Dračí Doupě

Má krásný palác, spousty služebnictva a všechny rozkoše světa na dosah ruky. Když ji natáhne, zjistí, že jsou otrávené.
Má vlastní sanatorium, movitou klientelu a konečně samostatnost. Jediné, co jí chybí, je soucit.
Má šerifskou hvězdu. Je jediný zákon v tomhle městě. Tak proč utápí svůj smysl pro spravedlnost ve whiskey?
Má smečku chrtů. Každý den je karneval a všichni se smějí. Nevšiml si, že za maskami se ukrývá zášť a vztek.
Má zlatý důl. Vykazuje zisky a nepočítá ztráty. Ztratil jen jakoukoliv ohleduplnost.
Zatímco my sedíme na zadku. Hrajeme Dračák. Protože kolik charakterů máš, tolikrát jsi člověkem... půlelfem... gnómkou...

"Mám takové podezření. Tenhle pán pořád říká jaký je fanoušek temného pána a napsal o něm knihu a kdesi cosi, a pak má čirou náhodou manžela, co je 'expert na černou magii'?"
"To není čirá náhoda! Co když je ten manžel temný pán v přestrojení?"
"Ale jak to sakra poznáme?"
Pán jeskyně se snaží ze všech sil udržet si neutrální tvář. "Jediné zobrazení temného pána je obraz, který jste našli. Ale je tam vidět jen v brnění a stojí zády."
Hráči chvíli přemýšlejí.
"A můžu si hodit na to, jestli jejich zadky vypadají stejně?"
"Co?"
"No jestli ten zadek sedí!

,,Jo, zábava právě teď měla přijít, kdybych ovšem nezapomněl plot-line!"
Povzdechl si najednou zadumaně Petr a zahleděl se do mapy svého
tak pečlivě piplaného fantasy světa.
Podrbal se na bradě ve svých řídkých vousech.
,,Syn svého otce, co?" Pousmála se trpce Lucka.
,,Tak to prr," bránil svou čest naškorpeně Petr,
,,takovej sklerotik jako on zase nejsem!
Zato ty jsi dcera svého otce, jen co je pravda.
Ve hře i v lásce prý toužíš mít vždy navrch. Inu, naše královna!"
Tomáš a Libor si již významně odkašlávali, čekajíce na svůj tah, když PJ zavelel přerušení hry. Krb dohasínal. Šlo se spát.

Naše trojice udělala ještě pár nesmělých kroků kupředu,
aby se hned nato svezla jakýmsi temným tunelem dolů.
Zřejmě na samotné dno rozlehlé jeskyně.
,,Jak jsme, u všech všudy, spustili tu past?" povídá Eowyn.
,,Jo, co děláme tady na dně?" Přidal se s nářkem Ragul.
,,Přesněji řečeno v suterénu!" Promluvila konečně pekelná bytost,
dosud jen výhrůžně mlčící.
,,Suterénu čeho?" Podrbal se zamyšleně Timur na bradě.
,,Horního patra pekla! A teď už sklapněte, ta největší zábava
teprve přijde!"
Po těchto slovech temná bytost zmizela, zanechajíc po sobě hrobové ticho
a nepropustnou tmu, snad ještě hrozivější, než její pekelně dunivý,
záhrobím čpící hlas.

Naše podivná fantazijní trojice šla stále dál a dál jeskyní,
obklopena dlouhou dobu jen černočernou tmou a neprostupným tichem.
Bylo to, jako když jste ve zkušebně za zvukovou stěnou a máte pocit,
že i pád špendlíku by zaduněl jak kostelní zvon.
Když vtom to všichni spatřili.
Nehybná černá silueta jim náhle zastoupila cestu.
Jejího pohybu si všimli jen díky žhnoucím oranžovým uhlíkům jakoby
visícím ve vzduchu, což byly zřejmě oči.
Také se zdálo, že má postava zkřížené ruce na prsou.
,,Bohové, to je snad sám Lucifer!" Povídá vyděšeně Eowyn.
,,Ještě řekni, že příjmením se jmenuje Morningstar..."
ušklíbl se pobaveně trpaslík.

Bum...bum...tada bum! Začalo se náhle ozývat z povzdálí.
Eowyn zpočátku pocítila závan strachu smísený s chladným hněvem.
Zase ty proradné trpasličí mrchy!
Kdo jiný by tady na nás takto bubnoval, uprostřed noci, před branami
kouzelné jeskyně! A pak...přišla na to!
,,Buben! To heslo je buben!" Vykřikla znenadání Lucka,
zhmotňujíc myšlenku, která se jí náhle vynořila v hlavě.
Její dva herní souputníci na ní s lehkým překvapením pohlédli,
zatímco PJ zcela nevzrušeně přikývl.
Fialové silové pole, obklopující vchod do jeskyně, rázem zmizelo,
jakoby lusknutím prstu bylo pryč.
Před trpaslíkem, hobitem i elfkou zela jen prázdná hlubina
lákající dovnitř.