DMD č. 8. pro 8. 4. 2015. Téma: Masožravky

Říkali jí Masožravka Julie, protože polykala muže a chlapce jako lahodná soustíčka. Šuškalo se, že jí neodolal ani profesor Smrtka, který byl všeobecně oblíbený a také považovaný za absolutně nepolapitelného.
Jakmile našla a zacílila, nikdo neuniknul.
Říkali mu Stín, protože chodil po chodbách krok za Malvínou a po většinu času mlčel. Nebyl považovaný za velkou hrozbu pro mužské osazenstvo školy, přestože ho děvčata shledávala roztomilým. Všichni tak nějak věděli, že o holky nestojí.
Všichni kromě Masožravky.
"Julie tě zaměřila, Kristý," řekla mu jednou Malvína a on ponuře přikývnul.
"Je čas vytáhnout KPZtku?" zeptal se s nadějí.
"Rozhodně, granátům končí expirace!"

Milý autore,
nerady Tě obtěžujeme, ale chceme si stěžovat. Všechny.
Ani nám nevadí fakt, že jsi z nás udělal ošklivé masožravé obludy. Každý jsme nějaký a všichni musíme něco jíst, že.
Jsme ochotny překousnout i to, že kvůli jídlu škemráme u dveří jako žebráci. Mimochodem- s tou jeskyní ses taky nepředal.
Ale tohle je vrchol. Zkrátka a dobře- s tím jelenem jsi to přehnal!!!
Když se to stalo poprvé, řekly jsme si, no dobrá, autor se nějak přešlápl, příště toho Smolíčka sežerem. Ale TŘIKRÁT?!
Mohl bys nám laskavě vysvětlit, proč nám ta věc se zlatými parohy pořád bere jídlo???
Jeskyňky

Co svět světem stojí, jsem vášnivý masomil.
Tedy mi dovolte malé povídání o vzniku správného stravování:
Kdysi v dávných časech, žili na zemi pralidi. Byli malí, spali na větvích, jedli kořínky a bobule. Pralidí na zemi přibývalo, avšak bobulí bylo čím dál méně.
Jednoho dne pračlověk Horáček uviděl v houští prašelmu masožravou, jak tam baští prasrnce.
„Ha!“ pomyslel si pračlověk Horáček a šel s tou novinou za svým pranáčelníkem Pralinou.
„Ha Ha!“ zvolal radostně pranáčelník Pralina a svolal své pramužstvo, aby se vydali na lov.
Od té doby měli pralidi plná bříška, před spaním netlačila je v žaludku tvrdá šiška.

„Já nejsem taková žádná obyčejná,“ ohradila se.
Zatvářil jsem se nechápavě. To ji jen povzbudilo.
„Nejsem žádná trapná chudinka spoléhající na žraní hlíny,“ div se nenadýmala pýchou.
„Jo, já jsem totiž pokročilý výsledek tisíciletí vývoje.“ chlubila se, „jsem nejpokročilejší z rostlin, neboť svou výživu mohu doplňovat z nachytaného hmyzu. Přilákám ho pomocí hmyzích feromonů.“
Pozdvihl jsem lehce obočí.
„Sleduj,“ vykřikla, a začla vonět jako moucha.
Bzzz, přiletěla moucha a klap, byla pozřena.
„Hustý,“ pochválil jsem ji, a otočil se ke květinářce.
„Tak tuhle taky,“ objednal jsem si.
„Vynikající volba, pane,“ odtušila a milou zlatou masožravku uřízla a přidala do pugétu.

"Fuj, co to je?"
"Má to bejt džuveč."
"Ty seš padlej na hlavu. Proč sis to vybral? Vždyť to vypadá jako ten hnus ze včerejška, akorát rozemletej."
"Jsem byl zvědavej, co to je."
"Tak schválně..."
Okoukl. Ochutnal. Odsunul.
"Ble. Já na to dlabu. Si radši půjdu pro buřta k bufetbábě."
"Neblbni, všim sis, jak po tobě posledně jela?"
"No to je právě ta prdel, ne? Laškovat s bufetbábou!"
"Ty seš kůň! A co mám zatím dělat s tímhle? Ten chlap ve vokýnku se hnusně kouká, když něco vracíme nedojedený!"
"Tak to zkus nasypat těm kytkám u schodiště. Třeba jsou masožravý."

