Asterix a Obelix

„Zdravím, Galové,“ objevuje se nečekaně výběrčí daní.
Asterix na něj mrkne: „Copak? Zase poplatky?“
„Ale vůbec ne! Přišel jsem se optat, jak se vám daří.“
„Jde to pomalu...“
„Nikdo nedokáže ocenit pravé umění,“ zabručí Obelix s Idefixem v klíně.
„To je ale nemilé...“ sepne ruce Taxus. „Co kdybych vám trochu vypomohl?“
„Ty?“ zakroutí knírem malý Gal. „Jak? Chceš u nás nakoupit?“
„Kdepak! Ale za podíl na zisku bych vám zařídil reklamu. Dříve prodáte a vrátíte se domů.“
„Hmm, spíš mám dojem, že nám mažeš med kolem huby.“
„Co prosím?“
„Moc toho namluvíš, co raději skutky? Už jsi zařídil nápravu sazby?“

Galové ustaví vozík na stejném místě jako předešlého dne. Tržiště je však nezvykle vylidněné.
Obelix sedí na bobku a mazlí se s Idefixem, zatímco Asterix se zamračeně rozhlíží.
„To je zvláštní, včera tu nebylo k hnutí a dneska nikde ani noha.“
„Stop!!“ ozve se volání.
Asterix převrátí oči: „Co zase?“
„Scénář byl přece jasný,“ peskuje ho obrýlená mučitelka, sedící v křesílku pod slunečníkem, placatou vrnící krabici na klíně. „Máš říct: Ticho po pěšině.“
„Ale vždyť význam je úplně stejný!“
Hnědovlasá zavrčí.
„No, dobře, dobře… Už aby byl konec, je to s ní čím dál horší…“ zabručí si jen pro sebe.

Ranní zpěv ptáků se line galským městečkem a budí jeho obyvatele, stejně jako dva nezvyklé obchodníky s menhirky…
„To máme ale krásné ráno," protahuje se Asterix.
„Hmm..." zamručí jeho kamarád.
„Tebe to ještě nepřešlo?"
„Nepojedeme už domů?"
„Neprodali jsme ani půlku nákladu!" rozčiluje se Asterix a zapřahuje Královnu. "Dneska to určitě půjde líp."
„Když myslíš, Asterixi..."
„Samozřejmě! Měl bys taky zkusit být trochu optimistický, pak se nám bude s prodejem dařit a třeba budou i ti tví Římánci."
„Tak jo..." podvoluje se Obelix, zatímco Královna si jen posměšně odfrkne. Kdo ví, co je ještě čeká po špehování a hloupém zloději.

"Nepřátelé ... tedy přátelé, Římani, občani! Děkuji! Ani nevíte, jakou mám radost, že mohu dnes mezi vámi vystoupit a mluvit jako první. Určitě to bude sukces. Když jsem se dozvěděl, že je po Caesarovi, tak povídám, Trubadixi, to je příležitost pro tebe, napíšeš na něj ódu, bude strašlivě smutná, pojedeš do Říma, všechny rozbrečíš, proslavíš se. A u Teutatise, moji přátelé mne neodrazovali - naopak mne doprovodili do římského tábora a strčili do prvního spřežení! Jo, asi bych taky měl říct pár slov o něm - byl fajn, posílal stále nové a nové Římany, abychom se nenudili ... Tak jo, jdu na to.
ÓÓÓÚÚÚ ..."

Svěží větřík a vůně křupavé trávy na loukách.
Kamínky odskakující do polí a země udusaná nespočtem příbuzných.
Pevně vydlážděný povrch římských cest.
Hluboké louže, bahnité příkopy, dravé říčky a vrzající mosty.
Nezáleželo, kudy cesta vedla.
Ať už to byla hromada sena nebo menhirů, ať vezla stařečka, nebo tlustého Gala. Vždy dostala náklad kamkoliv bylo potřeba. Bezpečně, spolehlivě a svým tempem. A byla na to patřičně hrdá.
Její otec, statný oř širokých plecí, byl nejoblíbenější zvíře v širokém okolí. A Královna mu nehodlala dělat ostudu…
Vyměřila si vzdálenost a svižně nakopla blížícího se zloděje, až odletěl v kotrmelcích někam za chlív.

