Asterix a Obelix

Lesíkem pochoduje skupinka římských vojáků s centurionem v čele, který se snaží povzbudit jejich morálku.
„Naším úkolem je zajmout bezvýznamného Gala! To zvládneme! Pamatujte na naše motto! Pouze mrtví mohou zůstat ležet, živí musí dál bojovat!“
Na konci pěšiny se náhle objeví mohutná postava.
„Gal! Na něj!“
Slova velitele přeruší rachot padajícího plechu. Centurion ztěžka polkne při pohledu na naprosto nehybnou hromadu a vzápětí se rovněž skácí k zemi.
*
„Co to vyvádějí, Asterixi?“
Jeho kamarád nakoukne pod jednu helmu, kde nachází brečícího Římana s pevně zavřenýma očima.
„Myslím, že si hrají na mrtvoly.“
„To je ale nuda,“ stěžuje si Obelix.

Svist! Křach!
Dvě stopy rozčísnutého vzduchu se spojí v jednom místě. Otřes země doprovodí hlavní rána i spousta řinčení.
Tak se děje každou chvíli, tu níž, tu výš, tu dál, tu blíž.
Občas se nespojí dvě stopy, ale stopa a strom. Řinčení je méně, ale rána také obrovská.
Vzum! Bum!
Jako by nikdo neřešil, že bez pravidel pro vymršťování do vzduchu musí k takovým srážkám docházet. Jako by snad takové srážky byly vítaným dokreslením divoké show.
V neskutečné vřavě se mísí výkřiky bolestné i radostné.
Vyděšení legionáři si občas dovolí ohlédnout se po svých spolubojovnících.
Rozvášnění Galové vzdušné srážky neřeší.

„Tisíc vojáků řídících se MOU strategií a vy hlásíte NEÚSPĚCH?!“
Caesarova pěst uhodí do stolu a víno se rozprskne po nákresech jeho stratéga, který je začne panicky osušovat cípem tóga.
„Já žádám vysvětlení!!“ zahřímá vůdce Říma a vzápětí fouká na bolavé klouby.
„Proti tomu kouzelnému lektvaru jsme bezmocní...“ třese se prefekt tábora.
„Tuhle VÝMLUVU jsem slyšel nesčetněkrát! Jste římské legie! Nějaký patok vás nemůže zastavit v boji za slávu Říma!“ vztáhne Caesar ruku do výše.
„Ale, šéfe Caesare, jiné vysvětlení nee...“
„Nesmysl! Půjdete do té... osadičky a přivedete mi jednoho z Galů! Když ne vy, tak mi podají vysvětlení oni!“

Na kopci u jisté galské vesničky se shromažďuje armáda římských vojáků. Mezitím uvnitř osady...
„Postavili jste hlídky?“
„Zatím ne, všichni se hádaj o lepší výhled...“
„Zajistili jste brány?“
„Panoramix šel na bylinky, tak jsme mu nechali otevřeno...“
„Zkontroloval někdo aspoň zbrojnici?“
„Tam se zrovna zašil šéf s...“
„U Tutatise, tak ho vytáhněte ven! Já dojdu pro druida!“
Dva mohutní Galové s brbláním odkvačí.
„Tady vidíš, s čím se musím potýkat! Samé prázdné makovice!“ rozčiluje se Asterix.
„No jo...“ přitakává důležitě Obelix, valící se za ním k bráně. Pak se spiklenecky skloní k Idefixovi. „To je dobře, já mák nerad...“ zašeptá.

Schody. Nahoru.
Neexistující dveře. Hou, hou, co? Podívejte se na plán.
Schody. Nahoru. Huf.
Přepážka nefunkční. Co že to chcete? To nevím, kde dostanete.
Zpátky do přízemí.
Schody. Dolů.
Už jsem vám říkal, že se máte obrátit na správu přístavu! Netuším, co to blekotají, pane prefekte. Ale jistě, třetí patro, pane prefekte.
Schody. Nahoru.
Vážně jich bylo tolik?!
Správné okénko, konečně! Slečno? Slečno, prosím vás! SLEČNO!
"Věřila bys, jak ti lidé umí být otravní, co chcete?"
"PROPUSTKU Á TŘICET VOSUM!"
Teď to přijde. My se toho domůžeme, Obelixi, i kdyby se měl Řím rozpadnout!
Sladký úsměv:
"A máte modrý formulář?"

