Dračí Doupě

"Mwhaha! Vaše dny jsou sečteny, dobrodruzi. Mysleli jste si, že se postavíte moci Dušana Černodušného? Že odoláte mým hordám nemrtvých a mým smrtícím kouzlům?"

Reginald i jeho družina už mleli z posledního. Čarodějovi už nezbývalo ani jedno kouzlo, válečník krvácel na hlavě, zloděj dostal dýkou do... no, raději nebudeme konkrétní místo zmiňovat.
Stáli na okraji útesu, a nemrtvé hordy se blížily.
"Mám ještě jednu věc v záloze." zašeptal Reginald.
Navzdory očekávání všech však nezačal kouzlit, místo toho prudce vyrazil, ruce vepředu.
Dušan zavrávoral. Na okraji útesu. Pak s jekotem zahučel do hlubin.

"Co to bylo?"
"Říkám tomu držkopád. Spešl kouzlo."

"Nemyslíš, že už jsme tady šli?" zeptal se Reginalda jeho společník. Temnými chodbami kráčeli už nějakou dobu, jediným světlem v temnotách fluorescentní houby.
"Ne, koukni na zeď - říká to POŘIĎTE SI VYBAVENÍ NA VAŠI VÝPRAVU, VČETNĚ LOUČÍ!" ukázal na jednu ze zdí Reginald. Slova sestavená z hub tiše blikala. "V předchozí chodbě bylo MÍSTO PRO VAŠI REKLAMU."
Tak se ploužili dál, konec v nedohlednu.
"Ale tady už jsme opravdu šli, zase ta reklama... Měli jsme si vzít mapu!"
Náhle se houby začali pohybovat. Vůbec to nebyli houby, ale svítící chlupaté housenky!
Zeď nyní ukazovala NAVIGAČNÍ SYSTÉM SE SLEVOU!.
"A sakra."

Život dobrodruha je náročný v mnoha ohledech, především pak nesmírně finančně nákladný. Najdete nějaký prastarý poklad a než se nadějete, všechny vaše penízky jsou rozkutálené a musíte nakoupit vybavení za co nejlevnější cenu.
"Potřebujeme nějaké svitky, Reginalde!" Svitky, svitky. Takový pořádný magický svitek není v našem rozpočtu! Ještě že ten pofidérní gnóm na rohu nabízí nějaké se slevou.

"Vzal si ty svitky, Reginalde?" zařval válečník, zatímco se snažil upižlat mečem kus trolla.
"Tady, svitek ohnivé koule!"
Ale místo obrovského výbuchu se na trollově kůži objevila akorát... vyboulenina?
"Co si to koupil za šunt?"
Reginald pohlédl na svitek. "Svitek ohnivé... boule?"

"Ne, strom s tak hlubokými kořeny přece nemůže být smrk!"
vybavoval si Petr své znalosti dendrologie, které letmo zachytil
mezi jednotlivými zdřímnutími na gymnaziálních hodinách.

"Jo, určitě to bude něco jiného", ozvalo se v jeho hlavě a zároveň odněkud
zvenku, zatímco se okolní temnota začala postupně prosvětlovat a jakoby vlnit.

Nad ním se skláněla ustaraná tvář Lucky, o kousek dál stáli další dva bardi.
"Kamaráde, tys tam mezi těma bedlama měl muchomůrku zelenou!" Vyhrkla Lucka zděšeně.

"To by vysvětlovalo ty halušky, ale jaks to poznala?"

"Ženská intuice."

"Nebo spíš znalosti studentky medicíny," napadlo v duchu Petra,
"bedly mají nahnědlý klobouk".

Po ranní houbové smaženici Petr pokračoval ve vyprávění plot-linu tak usilovně,
jako by příběh skutečně prožíval.

Tomáš líně klepal prsty o stůl a Libor ještě napůl klimbal a jen tak ledabyle se šťoural vidličkou ve zbytcích snídaně, minimálně Lucka, posilněná tradičním cappuccinem s notnou dávkou cukru, však Petra sledovala pozorně.

Pán jeskyně byl v realitě očima vpitý do mapy, ale myšlenkami byl
ve svém světě, kde vězel spolu se svými druhy ve spodním patře pekla a nahmatat dokázal kromě nich jen kořeny jakéhosi stromu. Zamrkal. Není to smrk? A byly to opravdu bedle, které jsme na dnešní smaženici byli natrhat?

Ireena sa prudko postaví, s rukou už na rukoväti. Akoby zmienka o ňom stačila, aby bojovnosť vytesnila z jej mysle strach. Ale príliš pevne zviera svoju čepeľ.
Pamätá si oči, nemŕtve a neživé. Okúzlil ju, očaril čarami. Pri spomienke na tú lesť sa jej zdvihne žalúdok.
Neprinútil ju. Sama ho pozvala dnu.
Spomína si.
Pamätá si zas a znova.
Pamätá si ako Tatyana. Ako Maria. Kristina. Anna... Spomienky z jej života splývajú s ostatnými.
Odjakživa bola bábkou v tejto zvrhnutej hre. Trestom a pokáním niekoho bez svedomia. Nesmie ju dostať. Okrem osudu horšieho než smrť jej ostáva len jedna možnosť.

Sandra felt the wind mess up the hairdo Agatha gave her. She tried to poke at the braids to make the mischevious strands stick, but they just kept on sticking out. She felt like a scruffy mutt.
She did not enjoy this part of their journey. The great outdoors! Things can eat you, it's all dirt and either mud or dust, and she has nowhere to bath.
But as she squinted with her hair flowing around her face, she had no doubts that she looked majestic. Worth it then.

The wind is strangely hot.
She reaches back.
Are those scales?

"Come with me." The eerie whisper in her ear almsot made Sandra's hair stand up.
-
When she first saw the banshee, Sandra pressed bit her cheek. She couldn't have been older than her - what could have happened to her? Who drained her of her beauty?
-
"I will."
-
She reached into her pack and Agatha's eyes widened at the sight.
-
She lead her into the ruined house. Sandra sat down, ready to brace herself at attempted possession. And then Agatha started running the comb through her hair.

Sandra felt something in her chest - warm and unsettling. She felt it reaching out.

"Come with me." The eerie whisper in her ear almsot made Sandra's hair stand up.
-
When she first saw the banshee, Sandra pressed bit her cheek. She couldn't have been older than her - what could have happened to her? Who drained her of her beauty?
-
"I will."
-
She reached into her pack and Agatha's eyes widened at the sight.
-
She lead her into the ruined house. Sandra sat down, ready to brace herself at attempted possession. And then Agatha started running the comb through her hair.

Sandra felt something in her chest - warm and unsettling. She felt it reaching out.