Z hospody je slyšet hlasitý zpěv. Galové se po pár korbelích piva pustili do národních písní.
Přes ulici se mihne stín a splyne s temnotou u zdi.
Na dvoře zafrká Královna.
Stín vystrčí nos a zkoumá nehlídaný vozík, který odpovídá popisu.
Opouští úkryt a plíží se vpřed, když se dveře na dvůr rozevřou dokořán.
„Už jsi měl dost, Obelixi! Jdeme!“ snaží se malý Gal vystrčit svého obtloustlého kamaráda.
Špeh, vyslaný samotným výběrčím daní, bleskurychle odcupitá a dřepne si za kompost... A vletí zadkem přímo do bodláčí.
Dvorem se rozlehne nelidský výkřik.
„Co to bylo?“
„Určitě ne Říman,“ usuzuje plačtivě Obelix.

Neúspěšný prodej menhirků Obelixovi na náladě zjevně nepřidává a Asterix přemýšlí, jak ho povzbudit.
„Dneska už nic neprodáme. Co zajít na korbel piva, Obelixi?“
Tomu se rozsvítí očka a za pár minut parkují vozík za hospodou. Hned za dveřmi je vítá hostinský.
„Jen račte, pánové. Co to bude? Máme kuřecí stehýnka nebo kančí guláš.“
„Výborně. Tři porce od každého, nebo radši čtyři,“ opravuje se Asterix při pohledu na slintajícího kamaráda.
„Ovšem. Tady zatím pivíčko na chuť a doporučuji první pivo najednou až do dna!“
„Pročpak to?“
„Dlouholeté zkušenosti, pánové. Jen na dně prvního piva můžete ocenit jeho vytříbenou hořkou chuť!“

Tržiště je narváno k prasknutí. Když utichá smích nad rozhlasovým vtipem, obchodníci znovu začínají překřikovat jeden druhého a nakupující se odstrkují lokty od nejlevnějších stánků.
Asterix se zájmem sleduje dění kolem a Obelix si hraje s Idefixem, když k jejich vozíku přistoupí důležitě vypadající muž.
„Jaký mají původ vaše… menhiry?“
„Útesy na pobřeží naší vesnice.“
„Je na nich značka výrobce?“
„Obelix vám do nich může rýpnout nehtem.“
„Kolik za celý náklad?“
„No…“ zaváhá Asterix a pracně počítá. „Tak tisíc sestercií.“
„Zabalte mi tedy jeden. A k tomu požaduji potvrzení o původu, podepsané.“
„Jistě. Vlastní krví?“ zavrčí už pěkně otrávený Asterix.

[postupně utichající nadšený řev z mnoha hrdel]
Dav: Ave, Caesar! Ave, Caesar!
[dusot těžkých nohou, cinkání řetězů]
Gladiátoři: Jdoucí na smrt tě zdraví!
[ťuknutí odložené sklenice na víno]
Caesar (slavnostně): Gladiátoři! Dnes budete bojovat o svou svobodu! Pokud porazíte všechny mé miláčky, jste volní!
Gladiátoři (sborově): Ave, Caesar!
[skřípot otevíraných mříží, vrčení mnoha lvů, řinčení připravovaných zbraní]
Caesar (rozkazovačně): Zhasnout!
[další vrčení, bolestný řev a úpění, volání o pomoc]
[krvechtivé hučení davu]
Caesar (škodolibě): Zapomněl jsem poznamenat, že budete bojovat potmě…
„A to je konec dnešního vtipu o Cézarovi! Hezký den a zdařilé nákupy na našem tržišti všem dobrým Galům!“

Zatímco Královna poklidně táhne vozík, Obelix zhluboka vzdychá.
„Co se děje, Obelixi? Čekal bych, že budeš mít z Římanů radost!“ otáčí se po něm Asterix.
„Byla to jen jedna jednotka...“ zafrčí jeho kamarád.
Malý Gal si povzdechne a vzápětí volá na procházejícího muže s nůší jablek na zádech: „Hej, ovocnáři! Kudy na tržiště?!“
„Pokračujte tímto směrem,“ ukáže chlapík a mrkne na jejich náklad. „Ale dejte pozor, na vjezdu jsou kontroly a akceptuje se pouze prvotřídní zboží!“
„Urážíš snad moje menhiry?!“ osobí se na něj Obelix.
„To jistě ne,“ uklidňuje situaci Asterix. „Tvoje výtvory mají první třídu dávno za sebou, Obelixi.“