DMD č. 8. pro 8. 4. 2015. Téma: Masožravky

Alenka měla hodiny bylinkářství ráda.
„No to je snad trapný vtip,“ zaslechla afektovaný Ambřin hlas.
Ambra si neustále na něco stěžovala.
Alenka jí nejprve nevěnovala pozornost, ale když viděla v truhlíku postaveném na katedře chudobky, trochu se zarazila. Co na nich může být tak zvláštního? Přesto se šla na přehlížené kytičky podívat zblízka.
Vypadaly úplně nezajímavě. Byly jen o něco větší než ty, které rostou všude na trávnících. Kolem Alenčiny hlavy bzučela moucha. Chudobky si klidně trůnily v truhlíku… až náhle jedna vymrštila několik okvětních lístků a dotěrnou mouchu slupla jak malinu. Dokonce spokojeně zamlaskala.
Obyčejná chudobka?
Masožravá Bellis major!

V pralese, jenž nemá konce,
po polena v blátě sic,
ten slušný člověk změnen v psance
rochní se tu čím dál víc.
Bez břehu, a bez výčitek,
plahočí se dál, a dál,
je mu jak by z basy utek,
a teď by se tak rád kál.
A světe div se, vše je jinak,
pán se brodí, bez vinny,
hodil by se rumu panák,
no tak aspoň holiny.
Kde je konec utrpení?
Kde je konec konce lopoty,
na zádech mám květináče,
v síťce jakés dobroty.
Poznali jste možná dobře,
že pána jímá botanika,
kvítka našel, to je dobře,
masožravé! Sedí vzlyká.

„Řediteli, ten váš nápad s dovozem velkých masožravek z Peru se fakt vyplatil,“ zajásal ekonom, který právě vrazil do dveří. „Prodej fantasticky roste, vyděláváme na tom majlant. I přesto, že každý, kdo u nás tyhle kytky kupuje, musí vyplnit dotazník. Jméno, příjmení, rodný číslo. A taky důvod, proč tu potvoru kupuje. To vymyslel ten mladej z obchodního, abysme neměli oplétačky s policajtama. Já si udělal takovou malou soukromou statistiku. Chlapi kupujou nejvíc pro tchyně, manželky a zhrzený milenky. No a u ženských je na prvních místech manžel a jeho milenka.“
„Abych nezapomněl, ta kytka, kterou jste si objednal, stojí támhle.“

Vzduch se tetelí horkem a na nebi si ustlalo několik načechraných chumáčků vody. Říčka pod okny malebného stavení si doteď pomlaskává po strávení kapek z předchozí průtrže mračen. Z bažinaté zahrádky vše bedlivě sleduje brčálově zelená mladá dáma a s nadhledem hodnotí situaci. „Pršelo." mlask „Pršet zase bude.“ mlask „Horko posuď sama, kytko.“ mlask mlask kvák mlask „Ohó! Tak to je libovkaa! To si zase pošmáknem.“ Kapičkami posetá rostlina byla výroky své žabí společnice naprosto nadšená. Každý z jejích lístečků se už úplně třásl na nové houfy komárů. „Roďte se, larvičky! Poleťte, hmyzíčci! No, žábo, kdo dneska ukořistí nejlepší masíčko?“

Byl jeden motýlek, který žil na louce plné květin. A přesto byl nespokojen.
Všechny byly tak všední. Snil o nějaké výjimečné kráse.
Proto se jednoho dne rozletěl pryč. Letěl dlouho, daleko, až se ocitl nad pustou, nekonečnou rovinou. Nelíbilo se mu tam. Začal pomýšlet na návrat.
A tu spatřil dole květiny naprosto nevídané. Byly pokryté nespočtem drobounkých kapiček, třpytily se jako diamanty. Křehké, úchvatné, jako nejvzácnější umělecká díla.
Motýlek byl uchvácen. Tohle byly květiny, po jakých toužil!
Naštěstí ho zastavila stará vážka. Vysvětlila mu, že to jsou smrtící rosnatky.
Motýlek se vrátil a najednou mu známé květiny připadaly opravdu krásné.

Oči Willa Turnera se rozšířily překvapením. Hledal toho piráta všude možně, ale tady ho nečekal. I když, je to Jack Sparrow. Kapitán Jack Sparrow. U něj není překvapení nic. Dokonce ani sezení na trůnu kanibalistického kmenu.
,,Jacku, ani nevíš, jak rád tě vidím," vydechl Will uvázaný rukama i nohama na větvi.
Jack těm kanibalům něco říkal řečí, která vyzněla, jako kdyby si jí právě vymyslel. Pak Willa i ostatní odnesli pryč.
Nakonec se jim podařilo utéct. Dokonce i Jackovi, na kterého si nejvíc brousili vidličky.
,,Wille Turnere, nikdy se nesnaž bejt kapitánem masožravek. Né fšechno maso je dobrý, kapiš to?"

"We will survive this, Ronald!"
"I'm reaching my limit Robin, save yourself!"
"NO! we're in this together!!"
"I ca-" Ronald couldn't continue, a vine suddenly grabbed him by the leg. The vine pulls Ronald mid-air, upside down; "Run! RUN!" screams Ronald. On the verge of tears Robin screams back "I can't leave you! It will eat you alive!". Ronald gasps and warns Robin "Their queen!! BEHIND YOU!".
"huh? wh-" Robin gets interrupted. "What in the heavens you kids are doing?" their mom pouts. The kids put up their most adorable smile and answered together: "What else? surviving the man-eating forest!"

Na místo činu dorazím obvykle do několika minut, málokdy později. Mám perfektně vyvinutý čich, pach krve i první výron rozkladných enzymů poznám neomylně. Nejprve se pečlivě věnuji tělním otvorům, do každého vložím několik desítek mikroskopických měřičů. Následně hledám, zda tělo nemá nějakou ránu či pohmožděninu, a ošetřím je stejným způsobem.
Pak nezbývá než čekat na parťáka a mezitím občas zkontrolovat, zda měřiče dělají, co mají. Příjíždí různě, někdy za pár hodin, jindy až za dva dny. Lupou pozorně zkoumá mou práci a pinzetou vytahuje jeden měřič za druhým. Nakonec forenzní entomolog spokojeně pronese: “Copak bzučivka, na tu je vždycky spoleh!”

„Volal si ma?“ Profesor Potter vstúpil do riaditeľne.
„Vcelku bystrý na svoj vek,“ odvrkol Snape. „Tvoje dve deti boli, už znova, prichytené pri porušovaní školských pravidiel.“
„Nevrav,“ nevinne zamrkal. „A ktoré z mojich detí?“
„Tie, ktoré vedú v rebríčku výtržností. James a Sirius.“
„A čo spravili tentoraz?“
„Boli dolapení v skleníku pri krádeži mäsožravých rastlín. Neobvyklé miesto, kde by ich človek... zadržal.“
„Nemáš ich zadržiavať, máš ich milovať.“
„Potter!“
„Je to moja chyba. Chlapci si to zle vysvetlili,“ uškrnul sa. Prečo trocha nezarýpať? „Blížia sa tvoje narodeniny a ja som povedal, že neviem, čo ti darovať. Zrejme mi chceli pomôcť...“

Crossover pro fanynky Fikusu