale pane, já se obávám, že proti nim ani gladiátoři-"
"Jistěže ne. Ti jsou tu proto, aby vám pomohli. Znáte přece to přísloví o cvičišti a bojišti. A oni mi zaručí, že budete cvičit opravdu těžce."
"Pane."
"Výborně. A já tu alespoň dokončím své Zápisky."

„Co je to za otřesnou mazanici, Grafikusi?“ osopí se Caesar na svého stratéga při pohledu na rozvinutý papyrus.
„Nákres pochodu, velký Caesare…“
„V žádném případě! Mé legie nebudou těm zpátečnickým Galům předvádět divadlo!“ zamítne okrasné tvary velitel. „Seřaďte se do želv!“ kyne shromážděným legiím.
…
„A je to tady! Caesarovi došla trpělivost!“ zvolá Majestatix při pohledu na oplechované čtverce mířící k jejich osadě.
„Tak si ho zase usmíříme...“ navrhuje Asterix.
„A jak by sis to usmíření představoval?“ mračí se jeho vůdce.
„No... Pozveme ho na žejdlík piva a mazanec. Tvoje Bohemína zrovna pekla, to by se panu Caesarovi mohlo líbit, ne?“

Vojáček dokončí se slzami v očích hlášení a odevzdaně očekává svůj osud jistě zahrnující ostré zuby lvů. Je s tím smířen. Všechno lepší než další konfrontace se zvrhlými nápady děsivých Galů.
Caesar se hluboce zamyslí.
To, že na ty barbary nefungovala ani strategie mírového vyjednavače, dělalo celou situaci zajímavější. Jen málokdo si dovolil takto vzdorovat jeho autoritě. Zjevně nastal čas na plán B.
Jeho vojáci se krčí v očekávání další mozkobouře, ale Caesar se pouze majestátně postaví.
„Svolejte vojáky! Když nezapůsobila má slova, prezentace síly bude výmluvnější! Ať si všichni naleští zbroj! Za dvě hodiny se vydáváme na slavnostní pochod!“

Mohutný Gal se kolébá skrz vesnici v marné snaze uniknout přesvědčování svého kamaráda…
„No tak, Obelixi, dej mu aspoň šanci! To sis nevšiml, jak byl ten Říman smutný?“ hraje na city Asterix.
„Nedělej si ze mě legraci!“
„Bylo to sice nečekané, ale nemůžeš vždycky dát na první dojem,“ malému Galovi při řeči cukají koutky.
„A co mám podle tebe dělat? Vyrobit mu menhir jako dárek na usmířenou?“ bručí Obelix.
„No, to raději ne… Nejspíš by ho připlácnul do země…“ usoudí Asterix, dusící se smíchy. „Jen mu dej možnost, aby se vyjádřil. Nikdy nevíš, co z toho prvního setkání může být…“

„Římani!! Teda… Jeden Říman…“ opravuje se hlídka.
Polovina galské vesničky se nahrne na hrazení.
„Nese nějakou bílou plenu!“
„Ale co to znamená?“
„Řekl bych, že přišel vyjednávat,“ usuzuje Asterix.
„Galové!“ zaskřípe hlas příchozího. „Přicházím s poselstvím od velkého Caesara!“
„Cože neseš?“ nedoslýchá Obelix.
„Ehm, zprávu?“
„Co to říká, Asterixi, nerozumím mu!“
„Nabídku? Oznámení? Snítku míru?“
„Žádné smetí nechceme, římských přilbic máme dost!“ urazí se Obelix.
„Dar usmíření? Věno?“ zkouší dál nebohý voják.
„Ohó, Obelixi, ten Říman si tě chce vzít!“ reaguje pobaveně Asterix.
Vyjednavač se otočí a sklesle se vydává na cestu zpět, táhnouc za sebou po zemi bílou vlajku…

Velitelský stan římského tábora...
Caesar vysedává v pohodlné židli a poklepává prsty po opěrce, zatímco třesoucí se centurion blábolí o tlupě zuřivých Galů a ještě zuřivějších kancích.
„Tak dost!“ utne tklivou tirádu vládce Říma. „Samé výmluvy, centurione!“
„Ale já...“
„Ticho! Potřebuji klid!“
Caesar si přikládá ukazováky ke spánkům.
K úžasu centuriona se nad císařskou lebkou objevuje bílá bublina a v ní tepající mozek, nad kterým se stahují mraky. Bouřkové mračno houstne, čím víc se císař mračí. Do mozku najednou uhodí s dunivým zahřměním blesk.
„Mám to!“ zvolá vítězně Caesar. „Vyšleme posla s mírovou vlajkou! Toho ani takoví barbaři nemohou odmítnout!“

Vyděšené kvičení a dusot kopyt znamenalo pouze jediné - Asterix s Obelixem se po nudném setkání s římskou jednotkou vydali za lepší zábavou. Než místní opeřenci vyhlásili poplach, kulatějšímu z dvojice už se na obou ramenou pohupovaly budoucí pečínky.
...
„Koukni, Asterixi!“ Obelix ukazuje na mohutné zvíře.
„Ne, tuhle ne, Obelixi!“ postaví se Asterix rozběhnutému kamarádovi do cesty.
„Próč? Zatím máme JEN dva!“
„Tohle je bachyně a bude mít mladé. Nech ji být a bude spousta dalších kanců.“
Obelix se nespokojeně odvrací: „No jo, pan Asterix ví všecko nejlíp, že...“ brblá potichu, když prochází kolem klepající se hromady plechu. „Takový parádní úlovek...“

„Jedná se o formulář C32–“
„Formulář C32 podává pouze osoba jiná než vlastník nemovitosti.“
„To já jsem, takže–“
„Osoba jiná než vlastník nemovitosti podává formulář C32 jen s výslovným souhlasem vlastníka nemovitosti, žádost 41.“
„Nemám souhlas vlastníka–“
„Soudní příkazy k souhlasu z přísl. dův. řeší oddělení 2. Zavíráme.“
„Nechci příkaz, chci vědět, jestli mám podat formulář C32–“
„Máte souhlas vlastníka?“
„Nemám souhlas, protože můj pradědeček zemřel. Můžou podle vás mrtví podávat formuláře?!“
„Náboženské otázky řeší okénko 7.“
*
„Mrtví můžou, živí musí! Haf!“ významně na ně štěkl muž oděný v tunice z formulářů C32.
„Římani. Římani jsou blázni,“ pokrčil Obelix rameny.