Dračí Doupě

Before, things were different, they were just friends, but then, it was more complicated.
Irkus was beautiful, bright beyond reognition. He never really cared about Tyr or other faiths, however his understanding of people made him a great leader.
Marka could never not be curious and action-hungry. People adored her, and she was so invested in her mission, healing and helping.
Gunn was a champion of Tyr, and she enjoyed most of it, but she never was as good with people.
They grew together, from children to adults, from friends to lovers, from promising to destined to rule the order.

Gunn used to go to pretend fight with Marka. The sword in her hand was not just a stick anymore.
"Step back. Parry. Advance. Strike. Good, but not good enough. Again!"
Gunn nodded. Rjeks was intimidating, but she only wanted her to be able to defend herself and whoever needed it. Or so she thought.
She snarled when Rjeks hit her in the head. "I did what you told me to do!"
"Well then maybe you should start using that thick skull of yours and think on your own! Don't expect mercy. Or pity."
Gunn took that lesson rather seriously.

Gunnrarr, Irkus and Marka were happily chatting away. Well, the human children were, Gunnrarr was focused on carrying two buckets of water.
"And Nolda said that you could not study with us because it was not your purpose, that you will work with the dogs."
"Great," Gunn grunted, "I like them better than books anyway."
Irkus smirked. "He forgot to mention that Rjeks wants you, though."
Water splashed as Gun turned around. "The weapon master?"
"Uhm. I heard her. She said that religion was the weapon of our era. I hope she meant faith, or else it would be blasphemy."

Gunnrarr was tending to the dogs, but she could still hear the noise. They were celebrating Tyr, the god- her god.
She spared a look to the mastiffs. "I fed you and cleaned your poo, so I can do the other stuff later."
She turned and ran, leaving the kennels behind.
She managed to climb over the gate separating the temple itself and the monastery. It was not the first time. But for the first time, when Nolda saw her, he put his hand up. "You should not be seen."
"But... "
"You do not belong, child. Get used to it."

She was a human, he an orc. Two different cultures, one soul. Both outcasts, both having left their tribes to find a home in each other.
When they realized she was pregnant, they knew they could not raise the baby, especially in a company of orcs. They barely tolerated them as it were.
In the third temple, they said yes, they would find use for a half-orc.
Nobody knew she was not to be a brute that can be ordered around. In that temple, a hero was born.
And more importantly, a good heart started beating on its own.
"Gunnrarr."

Se spikleneckým výrazem k nim přistoupil hostinský.
"Vy asi hledáte nějakou práci?" zeptal se.
"Jasně! Ano! Kolik?" zahlaholila společnost.
"Potřebuji hrdiny, kteří pro mě získají Vidoucí oko Adamiloru."
Kolem stolu se rozprostřelo ticho.
"Vidoucí oko Adamiloru!"
"Jasně!" vykřikl temný elf a začal se hrabat v torně.
"Tady je to napsané," ukázal jim na list papíru, "má to dělat něco s naší rodinou, jo, jo, máme hledat v Ald-tiranonu, co že... jasně, tam jsem se narodil."
"Paráda, vykřikl mohutný barbar pisklavým dívčím hlasem. A prachy?"
"Pět zlaťáků."
"To si děláš srandu!"
"Tak dobře, pět pro každého."
Kolem stolu se ozval jásot.

"Chci bejt vysoká, krásná elfí kouzelnice."
"Nemůžeš být elfka, hraje se ve světe trpaslíků. Elfové tam nejsou."
"Já nechci bejt trpaslík. Trpaslíci jsou malí a oškliví."
"Ale v mém světě žijí pouze trpaslíci a lidé. Takže musíš bejt logicky trpaslík nebo člověk."
"Dobře, dobře, tak budu trpaslík."
"Hm... Trpaslík nebo trpaslice?"
"Trpaslík. Bejt trpaslice je ještě potupnější než bejt trpaslík."
"Dobře. Takže budeš hrát crossgender."
"A na tom je něco špatnýho?"
"No, přežije se to. Jaký chceš mít povolání?"
"Samozřejmě kouzelník."
"Hrajeme v nemagickém světě, nemůžeš být kouzelník. Ani alchymista."
"Tak co mám sakra bejt?"
"Trpasličí bojovník. To je typické."

,,Takže máme tu člověka hraničáře, trpoše bojovníka a elfku léčitelku," řekla Zuzka. ,,Co chceš být ty?"
,,Já nevim," hlesl Tomáš. ,,Co třeba zámečník?"
,,Ale to nejde," protestovala Anežka, elfka.
,,Proč ne?" zeptal se. ,,Představ si situaci, kdy skupinka narazí na zamčený dveře, do kterejch se bude muset nutně dostat. Co pak?"
,,Tak je vyrazím," řekl Lukáš, trpaslík.
,,Ale budou to sakra pevný dveře!"
,,Zámečník ale v pravidlech není," řekl Honza, hraničář. ,,Musíš se držet pravidel. Tome."
,,V pravidlech? Tohle je RPGéčko, kámo. Můžeš hrát co chceš, vykašli se na pravidla," řekl Tomáš.
,,Tak dobře, Tomáš je zámečník," rozhodla Zuzka, PJka.

Za všechno mohl ten blázen Alvin. Kdyby nepřesvědčil vilnou barbařici Uši, že se Xavosovi líbí, nemusel by se ubohý mág do téhle situace vůbec dostat. Za tři dny pronásledování obrovským chlupatým monstrem ztrápený šlechtic značně pohubl a zpustl. Naštěstí se mu podařilo přesvědčit skupinu potulných kudůků, že je jejich strýc Baláž a ti ho přijali mezi sebe, pohostili šašlikem a napojili kozím mlékem. Nyní se se třemi průvodci plížil nočním hvozdem po skryté pěšině do nejbližšího města. Náhle cosi zaslechl a otočil se. Co to bylo? Křupnutí větvičky? Uši! Obrátil se na kudůky, ale ti už šplhali na nejbližší stromy.