Asterix a Obelix

Po úspěšné výpravě se oba kamarádi vrací do vesnice…
A s nadšenou úlevou vítají oznámení o posledním nástupu.
„Budete mi chybět,“ k rozpačitému údivu Galů má obrýlená mučitelka slzy na krajíčku. „Vím, že jsem občas přísná, ale...“
Asterix jí úslužně podává kapesník, zatímco ostatní už po sobě spiklenecky pomrkávají.
Obelix pomůže mučitelce s věcmi k bráně, u které se k nim ještě otočí se záludným úsměvem.
„A nemyslete si - vím přesně, co máte v plánu, jakmile se ztratím. Nepřehánějte to.“
„Bez obav, pohlídám je, aby se krotili,“ ujišťuje ji Asterix. „Přece jen jsou tvoje zákony oproti těm římským pohodlně snesitelné.“

Zdeprimovaný Taxus hledí na kupičku menhirků, kterou mu na dvorek vyklopil obtloustlý Gal.
„Je na nich i značka výrobce,“ ujišťuje ho spokojený Asterix.
„Úžasné,“ komentuje výběrčí kysele.
Obelix mezitím přerovnává přilbice ve vozíku.
„Tak zase někdy!“ vyhoupne se Asterix na kozlík. „Byla radost s tebou obchodovat, výběrčí… Jak že se vlastně jmenuješ?“
„Taxus Tetovaný…“
„Zajímavé, máš nějaké tetování doopravdy?“
Výběrčí odevzdaně přikývne.
„Ohó, a můžu ho vidět? Prý je to nějaká nová móda.“
Taxus jen vyhrne rukáv tóga a nastaví směrem ke Galovi rameno. Má na něm černým písmem vyvedeno: ´Miluji daně´.
„Výstižné, řekl bych,“ komentuje Gal s potlačovaným smíchem.

„Spokojený?“ táže se Taxus, mávající podepsaným lejstrem.
„To je lepší,“ připouští Asterix. „I když trh by se měl od daní osvobodit úplně.“
„To zkus navrhnout císaři,“ uchechtne se výběrčí. „Když jste tak dobří známí…“
„Možná navrhnu. Teď máme jiný problém… Co se zbývajícími menhiry?“
„Klidně si je odvezu domů,“ nafoukne se Obelix.
„Přece jich máš víc než dost. A tady Taxus ti jistě udělá nabídku.“
„Cože?!“
„Můžeš je rozdávat jako náhradu za špatnou daň. Aby lidé ve městě nepřišli zkrátka.“
Výběrčí zaskřípe zuby: „A když odmítnu?“
„Ale no tak... Po tom všem tě to přece ani nenapadne,“ zazubí se Asterix.

„Piš čitelně,“ upozorňuje Asterix, hledící Taxusovi přes rameno při sepisování opravy.
„Mám diplom z nejlepší římské školy!“
„Mám mu dát ťafku, Asterixi?“ hlásí se Obelix, skládající přilbice na vozík.
„To nebude třeba. Ještě podpis, výběrčí, nejlépe krví, to je teď v módě.“
„Už přeháníš, Gale!“
„Jen malý vtípek,“ zaculí se Asterix.
Taxus se nahne k podpisu, když se tržištěm rozlehne úpění.
„To není možný! Zase? Já je prokleju do desátého kolena!“ nadává jejich šéfka a tříská přitom do té divné krabice.
„Udělal jsem něco špatně?“ šeptá Taxus.
„Ale ne, tohle dělá od rána,“ mávne Asterix rukou. „Pořád proklíná nějaké UúPéCé...“

Taxus je potupený jako nikdy v životě.
Dva šílení Galové rozprášili celé vojsko, které tak draze přivolal do města. V nepohodlné pozici ho bolí záda a mokrá tóga je ještě nepříjemnější.
„Máš dost, výběrčí?“
Proti své vůli kývá hlavou: „Sazbu opravím, vytáhni mě ven, Gale,“ chce rozkázat, ale vyznívá to jako plačtivá prosba.
„Ale jistě.“
Asterix ležérně kopne do sudu a výběrčí se vykutálí na dlažbu.
Sotva zvedne Taxus hlavu, leknutím vyjekne před mokrým čumáčkem a ostrými zoubky.
„Neurážej Idefixe,“ zabručí Obelix, který konečně usoudil, že nasbíral dost přilbic a přikolébal se k nim. „Možná je maličký, ale kouše.“
„Ňaf!“

„Já mám jinou jistotu, výběrčí. Mého kamaráda.“
„Co vzmůže takový tlusťoch proti...!“ nadechne se Taxus, když kolem něj proletí přilbice.
„Budli! Budli!“
Asterix se usazuje na menhirky pro lepší výhled. Obelix rozdává přátelská plácnutí a po každém udělá piruetu.
Po náměstí se za chvíli povaluje polovina manipulu. Druhá se obrací na ústup, ale proti rozjařenému Galovi nemají šanci.
Taxus se snaží vycouvat, ale Asterix je rychlejší...
*
Římské vojsko se v nedůstojných pozicích válí na dlažbě a ctihodný Taxus je namáčknutý zadkem v sudu.
„Snad se ti dobře sedí,“ oprašuje si ruce Asterix, zatímco Obelix baletí po ´bojišti´ a sbírá přilbice.

„Tak podívej, ty drzý Gale,“ nadme se výběrčí, zapomínající na déšť z předešlého dne. „Daně jsou důležité! Nemysli si, že je lze jen tak přeškrtnout!“
„To si právě myslím,“ odtuší Asterix. „Zvlášť když jsou špatně.“
Taxus se ušklíbne: „Čekal jsem, že s tím nepřestaneš,“ mávne rukou a vozík obklopí manipul vojáků, zjevně posily z nejbližší pevnosti.
Obelix při tom hluku zvedne hlavu a zamrká na špičatá kopí.
„Zatknout! Za urážku a neoprávněné obchodování!“
Asterix se kupodivu klidně rozhlíží.
„Jen dvě věci v životě jsou jisté, Gale – smrt a daně,“ cení zuby Taxus. „A to první bude platit hlavně pro tebe.“