Dračí Doupě

Thyron přezdívaný Děsivý si dal záležet na tom, aby opravdu byl děsivý. A také stylový, protože jaký má smysl prodat svou duši prastaré bytosti s příliš mnoha chapadly, když z toho nebudete mít cool ohoz?
Thyronovy rohy, rudá pleť a fialový oděv zaručovaly, že ho lidé budou brát vážně a že budou přesně vědět, s kým mají co do činění. Kolovaly zvěsti, že jeho rodina zemřela při hrozné tragédii...
Thyron přinejmenším tu tragédii plánoval pokaždé, když mu maminka upletla novou šálu. "A jíš tam v tom městě hříchu pořádně?" ujišťovala se. "Čistíš si pravidelně zuby?"
"Maaaamiiii! Už jsem snad velkej!"

Nijak ho nepřekvapilo, že zemřel - věděl, že se smrt blíží a byl připravený. Co ale nečekal bylo setkání se samotnou bytostí, která stvořila jejich svět.
"První mezi rovnými... " zněla nabídka. "Staň se jedním ze sedmnácti bohů pro nový svět, pánem světla a slunce."
Khar samozřejmě věděl, že to vlastně nabídka není. Byl to rozkaz, očekávání. Odmítnout by znamenalo změnit samotné základy světa.
"Ne."
Světem duší se rozneslo absolutní ticho.
Stvořitel svojí otázku nezopakoval. "Je to tvá volba," řekl, s jistou nechutí v hlase. "Od teď není jedna správná cesta, ale mnoho různých s mnohými konci. Snad si připraven nést následky."

Nakonec se Lucka rozhodla si to kafe před následujícím bojem
přece jenom dát. A ne jen tak ledajaké.
Její oblíbené cappuccino, a to hned dvojitou dávku.
Co kdyby zase usnula?
Pán Jeskyně promluvil: ,,Právě jste přišli ke kouzelné jeskyni,
nacházíte se přímo u jejího vchodu. Abyste vešli dovnitř, budete
ale muset uhodnout heslo. Máte tři pokusy a nápověda je,
že heslo nějak souvisí s oním vchodem!"
,,To je trochu chabá nápověda," povzdechla si Lucka spolu se svými dvěma
souputníky Tomášem alias trpaslíkem Ragulem a a Liborem alias hobitem
Timurem.
,,Inu, kolik hesel znáš, tolikrát jsi pařmenem," usmál se geek Petr.

,,Probuď se! No tak, Lucko, vstávej!" Ozývalo se odněkud zdáli.
A probudila se. Náhle a rychle, jako když skočíte do ledové vody
a vykřiknete překvapením.
Došlo jí, že není královna Eowyn a nevolá k ní vítr v korunách stromů,
ale že je Lucka Dostálová a hraje Dračák v opuštěné horské chatě
s partou kamarádů.
Že právě nejspíš zaspala svůj tah.
A že ten, kdo jí volá, je Pán Jeskyně, vysoký, brýlatý ajťák Petr,
se kterým vždy trochu soupeřila o to, kdo hru povede.
Probudila se a žmoulajíc v ruce dvanáctistěnnou hrací kostku přemýšlela,
zda si dát před další bitvou kafe.

Elfská královna Eowyn, vášnivá cestovatelka, kartografka a bojovnice,
přezdívaná též ,,Královna cest" se právě vracela z urputného boje
s trpaslíky, majíc na sobě zlatou čelenku a královskou róbu stejně zelenou, jako příroda okolo.
,,Ti proradní trpaslíci..." říkala si potichu, téměř v duchu,
jak se jen sluší na královský majestát.
Není divu, že plála hněvem. S tím zlatem by se smířila.
Ale že vzali i kouzelný džbán, kde byla ukrytá všechna její magie?
Znavena si lehla pod stařičký dub a nechala se obrůstat jeho kořeny.
Ráno moudřejší večera.
Lucce se málokdy stalo, že by se do hraní Dračího Doupěte takhle zabrala.

Už zase stojíš na okraji propasti, hrdino. Cítíš za sebou horký dech monstra, které tě pronásleduje. Jediný skok tě může připravit o vše. Doskočíš tak daleko? Podaří se ti uniknout se svým lupem? Nebo tě tvé nohy zradí a ty spadneš do hlubin, kde se tvé tělo roztříští o kameny a skály.
Ruce se ti třesou, ale není jiná možnost. V duchu se připravuješ na nejhorší.
Ten, kdo rozhoduje o tvé budoucnosti, zkoumá kostky osudu. Dech se ti zasekl v krku.
"Zas tak velká průrva to není a hodil si 13, takže si to přeskočil. Ale uber si jedno zdraví!"