DMD č. 8. pro 8. 4. 2015. Téma: Masožravky

Dobrý den, vážení studenti, velice rád vidím, že máte všech deset prstů na rukách. Nohy máte v pořádku též? To jsem velice rád. Doufám, že příště budete volit lépe.
Dnes vás ovšem nutnosti zvolit si ušetřím. Dnes pro vás mám práci v oddělení masožravých rostlin. Není potřeba se jich bát, Adéla je již po večeři a Vilém se bude krmit až příští týden.
Opravdu se jich nemusíte bát. Některé masožravé rostliny z tropických deštných pralesů jsou sice schopny strávit kořist velikosti holuba, avšak žádná z nich není dostatečně velká na to, aby strávila člověka. Přestože jsou k tomu chemicky vybaveny.

„Mami!“ ohradila se Deanna a přitiskla si ruce na spánky. Přála si, aby ji mohla vypnout.
Ale maličká, vždyť mám pravdu. Měla by ses co nejdřív vdát. Lwaxana Troi na dceru starostlivě hleděla. Komandér Riker je velmi… atraktivní muž. Měla by sis pospíšit. Lišácky se usmála.
„Už dost!“ Deanna prudce vstala. „Nebudu tohle poslouchat!“ řekla a odešla z baru.
Přítomnost její matky na Enterprise byla nebezpečná. Byla jako… jako masožravá kytka, která pohltí, co ona nechá ležet ladem.
Kdyby jen Willa nechala ležet ladem…
Setřela slzy a opřela se o zeď koridoru.
Mami, ani nevíš, jak ráda bych se vdala.

Pamatuju si, že pěstoval masožravky. Tenkrát byly jeho celym světem. V podstatě žil jenom pro ně. Každá aby měla svoje místo, akurátní příděl světla, dostatek zálivky. Furt je přesazoval. Furt kupoval hnojivo. Pořád jim chytal mouchy. Povídal si s nima. Tenkrát sme si z něj dělali akorát srandu, protože my sme šli do hospody a on do "ateliéru". Tak řikal tomu svýmu pěstovacímu kumbálku , ale nikdy sem tam nebyla.
Pamatuju si, že s holkama moc nerandil, ne po tom fiasku, co si do ateliéru přived tu striptérku a vona se z toho zbláznila.
Pamatuju si, že dva dny nato zmizel.

„Maminka nás měla čtyři, každý z nás měl šupiny v barvě jiného drahokamu – já byla, samozřejmě, nejkrásnější.
Žili jsme v blízkosti paláce, protože maminka v té době létala coby příslušnice vzdušných sil tehdejší královny. Občas pro ni bylo těžké skloubit kariéru s mateřstvím, protože královna měla slabost pro pohraniční šarvátky.
Tehdy nás musela nechávat samotné, jen sloužící nám nosili jídlo. Jednou ale zdejší myslivec dostal chuť si vycpat něco onačejšího než kance. Vsadil na to, že krade bezbranné neohnivé nemluvně, tak přišel jen s pytlem. Zapomněl, že jsme malí, ale masožraví. Dopadlo to dobře. Královna si musela najít nového myslivce!“

„Víš, že mě postup nikdy nezajímal, Severusi,“ řekl Voldemort, přecházeje po skleníku. „Já chci výsledky.“
Tak proč sem za mnou lezeš? pomyslel si Severus pod soustředěným zájmem o rostlinu, z níž otrhával plody.
Vlastní myšlenky a sbírání surovin pro lektvar ho zaměstnávaly natolik, že si hned nevšiml, nad kterou rostlinu se Voldemort naklání. Pak už bylo pozdě.
„Můj pane, pozor!“
Chramst!
„Ta je nosožravá!“
Jen první pomoc a ustavičné komplimenty, že mu ten hadí nos sluší víc, zachránily Severuse před smrtí. Nosožravá rostlina dopadla hůř. V Británii byla zcela vyhubena. Dostala se na červenou listinu a endemitně žije v Izraeli.