Masožravka s býložravcem chtěli si to zkusit,
jenže vážně netušili jak se jim to hnusí.
Měli se fakt celkem rádi vždycky kromě jídla.
Hádali se jako koně, večeře jim stydla.
On jí říkal, že je mrcha, ona jemu měkota,
nikdy spolu nesdíleli co je vlastně dobrota.
Když jí vařil zeleninu, byla sama zelená,
On zas plakal přes hodinu když mu picla jelena.
Jen se pořád hádali a nikdo nebyl v právu.
Tak mu místo řešení ukousnula hlavu.
To si holka pochutnala a zas měla klid,
Když má chlápek dobrý maso tak jde stranou cit.
A zbytek si dá vyudit.
Mňam!

Slunce svítilo na krásnou a voňavou louku. Byl to nádherný letní den stvořený k výletu do přírody.
"Tak jsem s tím skončila. Přestala jsem jíst ostatní živočichy."
"Počkej, ale jak to?."
"Myslím si, že to není správné."
"A není to proti přírodě?"
"Ne, není a navíc se teď cítím daleko lépe a uvolněnějc."
"A čím se živíš?"
"Já už jenom fotosyntetizuju."
"No počkej, ale jak získáváš dusík?"
"V přírodě je ho dost, je všude okolo, stačí se pořádně rozhlédnout."
"Co blbneš, přece se jíme navzájem, tak to v přírodě chodí."
"Chci ten řetěz kolektivní viny porušit."
"Aha, bojíš se vegetariánů?"

Dortíčky zdobené nadýchaným krémem, quische se špenátem a mozzarellou, nadívaná vepřová hlava obložená opečenými holoubátky. Katniss chodila od jednoho stolu k druhému a nevěděla, co z toho si vybrat.
Upoutala ji skupinka lidí v pestrobarevných šatech. Soustředěně pozorovali ženu, která se vidličkou snažila ukrojit něco zmítajícího se.
Byla to pokroucená rostlina, obložená paprikami a napůl zalita bešamelovou omáčkou. Napínala doširoka ozubené listy, snažila se bojovat, přesto však vidličce neunikla. Okolo stojící lidé odměnili výkon ženy nadšeným potleskem.
Katniss úplně přešel hlad. Slýchávala, že masožravé květiny jsou nebezpečné, ale o tom, kdo je nebezpečný dravcem v Kapitolu, měla naprosto jasnou představu.

Temná ulička. Zrychlující kroky a kus za nimi další troje. První kroky přechází do běhu a pak náhle zastavují. Jsou obklíčeny.
V tu chvíli se ale vedle dívky v nesnázích objevuje Masožravka. Pod superhrdinskou maskou se skrývá hybrid rostliny a člověka. Lidská anatomie se v ní protahuje do elegantních zelených tvarů a ze zad jí vyrůstají šlahouny s lepkavými klepety. Každou noc spravedlivě bojuje za nevinné.
Nepíše se o ní, vlastně ani nemluví. Nekreslí se komiksy s její tváří na obalu. Kdo by mohl jako svého hrdinu přijmout tvora, který svou oběť naporcuje a pohltí jako masožravá rostlina špinavou mouchu?

"Zázrak!" Volá nadšeně velekněz oblečený do fialově strakatého hábitu a mává zmateně rukama. Dav hlasitě hučí. "Radši se odklidíme trochu stanou", syknu polohlasem. Karel na můj povel nečekal a už se sám začal opatrně mezi sloupovím sunout k postrannímu východu z chrámu. Vydechneme až venku v záři slabounkého jarního slunce dopadajícího na šedý prach zvolna usedající kolem chrámu. Pomalým krokem se ubíráme k městu po cestě lemované palmami. "Co dál?" ptá se Karel. Tentokrát to vyšlo, ale stále drží Toma v zajetí a jejich touha obětovat božstvům nemusí pominout. Nemůžeme si dovolit chodit potají krmit ty jejich masožravky každý den!