Asterix a Obelix

Tisícovka mužů pobíhala po cvičišti. Velmi organizovaně. V přesném tempu. Kolena vzhůru. Brady vzhůru. Kdyby jim to nařídili, snažili by se vzlétnout. Kolem nich se zdvihal prach, neustále, protože neměl čas se usadit. Slunce pálilo.
„Buď zdráv, Gaie.“
„Zdravím, Marcu. Co to tady probíhá?“
„Chceš říct, co to tady pobíhá. Elitní oddíly římského vojska. Ovšem co dělají -“ Do krku mu vlétl písek. Rozkašlal se.
„Už zase Brutus?“
„Nacvičujeme nové formace. Útvar želva z pohledu zvířecího, to bych vzal. Ale tohle? Je jak malej Jarda.“
Vojsko se zastavilo.
„Dokonalý tvar!“ zvolal adoptivní synek. Armáda ve formaci koťátka s klubíčkem si oddechla.

"Ne, tenhle ne!"
"Chjo."
"Ani tenhle, nemá správný tvar."
"Hm, hm..."
"Ten by možná šel? Co myslíš?"
"Ten je výborný! Můžem už jít?"
"Ne, ani ten nejde!"
"Néé!"
"Ach jo, tady není žádný dost dobrý. Potřebuju nějaký, který by měl dokonalý tvar!"
"A co třeba tenhle?"
"Hm, vypadá dobře... Ale né, blbě se drží a navíc, koukni se na tuhle rýhu."
"Proč! Proč já! Dobře, chápal bych, kdybys šel zrovna sem, aby sis prohlížel květiny, nebo pozoroval ptáky, ba pochopil bych, kdybys sem šel na lov, ale nemůžu pochopit, že sem jdeš jenom proto, abys našel správný menhir pro Falbalu!"

Nováček se spokojeně vracel z průzkumné mise. U brány ho zastavila hlídka.
"Lehká šichta?" zeptal se přátelsky legionář na stráži.
"Jo, ty vaše povídačky přehánějí," odpověděl mladý voják.
"Tak tos měl štěstí, žes nepotkal domorodce," řekl strážný.
"Ale potkal. Byli jen dva, tak jsem se jich šel zeptat, co dělají v lese. Že prý šli na menhiry a divočáky, což sedělo, měli obojí. Pak se ptali nazpátek mě, tak jsem řekl, že jsem průzkumník a že můžou někdy zaskočit k nám do tábora. Diplomacie na jedničku," hrdě vyprávěl nováček.
"Ty idiote!" zařval legionář. Za hradbami se ozval veselý Galský pokřik.

Nacpus Bruchus stál nastúpený vo formácii. Vyzeralo to na poslednú bitku v Galii. Potom poputuje do Británie. Počul, že ďalšie rozširovanie Ríma bude pokračovať tam. Tam bude ďaleko od Galov. Nikde nemohli žiť väčší blázni.
Gaius Bonus má príhovor. Nacpus ich počul mnoho. Vždy sú rovnaké. Nebáť sa nepriateľov, aj keď ich bude viac, Rím ich rozdrví. Akoby ich tá dedina mohla prečísliť. Dnes to bude určite jednoduchý a pohodlný boj.
Rimania vyrážajú vpred proti zavretej bráne. Tá sa otvára. Tak to bude ešte jednoduchšie, ako čakali. Z brány sa však ozýva „Na nich”. Nacpus sa zarazí? „Oni – na nás?”