"A kdo jsou tihle, Doktore?" dostala ze sebe Amy, když zaběhli za roh futuristicky vyhlížející chodby.
"Jmenují se Droserané, ale všichni jim říkají masožravky."
"To kvůli té zelené barvě a velkým zubům?"
"Jo a taky proto, že své vězně rozpouštějí. Tím získají živiny, kterými krmí své děti."
"A co budeme dělat, pokud nechceme skončit jako přesnídávka pro malého emzáka?"
"Mám plán."
Amy protočila oči.
"Jaký?"
"Chytrý a komplikovaný," usmál se Doktor "A bude fungovat, skoro určitě, pokud..." Úsměv najednou zmizel.
"Co?"
"...nás nechytí tamti strážní se zbraněmi, kteří se k nám rychle blíží."
Chytil Amy za ruku a běželi dál.

Všude jen kamení, pak šedá pláň abruptně končila strmými útesy nad rozbouřeným mořem. Na nebi visely bachraté oblaky; dešťová smršť na spadnutí. Jako bych došel na konec světa.
Tu se v dálce zaleskl oheň a já se k němu ve svém zoufalství rozběhl. Našel jsem jeskyni a omšelou ženu u planoucího ohně. Pokynula kostnatou rukou a já se vděčně usadil. Příjemné teplo mě ukolíbalo – brzy jsem usnul, slabý jako moucha.
Byla už noc, když se z hloubek jeskyně vysypal další tucet otrhaných ježibab. Jejich vzrušené brebentění mě vzbudilo.
„Masíčko, pošušňáníčko,“ zaslechl jsem ještě, než mě jedna z nich praštila palicí.

Kapitán Bossack pěstoval na lodi masožravé rostliny, a jednou požádal navigátora Narsise, aby mu pomohl s jejich krmením.
„Jaký je váš nejcennější kousek, pane?“ ptal se Narsis, zatímco krájel lahůdkové párky do misky.
Kapitán se zatvářil tajemně. „Pojďte, ukážu vám ji.“ Odvedl navigátora do zadní části zahrady a předvedl mu obří masožravou rostlinu s nádherným rudým květem.
Masožravka se po navigátorovi začala sápat oddenky, přitahovala ho k sobě a z květu vyjela mohutná blizna a olízla mu tvář… „Ááááá!“ zaječel Narsis, vyškubl se a uháněl pryč, co mu nohy stačily.
„Promiň,“ řekl kapitán k rostlině, „oni nevědí, že jsi vegetariánka.“

Přestřelku následoval zběsilý úprk. Dostihli ostatní... i Josefa. Jenže ten ji nepřivítal žádným vítáním – jenom křikem „Alžběto, proboha, co tady děláš, máš být v Praze!“
Bětka nedostala šanci vysvětlit, že přešla Sibiř kvůli němu. Nakonec polykala slzy při výčitkách nezodpovědnosti... až znovu uslyšeli střelbu, starostlivý Golovin ji chytil kolem ramen a běželo se dál.
Po kilometru zastavili a Alžběta si otřela slzy. Ubrečená sestra je zbytečná.
Když Josef přišel znovu, mlčela. Trochu provinile jí nabídl kus uzeného. Potom: „Promiň, já zapomněl, že tohle nejíš.“
Alžběta suše prohlásila: „Jsem ve válce dva roky, Josefe. Jím všechno.“
Vypadal šokovaně... ale přisedl si.

Králíček byl sice rád, že se má nezvaný host tak rychle k odchodu, ale na druhou stranu cítil jistou animální sounáležitost a prostě musel Simbaccu varovat.
„Hlavně nechoď skrz támhletu houštinu, rostou v ní masožravé květiny.“
Simbacca se zarazil. Ne snad že by se bál, na to by byl potřeba pořádný kus triffida, ale zaujalo ho to.
[„Cože?“]
„Vážně. Kryštůfek Robin tam jednou opékal buřty a sotva se otočil, byly pryč. A Prasátko říkalo, že ho prý jedna kousla.“
Wookiee slíbil, že si dá pozor, vyrazil na cestu za otevřenou sklenicí marmelády a v houštině zakopl o Tygra s udicí.