Nejez tolik. Vynech moučník. To už dnes stačí!
To slýchával od mala. Ale kdo by se ohlížel na nějaký kilo navíc. Když se pořád pral s Římany, potřeboval slušný příjem energie.
Jednou se vrátil z takové "zdravotní" bitky. Byl náramně spokojený, protože podle propočtů druida za měsíc spálil tímhle způsobem už čtyři tisíce kalorií.
A aby nenabral všechno zpátky, dal si k večeři divočáky jen dva.
Ale když časně z rána probudil celou vesnici zděšený ryk "ŘÍMANÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!", a Obelixovi zakručelo v břiše, bylo jasné, že půjde do tuhého. Hladový Obelix byl mrzutý. A mrzutý Obelix byl horší než živelná pohroma.

Byl velký a mohutný (někdo by řekl tlustý, ale o takových lidech si myslíme svoje). Měl zároveň neuvěřitelnou až nadpřirozenou sílu, ale naštěstí byl dobrák od kosti (někdo by řekl, že nebyl dobrák, ale byl hloupý, ale o takových lidech si taky myslíme svoje)
Byly ovšem chvíle, kdy se z něj stávala mlátička první třídy a - když bylo třeba - občas i fackovačka.
Například když na něj nezbyl divočák. Nebo když se někdo vysmíval Idefixovi. A nejvíc se přestával krotit, když se v okolí objevili Římani. Jak totiž každý dobře ví, Obelix má ze všeho nejraději právě Římany. Tedy na fackování.

Stál v lese a díval se do krajiny. Ruce mu tížil obrovský menhir, on si ho ale nevšímal. Byl nejsilnějším člověkem na světě. Nikdo ho nemohl překonat. Alespoň do té doby, než se někomu stane to samé co jemu a spadne do kotlíku s kouzelným nápojem.
Příroda byla krásná, ale on byl smutný. Měl totiž hlad. A když měl hlad, měl vidiny.
Z křoví po jeho levici opatrně vyšel kanec. Začenichal ve vzduchu a pak pronesl jasným hlasem.
„Sněz mě Obelixi. Sněz mě! Vidíš, jak jsem krásně tučný? A velký? Bude ze mě skvělá pečínka.“
„To bude!“ oblízl se Obelix.

Římská říše, velká, vznešená a mocná. Přesto měla ona i její slavný vládce Julius Caesar nejednou na kahánku. Mnohokrát utrpěla porážku jak její vojenská síla, tak její hrdost. A měla to na svědomí jedna malá vesnička v Armorice. Jen vzpomeňme, jak galové zahanbili římany na olympijských hrách, nejednou vyhráli sázku, uzavřenou se samotným Caesarem, překazili mnohé plány a intriky a to nemluvíme o nespočtu drobných šarvátek, které pro římské legie končily katastroficky.
Přiznejme si, že k úpadku římské říše by došlo daleko dříve, kdyby nebylo celkem tři skutečností:
Galské lásky k domovu, záliby v divočácích a jejich sympatií k římanům.

"To není pravda, že jsem to včera přehnal! Už od minulé neděle držím dietu! Snědl jsem jenom čtyři nadívané divočáky, tři stehna na rozmarýnu, dva hrnce brambor šťouchaných s máslem a šnytlíkem, šest čerstvých pecnů pšeničného chleba, sedm smažených ryb, jednu malinkou pečenou koroptev s citrónem a petrželí, tři talíře dušené mrkve s hovězími kousky, osmnáct brambor přelitých extra pálivou omáčkou, dva mladé bažanty grilované nad dubovým uhlím a podávané s rajčatovou omáčkou a zapil jsem to jen jedním korbelem světlého piva, jedním sudem tmavého a šesti lahvemi vína, tak si sakra hleď svýho a neříkej mi, že se přežírám!"